Článek
Začněme neobvykle. Malým testíkem.
Anketa
Tisíc korun (1902), 10 korun (1915), 2 koruny (1917) a 20 korun (1913)
Ať už jste jen tipovali, nebo jste správnou odpověď znali, pojďme si říct, jak je to s korunou na českém území doopravdy. Ještě než se na scéně objevila, platilo se různými měnami. Za raného středověku to byly denáry. Později se objevily groše. Zejména pražský groš byl ve své době významnou evropskou mincí. Dále se používaly tolary, které pak nahradil konvenční tolar a následně zlatky, které byly součástí rakouské měnové soustavy. Ostatně, odtud známe popěvky „Kolo, kolo mlýnský za čtyry rýnský…“ a nebo „…sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar.“
Zlomový okamžik přišel 2. srpna 1892. V sobotu tomu tedy bude už 133 let, kdy celé Rakousko-Uhersko, tedy i dnešní Česko, začalo platit korunou. Tato měnová reforma, která nahradila zlatníkovou měnu, byla součástí přechodu na zlatý standard a měla stabilizovat ekonomiku. Raženy byly mince v hodnotách od jednoho haléře do sto korun a papírové bankovky v hodnotách od jedné koruny výše.
Rakousko-uherskou korunu (1916) nahradila Koruna československá (1919)
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 bylo důležité oddělit měnu od bývalého Rakousko-Uherska, aby se zabránilo znehodnocování peněz. Nejdříve se rakouské koruny jen překolkovaly. Šlo tenkrát v březnu 1919 o geniální tah tehdejšího ministra financí Aloise Rašína. Bankovky, které byly opatřeny kolky, byly následně staženy z oběhu a Čechoslováci začali používat svou vlastní korunu - československou. Rašínovo opatření bylo drastické, ale nezbytné pro stabilizaci mladého státu a ochranu jeho hospodářství.
Jako jeden ze symbolů monarchie měla koruna po jejím rozpadu namále. V nově vzniklém Československu se totiž horečně diskutovalo o změně názvu platidla – ve hře byl denár, lev, rašín nebo říp. Dílčí jednotkou mohl být groš, káně, drápek, brk či řepa. Nakonec však zvítězila československá koruna a haléř.
Koruna československá prošla bouřlivým 20. stoletím, přežila hospodářské krize, válečné konflikty i změny politického režimu. V roce 1953 došlo k nechvalně známé měnové reformě, která drasticky omezila úspory obyvatelstva a upevnila socialistický režim. Další velká změna pro korunu přišla s rozpadem Československa v roce 1993. Vznikly dva samostatné státy a tak se i koruna rozdělila na dvě samostatné měny – slovenskou korunu a českou korunu.
České a československé bankovky, které již neplatí
Koruna za dobu své existence získala v lidové mluvě řadu neformálních výrazů. Místo „peníze“ se často říká kačky, chechtáky, prašule nebo love. Pro bankovky se vžily názvy jako litr (tisícovka), pětikilo (pět set korun) nebo bůr (pět korun). Desetikoruna je pětka, pade padesátikoruna. Samozřejmě existuje ještě spousty dalších názvů, ale jmenovat je tady všechny by vydalo na další článek. Každopádně, tyto výrazy odrážejí blízký vztah, který Češi k národní měně mají. I proto je přechod na evropskou jednotnou měnu pro české občany vždy třaskavé téma, které lidi pokaždé rozdělí na dva protichůdné tábory.
Ačkoliv jsme se vstupem do Evropské unie zavázali k přijetí eura, termín jeho zavedení zatím nebyl stanoven. Existují silné argumenty pro i proti. Zastánci eura hovoří o snížení transakčních nákladů, eliminací kurzového rizika a posílení ekonomické integrace. Odpůrci naopak poukazují na ztrátu nezávislé měnové politiky, obavy z růstu cen a nejistotu ohledně načasování vstupu. Pravdou také je, že chybí politická odvaha k takovému kroku.
u eura není otázkou, zda nahradí korunu, ale spíše kdy
Česká republika tak s přijetím eura nespěchá. Koruna se ukázala jako stabilní a odolná měna, která dokáže tlumit vnější ekonomické šoky. Její budoucnost zatím zůstává otevřená a jak dlouho s ní ještě budeme platit, bude záviset na řadě ekonomických, politických a společenských faktorů. Jaký máte vy názor na budoucnost koruny? Měla by už Česká republika přijmout euro, nebo si i nadále zachovávat svou národní měnu?
