Článek
Jedna z nejzásadnějších věcí je jasné definování pravidel. A důslednost v jejich dodržování. Bohužel, mnoho rodičů se tím neřídí. A tak co je jeden den povolené, druhý den se nesmí a tak dokola. To je ale špatně. Dítě pak má v hlavě guláš a neví vlastně, co smí a co ne. A nerozumí nám, co po něm chceme. Buďme důslední a srozumitelní. Pak se ta pravidla dodržují přeci jen lépe. Tedy, pokud dítě vidí, že je dodržujeme sami. Co tím myslím? Rozčiluje vás, když jdete kolem pokojíku, tam hraje televize, ale vaše ratolest si zrovna hraje v obýváku? Vadí vám, když mlsá mezi jídly? Nebo když je schopno prosedět celý den na mobilu? A teď upřímně - nevidí to samé jednání i u vás? Pokud chceme něco po svém dítěti, co sami nedodržujeme, dítě si z nás sotva vezme příklad. A je to také docela nespravedlivé. Hrajme fér.
Když budeme hrát s potomkem fér hru, bude nám důvěřovat. Důvěra je základ jakéhokoliv vztahu, ať už rodinného, pracovního, přátelského či jiného. Důvěra je stavební kámen. Hodně rodičů si ji ale neúmyslně kazí. Čím? Nedodržováním slibů. Když dítěti něco slíbíte, dodržte to. Nebo se o to aspoň pokuste. Neslibujte nic, co nedokážete dodržet a už dopředu to víte. V očích dítěte pak budete důvěru ztrácet a to přeci nechcete. Nemluvě o tom, že sami jistě požadujete, aby dítě to, co slíbí, také dodrželo. Důvěra je i o respektu. Jeden k druhému. Respektujte potřeby dítěte, jestli chcete, aby respektovalo vaše. Kamarádský vztah je jistě super, ale nic se nemá přehánět do extrémů. Vše má své limity. Chcete-li, aby vás dítě respektovalo, udržujte vztah dítě - rodič. Nejlepšími přáteli se klidně ciťte, ale pořád by mělo být jasné, kdo vychovává a kdo je vychováván.
Co mnoho rodičů přehlíží, je osobnost dítěte. Chvalte své dítě, když udělá něco dobře. Budujte v něm zdravé sebevědomí tím, že budete vyzdvihovat jeho přednosti a říkat, jak mu to sluší. Mazlete se s ním. Nezapomínejte, že jednou bude tyto vzorce chování opakovat ve svých vztazích a rodině, kterou jednou založí. A vy přeci chcete vychovat člověka hodného, otevřeného a láskyplného. Ovšem platí opět - nic nepřehánět. Děti dělají i chyby. To je normální. A vaše reakce je zde zásadní. Nějaká zdůrazňování jako „Já jsem ti to říkala…“, nebo „Proč to děláš, když na to nemáš…“, rozhodně zdravému vývoji dítěte nepomohou. Podporujte své dítě a dejte mu jasně najevo, že chybovat je normální a místo výtek nebo kázání mu ukažte, co udělat jinak lépe a jak se chyb vyvarovat. To je ten správný postup.
Zároveň dítě uvidí, že jej berete vážně. I to je velmi důležité. A nejen ve vážných situacích, berte ho vážně i ve chvílích, kdy se zasní a bude vám vyprávět jak a co udělá pro to, aby obeplulo svět na plastovém deklu od záchodu. Že to nejde víte vy, v jeho dětské hlavičce se právě rodí milión nápadů, jak to udělat. Nevysmívejte se, řešte s ním alternativy a vysvětlujte, ale neponižujte. Berte jej vážně. Ukažte mu, že na jeho názorech záleží. To pomůže v rozvoji zdravého sebevědomí a také tomu, že se nebude v budoucnu bát cokoliv říct, aby nesklidilo posměch. K tomu brání jej vážně patří i jeho soukromí. Vztáhněte si to na sebe. Kdyby vám někdo štrachal ve vašich věcech, dělal vám denně křížové výslechy a podobně, jak byste se cítili? Určitě by vám to příjemné nebylo. A věřte, že ani prckovi to příjemné není. Jasně, jste rodiče, chcete mít přehled, ale nepřehánějte to. Volte pozvolné otázky. Netlačte na pilu. A nedávejte mu pocit, že žije v kleci. Čím více budete ubírat dítěti pocit soukromí, tím více se bude stahovat do sebe. Buďte prostě fér. Zaklepejte, když jdete do jeho pokoje. Neberte mu mobil a neponižujte ho tím, že před ním budete prozkoumávat jeho zprávy. Jasně, někdy je to třeba, v dnešní době člověk nikdy neví, ale dělejte to tak, ať se u toho dítě necítí poníženo. Pokud máte podezření, že se něco děje a z dítěte to leze jak z chlupaté deky, dejte mu prostě čas, namísto nějakých vyšetřovatelských praktik. Pokud máte jeho důvěru a je sebevědomé, bude se mu to říkat rozhodně lépe a dost možná s tím přijde samo.
Sami jděte příkladem. Nehádejte se před dítětem. Když už vám ty nervy rupnou a potřebujete si ulevit, vždy se snažte před dítětem mluvit s daným člověkem s respektem a v klidu. Žádné šílené scény. Tyhle věci totiž zůstávají v dětské paměti navždy. A tohle zrovna není věc, kterou chcete, aby si do dospělosti přeneslo. A ještě jedna důležitá připomínka - když už to opravdu nejde jinak, když už dojde k hádce a vaše dítě je bohužel u toho, dojděte k řešení. Zapomeňte, že chcete být drama-queen a teatrálně bouchat dveřmi. Když už dítě vidí hádku, je velmi důležité, aby vidělo i akt usmíření. Aby poznalo, že i když bouchnou saze, vše se dá vyřešit, urovnat a že jsou to kompromisy, které přinášejí do napjatých vztahů klid. A když jsme u těchto negativ - nikdy před dítětem nikoho nepomlouvejte. Nejenom že to může šířit dále a vy z toho pak mít zbytečné problémy, prostě se to nedělá a navíc mu tím nedáváte vůbec dobrý vzor. Vyroste z něj člověk, který to bude brát za normu, bude neustále kritický k čemukoliv a komukoliv a to mu na oblíbenosti v kolektivu nepřidá.
A poslední připomínka - jistě si to čtete z mobilu. To je samozřejmě v pořádku. Ale pokud patříte mezi ty lidi, co na něj musí koukat každých deset minut a kontrolovat, co se na sociálních sítích změnilo, jestli někdo nepíše, nebo máte nutkavou touhu splnit úkol v nějaké hře, věřte, že tím obíráte sami sebe. O svůj čas, který může věnovat svým nejbližším, svému dítěti, sobě. Navíc v něm pěstujete pocit, že není na prvním místě, že je přehlíženo a že o vaši pozornost musí bojovat. Takže dočíst, olajkovat a odložit mobil. Vaše zlatíčko na vás čeká.
