Článek
Myšlenka, že by se jednou mohla stát Kanada součástí Evropské unie, byla ještě donedávna jen takovou utopií z říše politické fantazie. Dnes se ale o Kanadě v souvislosti s Unií mluví čím dál více a s překvapivou vážností. Samozřejmě ne jako o bezprostředním cíli a úmyslu kanadské politiky, ale jako o signálu zásadní proměny na poli mezinárodních vztahů. Opakující se průzkumy a debaty, které se čím dál častěji objevují ve veřejném prostoru, nevypovídají ani tak o skutečné ambici severoamerického státu vstoupit do EU, jako spíše o rostoucí nejistotě Kanaďanů vůči jejich tradičnímu partneru - Spojených států.
Kanada je se svým jižním sousedem pevně spjata historicky, ekonomicky i geograficky. Podle dat Statistics Canada směřuje přibližně tři čtvrtiny kanadského exportu právě do USA. Tato závislost byla dlouho vnímána jako výhoda – stabilní trh, společné hodnoty i bezpečnostní garance. Jenže jak se mění rétorika americké administrativy, mění se i vztah mezi severoamerickými státy. Obchodní spory, zavádění cel a proměnlivá zahraniční politika Washingtonu totálně překopávají pravidla hry a dochází k postupné erozi důvěry.
Zlomovým momentem je samozřejmě éra prezidenta Donalda Trumpa, která otřásla všemi dosud tradičními aliancemi. A spojenectvím se svým sousedem jakbysmet. Trumpova administrativa zavedla cla na kanadskou ocel a hliník, opakovaně zpochybňuje férovost obchodních vztahů, bezprecedentně se začala povyšovat nad svého partnera. Trumpova rétorika, včetně výroků o tom, že Kanada je jen „51. státem USA“, je z pohledu Kanaďanů vnímána nejen jako provokace, ale i jako varování. Podle průzkumů veřejného mínění tak i proto důvěra Kanaďanů v USA jako spolehlivého partnera výrazně poklesla.
Hvězda USA jako partnera a amerického prezidenta jako toho nejlepšího spojence u Kanaďanů padá
Evropa pak v tomto kontextu vystupuje jako alternativní protipól. Již dnes spolu Evropská unie a Kanada spolupracují prostřednictvím dohody Comprehensive Economic and Trade Agreement (CETA), která od roku 2017 výrazně snížila obchodní bariéry a posílila vzájemný obchod. EU je po USA druhým největším obchodním partnerem Kanady. Jejich vztahy jsou dlouhodobě stabilní, předvídatelné a rozhodně méně zatížené politickými výkyvy. Právě stabilita je v současném světě asi ta nejcennější deviza. Na partnera, který mění názory každý den a nikdo neví, s jakou náladou se další den probudí, jednoduše není spoleh.
Kanadští političtí lídři orientaci na Evropu stále častěji zdůrazňují. Premiér Mark Carney označil Kanadu za „nejvíce evropskou neevropskou zemi“, čímž poukázal na kulturní, právní i historické vazby. Kanada sdílí s Evropou důraz na multilaterální spolupráci, sociální stát i regulaci trhu, což jsou hodnoty, které se v posledních letech dostávají do kontrastu s americkým politickým vývojem čím dál více.
Přesto zůstává myšlenka plnohodnotného členství v Evropské unii čistě hypotetická. Základní smlouvy EU, konkrétně Smlouva o Evropské unii, jasně stanovují, že o členství může požádat pouze evropský stát. Geografie se tak stává právě tou hranicí, která je nepřekročitelná. Kanada tedy může maximálně usilovat o prohloubení partnerství, nikoliv o integraci. Realističtějším scénářem než samotné členství je ještě větší posílení spolupráce a to jak na obchodní, tak i bezpečnostní bázi.
Evropská unie je stává čím dál více žádanější
To ale neznamená, že by debata o Kanadě a EU postrádala význam. Naopak. Jasně ukazuje, jak se mění globální rovnováha sil. Kanada hledá diverzifikaci – nejen v obchodě, ale i v bezpečnosti a technologické spolupráci. Evropská unie mezitím hledá spolehlivé partnery v době rostoucí rivality mezi velmocemi a nevyzpytatelnosti dosud nepochybných spojenců. Kanada je pro Evropu atraktivní i díky svým přírodním zdrojům, zejména kritickým surovinám jako lithium, nikl či kobalt, které jsou klíčové pro energetickou transformaci. Ještě užší spolupráce ve všech možných oborech a odvětvích je tak pro obě země přínosná - více než kdy dříve byla.
Debata o „kanadském členství v EU“ tak především představuje širší změnu ve světové geopolitice. Nejedná se o realistický plán, jde o politický signál, že se svět fragmentuje a dlouhá léta tradiční aliance a spojenectví nemusí být samozřejmostí. Kanada se ocitá mezi dvěma póly – historickou vazbou na Spojené státy a rostoucím zájmem o Evropu. Jak hluboko se tento posun projeví, to ukážou až příští roky. Jisté ale je, že už samotné téma, které by ještě před pár lety znělo prostě absurdně, dnes plně odráží realitu současného nejistého světa.
