Článek
Historická nedůvěra a porušování dohod
Rusko má dlouhou historii porušování mezinárodních smluv a dohod. Od doby studené války až po současnost se opakovaně ukázalo, že závazky, ke kterým se Rusko přihlásilo, byly v praxi ignorovány, nebo interpretovány způsobem, který sloužil pouze ruským zájmům. Příkladem může být Budapešťské memorandum z roku 1994, kde se Rusko zavázalo respektovat suverenitu a územní celistvost Ukrajiny výměnou za její vzdání se jaderných zbraní. Anexe Krymu v roce 2014 a následná invaze na Ukrajinu v roce 2022 jsou jasným důkazem porušení tohoto závazku.
Propaganda a dezinformace
Ruský stát masivně investuje do propagandy a dezinformačních kampaní, které cílí jak na domácí, tak na zahraniční publikum. Cílem je manipulace s veřejným míněním, zpochybňování faktů, šíření lží a vytváření falešných narativů. Oficiální média v Rusku jsou pod přísnou kontrolou státu a slouží jako nástroj pro šíření kremelské linie. Tato neustálá snaha o zkreslování reality ztěžuje důvěru v jakákoli oficiální prohlášení. Stačí si přečíst pár článků nebo shlédnout pár záznamů z ruských médiích.
Agresivní zahraniční politika
Ruská zahraniční politika je v posledních letech charakterizována agresivitou a snahou o rozšiřování vlivu, často za použití vojenské síly nebo destabilizačních taktik. Ostatně, jsme toho již několik let přímými svědky. Intervence v Gruzii, anexe Krymu a válka na Ukrajině, ale i podpora autoritářských režimů a vměšování se do voleb v jiných zemích, ukazují, že Rusko je ochotno porušovat mezinárodní právo a suverenitu jiných států, a to vědomě a bez ostychu. Ruské agresivní kroky destabilizují nejen celý region, ale jejich následky zasahují celý svět.
Nedodržování lidských práv a právního státu
Vnitřní situace v Rusku je rovněž znepokojivá. Ano, lze zde namítnout - je to jejich země, ať si dělají co chtějí. Ale takové zavírání očí už se párkrát v historii nevyplatilo. Potlačování opozice, omezování svobody slova a shromažďování, systematické porušování lidských práv a nedostatek nezávislého soudnictví podkopávají důvěryhodnost celého státu. Režim, který zachází se svými vlastními občany tímto způsobem, těžko získá důvěru u mezinárodního společenství.
Kybernetické útoky a hybridní válka
Rusko je opakovaně obviňováno z rozsáhlých kybernetických útoků proti vládním institucím, kritické infrastruktuře a firmám po celém světě. Tyto útoky, spolu s dezinformačními kampaněmi, jsou součástí takzvané hybridní války, jejímž cílem je destabilizace protivníků a prosazování ruských zájmů. Tato skrytá a často nelegální činnost přirozeně ničí důvěru na mezinárodní scéně.
Opatrnost a skepse vůči ruským prohlášením a záměrům je tak spíše pragmatickým postojem než iracionální nedůvěrou. Historické zkušenosti, současné události a povaha ruského režimu ukazují, že na sliby a dohody ze strany Kremlu se nelze spolehnout. Rusko je ohromná země s obrovským potenciálem. Bohužel, její historický vývoj jí stále ještě nedovolil rozvíjet se a stát se platným a vítaným členem evropského prostoru.
