Článek
Na manipulátory je společností obecně nahlíženo jako na jedince, kteří dokáží dosahovat svého ovlivňováním situace a lidí ze svého okolí. Jsou označováni za prospěcháře a zlouny, kteří mají tvrdé lokty, vysoké ego a emociálně jsou velmi chladní. I přesto, že pro dosažení svého cíle umí na city velmi dobře a promyšleně zahrát.
Manipulátoři zmapují vybraného člověka, povětšinou jsou velmi otevření k jeho životním příběhům a situacím, umí naslouchat. Není to ovšem kvůli opravdovému zájmu o danou osobu, jde o způsob jak navodit důvěru a objevit povahu toho, koho mají před sebou. Svým způsobem jsou to vlastně zdatní psychologové a někteří se dají možná i označit za empatické jedince. Nicméně empatičnost nepoužijí k podání pomocné ruky smutnému, zraněnému člověku. Nechtějí mu upřímně nezištně pomoci. Sbírají jen další a další zbraně, které později neváhají využít. Protože u nich je to vždy něco za něco. Takže pomohou, ale něco si za to dřív, či později, vyberou zpět a pozor - většinou mnohem mnohem víc.
Tito lidé jsou svým okolím přijímáni překvapivě velmi kladně. Jsou sympatičtí, společenští, vyslechnou, nabídnou pomoc i o sobě něco prozradí, ale to hlavně za účelem vzbuzení důvěry. Pokud se setkáte s takovýmto typem člověka v pracovní oblasti, nemusí to být vlastně vůbec špatné spojení, protože on vás vybičuje k vysokým výkonům. Vám to přinese pocit uspokojení z dobře odvedené práce a jemu zásluhy a úlevu, protože si toho ani nevšimnete a odvedete mraky práce za něj. Pokud ale s takovýmto člověkem žijete, je to úplně jiný level.
Základem manipulátora v partnerském soužití je postupně vás zbavit sebevědomí. Snažit se vás ovládat, kontrolovat a zneužívat k naplnění vlastních potřeb a tužeb, často s cílem dosáhnout převahy a udělat vás na něm závislým. Nebrání se vyvolávat ve vás pocit viny, není mu cizí vydírání, lhaní, snaží se vás izolovat od okolí a postupně dosahuje toho, že ustupujete ze svých nastavených hranic, aniž by jste si toho všimli.
Proč vám ale takovýto člověk přijde do života? Jde o omyl, náhodu, či špatný výběr partnera?
Nemusí tomu tak být. Pojďme se na to podívat malinko jinak. Tito lidé většinou utrpěli v dětství nějaké trauma, nedostávalo se jim lásky, ocenění, podpory nebo jakéhokoliv jiného obdivu či uznání. Vyrůstali často v toxickém prostředí, kde strádali a to je bolelo. Strádali tak, že se raději emocionálně uzavřeli, aby necítili bolest, kterou jim to přináší a raději se postavili do role chladného vůdce, který má vše a všechny pod kontrolou. Protože, je-li sám uzavřený, ve střehu, vždy připraven zaútočit a ublížit raději někomu jinému, jemu to nijak neublíží. Spíše vůbec. Jejich zásadním znakem je i chybějící sebereflexe. Spíše se manipulativní jedinci uchylují k tomu, že si sami v sobě obhájí své kroky jako ty jediné správné, než aby přiznali chybu a omluvili se. To od nich rozhodně nečekejte. A pokud už k tomu dojde, je to jen a jen hra. Upřímnost za tím nehledejte.
Ale proč si tedy vybereme k soužití zrovna takového partnera? Tak předně na první dobrou, pokud již nemáte osobní zkušenost, ho prostě nemusíte rozpoznat. Vystrkují růžky pozvolna a tak, jak jim to vy sami dovolíte. Ano a jsme u toho. Žádný manipulátor nad vámi nemůže převzít otěže, pokud vy sami jste plně ve své síle, máte nastavené hranice, které si dokážete udržet a komunikovat. Pokud se vy sami milujete a přijímáte přesně takoví, jací jste, tak vás jeho narážky a snahy o shazování sebevědomí nerozhodí.
Jenže ne každý to umí. Ono je v dnešní společnosti relativně těžké stát si sám za sebou, a pokud jsou ve vztahu i děti, nenechat se zvyklat, když neustále slyšíte od okolí: Vždyť tě nemlátí, nechodí chlastat, ani za ženskýma, tak co chceš. Jen to moc přeháníš… A to i ve chvílích, kdy se tyto hnusné věci ve vztahu reálně dějí, jen o nich okolí neví a odmítá je vidět. Pak se mnohé ženy raději stáhnou a upozadí, jen aby rodina fungovala a děti měly oba rodiče. Ale vnitřně strádají a trpí. Nedostává se jim ocenění, podpory ani lásky. Jen dávají a dávají, pečují a pečují. A funguje to samozřejmě i naopak. Pojďme si přiznat, že ženských manipulátorek chodí po světě také bohužel dost.
Je vůbec vhodné omlouvat manipulátory, kterým nevadí druhým emocionálně ubližovat? Mít je za chudáky, kteří prošli traumaty, se kterými si neporadili a stali se z nich takoví bezcitové? Myslím si, že ne. Je mnoho lidí, kteří nezažili skvělé dětství a také utrpěli trauma, ale nikdy by vědomě neubližovali lidem, které milují a ani jiným. Byli schopni se se svými bolístkami utkat, zdravě je uchopit, vzít si z nich ideálně ponaučení a jít životem odhodlaně dál - s otevřeným srdcem.
Paradoxně právě tito lidé jsou pro manipulátory nejvíce přitažlivými. Mají totiž to, co oni nemají a oni potřebují tu jejich energii a životní sílu. Sosají ji, živí se na ni a mají potřebu láskyplného jedince umořit, aby se stali v pomyslné hře těmi vítězi oni. Ale vztah přeci není o soutěži, toto je abnormálně špatný vzorec. Vzorec, který se propíše do společných dětí, které z takového svazku vzejdou, jelikož v takovém prostředí vyrůstají a připadá jim tak automaticky normální a správné.
Toto naše společnost nepotřebuje. Potřebuje silné, sebevědomé jedince. Vychované v lásce, úctě, respektu a se správnými hodnotami, aby přesně tyto hodnoty mohli šířit dál kolem sebe a dělat tím náš svět krásnější. A pokud takovéto děti budeme vychovávat, nebudou mít u nich manipulátoři šanci a zůstanou sami. To je pak dovede k uvědomění, prozření a třeba i vyhledají pomoc. A to by bylo vlastně úplně nejideálnější, protože i jim by se dostalo vysvobození a došlo u nich k úlevě.
Takže nesuďme je, ale ani je neomlouvejme. Tu cestu si vybrali sami a jen oni sami mají možnosti ji změnit a my s nimi jejich hru nemusíme hrát. Máme svobodnou vůli rozhodnout se, koho ve svém okolí budeme akceptovat a koho ne.
(text z cyklu Pohledem ženy)
