Článek
V politice, kde je morálka vždy tak ošemetná, jako psát článek o poctivosti, zatímco jsi kolegovi z redakce před hodinou šlohl jogurt z lednice, je novinka o změně kodexu hnutí ANO spíše rozkošným způsobem, jak si udělat místo pro „jednotlivé výjimky“. Je to přesně ten moment, kdy morální kompas změní směr podle aktuální potřeby a my začneme tvrdit, že krást málo je úctyhodné, protože stále přeci ještě existují ti, co kradou víc a že i princip se dá ohýbat přesně podle toho, jak vítr fouká… nebo, což je přesnější, jak se nám to zrovna hodí. A to vše pod záštitou muže, který už dlouhá léta prokazuje, že jediné, co je v jeho světě opravdu nezpochybnitelné, je jeho osobní komfort.
Babišovo politické hnutí se ocitá na rozcestí. Kodex ANO, který tvrdí, že každý člen hnutí, obviněný ze spáchání trestného činu, by měl automaticky požádat o vydání k trestnímu stíhání a vzdát se imunity, se právě přepíná do režimu „výjimka potvrzuje pravidlo“.
Tento kodex zní skvěle „na papíře“ a nikdo proti němu nemůže říct ani „zbla“. Jde o tak pevnou zásadu, za kterou by jim snad i odpůrce zatleskal. Jenže najednou je vše jinak, spravedlivé pravidlo je najednou pod „bombardingem“ reality jak Drážďany v pětačtyřicátém a vše je vlastně otevřené změně. A zrovna v případě šéfa, který má „na triku“ stále se (přiznejme si, že po tolika letech už vlastně trapně) opakující kauzu Čapí hnízdo a vyšetřování ve Francii. Naskýtá se otázka… Byl vůbec někdy kodex myšlen vážně, nebo to byl jen „hezký papír“, který se použije, když to volič potřebuje a chce slyšet a posléze zmuchlá jako papír od sekané ve chvíli, kdy se tváří v tvář realitě jednoduše nehodí?
Anketa
Tento morální flexibilismus je vskutku fascinující. Kdybychom každý politický (občanský, trestní, společenský…) skandál řešili revizí kodexů, všeobecných shod nebo dokonce zákonů tak, aby se přizpůsobila pravidla těm, kteří je porušují, jak by to u nás vypadalo? Kam se vytratily vize Velkého šéfa z dob budování hnutí ve stylu Jdeme otočit kormidlem, přinášíme změnu, padni komu padni?
Ano, kauza Čapí hnízdo už reálně nemůže bavit nikoho. Jistě - je složitá, zaslouží si svůj čas a řádné prošetření. Je tu ale jedno velké ALE. Kauza, která se táhne takovou dobu, že se stává tématem několikátých voleb, je ostudou a zrcadlem české justice. Debaty o zrušení morálního kodexu ANO jsou odrazem pomalosti a neefektivity českého soudnictví. Kdyby se na kauze reálně (jak s oblibou říká právě šéf hnutí) makalo, možná už mohla být dávno vyřešená a současný vítěz voleb by nemusel do kodexu sahat. Na druhou stránku - realita je taková, jaká je a tedy - neměl by ani tak. Nikdo není nad zákonem a platí-li presumpce neviny, nevinný člověk by se neměl vydání bát. Ale víme, jak to u nás chodí…
Ještě je tu jedna rovina - poslanecká imunita jako taková. Konstrukt, který by měl politiky chránit. Ale před čím? V jakém rozsahu? Jak moc? Běžný člověk má pocit, že imunita chrání „ty nahoře“ před vším. Že jsou díky ní beztrestní. Že jsou „něco víc“. A to je špatně. Poslanecká imunita by měla být pojistkou, že poslanec nebude stíhán za svou práci poslance. Za své projevy. Za své politické přesvědčení. Ne za činnosti mimo sněmovnu. Ne za jeho podnikání, chování, překračování zákona mimo politiku, nota bene za dobu, kdy ještě ani politikem nebyl.
Anketa
Možná by stálo dokonce za to celý tento systém zrušit. Kdo jiný by měl lépe dodržovat zákony, než lidé, kteří je tvoří? „Ti nahoře“ tvrdí, že žijeme v právním státě, v demokracii, s nezávislou justicí. Nikdo by se tedy neměl obávat předstoupit před soud, pokud nic neudělal a naopak nést následky svých činů, pokud ano. Bez ohledu na to, zda je popelář, učitel, dělník nebo poslanec. Kdyby poslanecká imunita a vydávání politiků byly striktně omezeny na práci ve sněmovně, nebo tyto ochranné štíty v rámci pravidla „všichni jsme si rovni“ neexistovaly vůbec, nemusí hnutí ANO řešit žádný kodex.
Takhle je momentální téma akorát k smíchu. Morální kodex, závazek členů a svědomí hnutí, výkřik k voličům: Hle, my jsme ti féroví, rovní a transparentní… pak s návrhy na jeho zrušení jen nabíjí rivalům, kritikům a nespokojeným občanům. A pokyvovat nad těmito kroky musí hlavou i ti, kteří jinak drží hnutí ANO palce. Protože „každý člen hnutí, obviněný ze spáchání trestného činu, by měl automaticky požádat o vydání k trestnímu stíhání a vzdát se imunity“ zní prostě logicky, férově a nejde nesouhlasit. Škoda, že tam teď vadí to "každý"…
IV. Zvolený Reprezentant nefiguruje v žádném střetu zájmů. V případě, že by u něj střet zájmů nastal, vyřeší jej co nejrychleji, bez ohledu na osobní zájmy zvoleného Reprezentanta.
IX. V případě přestupkového řízení či trestního stíhání proti své osobě, Reprezentant nebude využívat poslaneckou/senátorskou imunitu a požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho vydání. Jedinou výjimku v tomto ohledu tvoří případné stíhání za politické projevy pronesené na půdě Parlamentu ČR.
X. Reprezentant, proti němuž je podána obžaloba pro úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin spáchaný v souvislosti a ve spojení s výkonem veřejné funkce, neprodleně rezignuje na volený mandát, na svou funkci ve Hnutí a na členství ve Hnutí.
Zdroje:
