Článek
Když se Louskáček poprvé představil publiku v roce 1892, opravdu nešlo o žádný okamžitý hit. Ba naopak. Důvodem nebyl pouze odlišný styl baletu, ale také to, že se odvážil experimentovat s novými prvky, které nebyly v té době běžné. Příběh byl inspirovaný původním dílem Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna a jeho fantastické postavy nebyly pro tehdejšího ruského diváka příliš obvyklé. Kritici, kteří byli zvyklí na tradiční baletní příběhy plné klasických témat, byli vůči Louskáčkovi skeptičtí.
Olga Preobraženskaja a Nikolaj Legat v původní inscenaci Louskáčka
Zpochybňovali nedostatky v libretu, choreografii i dramaturgii. Pro tehdejší publikum bylo představení příliš novátorské a experimentální. Hudba u většiny kritiků uspěla, dočkala se i pochval, ale svezla se na neúspěchu příběhu. Našli se i tací, kteří ztrhali i Čajkovského s tím, že je doprovod pro mnohé posluchače neuchopitelný, moc jemný, plný překvapivých melodických obratů a neobvyklých orchestrálních barev, které se k běžné představě o baletní hudbě nehodí.
Je škoda, že se tolik krásné hudby promrhá na nesmysly, které ani nestojí za pozornost…
Hru to ovšem nepohřbilo. I přes svou neúspěšnou premiéru v Petrohradu žila dál. Baletní umění se navíc nebálo dál vyvíjet a měnit, šlo s dobou. Ve 20. století se začalo více experimentovat, hledaly se nové a moderních cesty pro interpretaci klasických děl. Tato změna v přístupu postihla i Louskáčka, choreografové a režiséři začali hledat způsoby, jak balet přetvořit do nových a svěžích podob, které by rezonovaly v hledišti.
A to se povedlo. Díky rostoucím možnostem v oblasti scénografie a choreografie dostalo představení druhý dech a najednou začalo oslovovat daleko širší publikum. Příběh o malém děvčátku, které prožívá kouzelný sen plný fantastických postav, začal být vnímán jako magická vánoční pohádka – něco, co by se skvěle hodilo na vánoční období.
Jedním z rozhodujících momentů, který pomohl Louskáčka změnit v globální fenomén, byla jeho adaptace v USA. V roce 1954 poprvé opravdu zaujal americké publikum díky choreografii George Balanchina pro New York City Ballet. Tato verze byla nejen fantastická z hlediska choreografie, ale hlavně - už nešlo jen o představení pro milovníky tohoto žánru. Balanchin svou verzi zpřístupnil širokému publiku svým zdůrazněním magické vánoční atmosféry. A to bylo to, co na americké diváky platilo.
Nový Louskáček byl plný moderního šarmu, zároveň si uchoval magickou atmosféru, která ke svátkům přirozeně patří. Balanchinova verze se stala okamžitým hitem. Balet se začal uvádět pravidelně každý rok v období Vánoc, v čase jako stvořeném pro pohádky a magické příběhy. Louskáček se s jeho kouzelnými prvky pro toto období hodil ideálně.
Každoročně se začal uvádět v divadlech po celém světě. Jeho uvedení během vánoční sezóny se stalo neodmyslitelnou součástí kulturního kalendáře. A nebyl jen součástí vánočního folklóru, začal být také považován za vrchol celé baletní sezóny. Za něco, co musí vidět nejen každý milovník baletu, ale i ti, kdo jinak k tomuto umění nemají žádný větší vztah. Z Louskáčka se stal fenomén, který přesáhl hranice divadelního umění a stal se součástí globální vánoční kultury. Když se záznam představení objevil na televizních obrazovkách, neskutečně to pomohlo jeho šíření po celých Spojených státech i mimo ně. Najednou hru znali i lidé, kteří do divadel nechodili.
Jelena Lečić a Andrej Kolčeriju, Balet SNP-a, Novi Sad, 2011/12
Jak Louskáček získával na popularitě, začali se o něj zajímat i producenti, filmoví tvůrci a reklamní agentury. Některé jeho produkce se staly díky masivnímu marketingu a televizním přenostům známými po celém světě. Byl adaptován do filmů a dalších mediálních formátů, což mu pomohlo proniknout i k divákům, kteří by jej v tradiční podobě nikdy neviděli a balet by si sami nepustili.
Ve zfilmované verzi z roku 1993 si roli Louskáčka zahrála dětská hvězda Macaulay Culkin. Tehdy mu bylo 13 let a bylo tři roky po jeho nejslavnějším filmu Sám doma.
V 90. letech a na začátku 21. století, kdy globalizace a internet začaly hrát stále větší roli, se Louskáček dostal do povědomí všech. Digitální platformy a online přenosy umožnily, že si lidé mohli balet užít kdykoliv, z pohodlí domova. To vedlo k dalšímu růstu zájmu, protože nyní byl Louskáček dostupný všem, všude, opakovaně.
V průběhu druhé poloviny 20. století vznikla mezi největšími baletními soubory světa „soutěž“ o nejlepší verzi Louskáčka. Každý soubor se snažil přinést něco nového - ať už v choreografii, scénografii, nebo v castingu. To jen jeho publicitu umocňovalo a z vánoční tradice se stala i vysoce ceněná kulturní událost. Tyto neustále se vyvíjející inscenace příběh stále znovu a znovu oživují a obohacují. Po celém světě se každoročně hrají stovky různých verzí tohoto baletu, které se sice vzájemně liší, přesto ale zůstávají věrné své novodobé podstatě. Kouzelnému příběhu o dětské představivosti a magii Vánoc.
Louskáček má jednu obrovskou výhodu - hudbu Pjotra Iljiče Čajkovsého. Jeho orchestrální skladby jsou dnes ikonické a patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v oblasti baletní hudby vytvořeno. Skladby jako Taneček cukrové víly, Waltz of the Flowers a March se staly neodmyslitelnou součástí vánočních oslav po celém světě. Hudba, na počátku nepochopená, se nakonec stala nesmrtelným symbolem. O magickém dobrodružství, které nás vrací zpět do dětství, k touze po kouzlech, tajemstvích a snech.
Když se podíváme zpětně, není divu, že Louskáček dnes patří k nejznámějším a nejčastěji uváděným baletům na světě. Jeho boj o nesmrtelnost trval několik desetiletí, ochutnal neúspěch i kritiku, aby se nakonec stal fenoménem, který symbolizuje kouzlo Vánoc pro generace po celém světě.
Pokud vás Louskáček zajímá více a chcete se dozvědět, kde se vzala ona všudypřítomná figurka, kdo ji vymyslel, jaká pověst se k ní váže, jakou spojitost má s Krušnohorskem, kdo byl vlastně na začátku zmíněný E. T. A. Hoffmann a kde můžete na vlastní oči vidět tisíce Louskáčků najednou, tak pokračujte zde:
(kromě tohoto článku a jeho zdrojů bylo čerpáno z Louskáček (balet) – Wikipedie, Der Nussknacker – Wikipedia, Der Nussknacker ⇒ Die verborgene Geschichte des Märchens)
