Článek
Žraloci obecně pro člověka nepředstavují žádné větší nebezpečí. Neloví lidi a ve skutečnosti je ani nechtějí jíst. Občas se ale nějaká ta smrtelná nehoda stane. V Evropě jsou ovšem útoky extrémně vzácné. Většina žraloků se nestahuje k pobřeží, ale zůstává v hloubkách daleko od pláží. Zde je přehled pár druhů těchto krásných obyvatel moří, na které můžeme tady u nás v Evropě narazit a krátké info, jak moc jsou zrovna tito nebezpeční i pro nás rekreanty.
Ve Středozemním moři žije asi 47 druhů žraloků. Většina si vás ve vodě ani nevšimne. Ale věděli jste například, že plavete-li si během své dovolené u italského pobřeží, že zrovna v těch samých vodách se nachází i nejznámější a nejobávanější ze žraloků, tedy - slavný velký žralok bílý? A nejen on. Kvůli změně klimatu se zde už objevují i druhy, které Středozemní moře dříve nepřitahovalo. A tak už se objevily zprávy o sledování i žraloků velrybích nebo tygřích, kteří jinak preferují teplejší vody.
Velký bílý žralok
Celosvětově dochází k přibližně třem až sedmi útokům ročně, z nichž asi pětina končí smrtí. K většině útoků dochází poblíž pobřeží Kalifornie, jižní Afriky, jižní Austrálie a Japonska. Setkání s velkým bílým žralokem blízko pobřeží je ale dost vzácné, predátor tráví většinu času na otevřeném moři. Tento druh žraloka budí mezi lidmi hrůzu. Proslavil jej film Čelisti. Velký bílý potřebuje mnoho energie, živí se tedy zejména většími tučnými živočichy, například lachtany a tuleni. Odborníci předpokládají, že útoky na lidi bývají pouze testovací kousnutí a jde spíše o omyl zvířete, které si kvůli prknům splete surfaře například s tuleněm. Pokud si své chyby všimne, nechá pak ve většině případů člověka být. Tito žraloci mohou dorůst až do délky sedmi metrů, což z nich dělá jedny z největších žraloků vůbec.
Žralok mako
Mako dorůstá délky dva až tři metry, jde o rychlého predátora, který žije v hlubokých vodách. Známé jsou ale i výskyty v Jaderském moři a u španělského či italského pobřeží. Mezi hlavní zdroje jeho potravy patří mečouni, tuňáci, makrely, olihně a další žraloci. Mako jsou vůbec nejrychlejšími žraloky na světě. Floridské muzeum přírodní historie (dále jen Muzeum), které dokumentuje útoky žraloků po celém světě, uvádí celkem osm potvrzených útoků žraloků mako po celém světě od začátku vedení záznamů – jeden případ byl smrtelný.
Žralok černocípý
Tento žralok, pojmenovaný podle černých špiček svých ploutví, se vyskytuje i v mělkých pobřežních vodách Středozemního moře. V průměru je dlouhý 1,5 až dva metry, je považován za agresivního vůči jiným rybám a malým mořským živočichům. Je rozšířený hlavně v Tichém oceánu, Indickém oceánu a podél pobřeží Jihoafrické republiky až k Rudému moři, ale byl pozorován i ve východní části Středozemního moře. Muzeum uvádí celkem 35 nevyprovokovaných útoků, z nichž většina se stala u pobřeží Severní Ameriky.
Žralok kladivoun
Žralok kladivoun žije v otevřené vodě a daleko od břehu. Díky tvaru hlavy má dokonalé prostorové vidění. Často je k zahlédnutí v Ligurském zálivu. K hlášením jeho výskytu dochází též nedaleko ostrovů Lampedusa, Linosa a Lampione, mezi Sicílií a Tuniskem. Muzeum uvádí celkem 18 útoků kladivounů po celém světě, z nichž mnohé se odehrály u pobřeží Floridy.
Žralok skvrnitý
Tento druh je mnohem menší, než již zmínění žraloci. Dosahuje délky až 70 centimetrů, patří mezi malé a relativně neškodné druhy. Jde o nočního tvora, který se živí rybami a korýši. Často se vyskytuje v mělkých vodách Středozemního moře, Atlantiku a Severního moře a je tak oblíbený u potápěčů a šnorchlovačů. Dosud nebyly na celém světě zdokumentovány žádné útoky.
Žralok sleďový
Žralok sleďový, původem ze Severního a Baltského moře, je menší verzí žraloka bílého. Dosahuje velikosti až tří metrů a jak název napovídá, živí se převážně rybami, jako jsou sledi, sardinky nebo makrely. V blízkosti pláží se neobjevují. Pro člověka je tento druh neškodný. Muzeum uvádí pouze dva útoky žraloka sleďového – jeden u anglického a druhý u kanadského pobřeží.
Žralok modrý
Na žraloky modré lze narazit u jižního pobřeží Velké Británie, stejně jako v okolí Azorských ostrovů, Kanárských ostrovů, Kapverd a Madeiry. V podstatě patří mezi nejrozšířenější druhy žraloků na světě. Pobřežím se však vyhýbají – umí se ponořit až do hloubky 350 metrů. Jako velký oceánský žralok se modrý žralok živí téměř čímkoli, co uloví. Většinou jde o hejna ryb, nepohrdne ale ani tuňáky, hlavonožci a menšími druhy žraloků. Obecně není agresivní, je ale velmi zvědavý. Přibližuje se k potápěčům a lovcům s harpunami, zejména je-li k dispozici potrava. Podle Muzea je žralok modrý zodpovědný za devět nevyprovokovaných kousnutí žralokem po celém světě, včetně čtyř úmrtí.
Žralok písečný
Žralok písečný je často zaměňován s jinými druhy žraloků a obviňován z útoků, za něž nemůže. Je to proto, že se tento druh často zdržuje blízko pobřeží. Nejčastěji je vídán ve východním Atlantiku poblíž Madeiry, pro člověka obvykle nepředstavuje nebezpečí. Loví ryby, jako jsou makrely, štikozubci, nebo pyskouni, ale také menší žraloky, rejnoky, velké olihně, větší kraby a humry či hlavonožce. Zvláštností tohoto druhu žraloka je fakt, že umí polykat vzduch a udržet jej v žaludku, což mu mimo jiné pomáhá třeba k tomu, aby se vznášel na určitém místě, například během odpočinku v podvodních jeskyních.
Žralok obrovský
Žraloci obrovští se vyskytují nejen v Severním moři, ale také u španělského či italského pobřeží. Příbuzný žraloka velrybího se vyskytuje také v Baltském moři. Tento druh žraloka je pro člověka úplně neškodný, protože na rozdíl od svých stejnojmenných příbuzných se žralok obrovský živí hlavně planktonem.
