Článek
Narodila se 22. listopadu 1912 v New Yorku jako jediné dítě Jamese Buchanana Dukea, zakladatele impéria American Tobacco Company. Už od útlého věku byla nazývána „milionovým dítětem“ a tisk o ní zveřejňoval články jako o „pravděpodobně nejbohatším drobečku všech dob“. Její otec byl vyhlášeným tabákovým magnátem, investoval také do energetiky a po založení Duke Energy se jeho majetek ještě více znásobil. Doris se, jak se říká, narodila se zlatou lžičkou v puse. Byla „tatínkovou holčičkou“. Magnát na dceři neskutečně lpěl. S matkou ale takový vztah neměla. Ta si totiž do manželství přivedla syna z prvního manželství a toho údajně před malou Doris upřednostňovala. A tak byly vztahy mezi dcerou a matkou už od jejího útlého dětství napjaté.
Své dětství strávila Doris na rozlehlém sídle v New Jersey. Měla domácí učitele, o její bezpečnost se staral tým najatých soukromých detektivů a ochránců. Kromě tohoto sídla měla rodina další, například luxusní sídlo v Severní Karolíně, nebo letní palác v Newportu na Rhode Island, který se stal pro Doris od roku 1922 novým „základním táborem“, když byla ve stejném roce zapsána na prestižní školu v New Yorku. Tím, v jakém prostředí vyrůstala, bylo ovlivněno vše. Luxus, dostatek a cestování. V roce 1923 podnikla evropskou tour se svou matkou, které se částečně účastnil i otec, jak mu to jen jeho vytížení dovolovalo. Po svou malou holčičku cokoliv, ostatně - pojmenoval po ní svou jachtu i své vlastní luxusní vlakové kupé.
Doris Duke, 1951
Sladké dětství ale netrvalo věčně… 10 října 1925 zasáhla rodinu tragédie. Doris ještě nebylo ani třináct, když její tatínek zemřel na zápal plic. Na smrtelné posteli ji údajně varoval, aby nikomu nedůvěřovala a varoval ji před muži, kteří ji budou milovat jen kvůli jejím penězům. To pak ostatně slýchala i od své matky. S tou se po smrti otce vztah ještě zhoršil. Na vině byly peníze a dědictví. Doris z otcova majetku zdědila doslova lví podíl. V roce 1925 činil odhad dědictví 80 milionů dolarů, což dnes odpovídá hodnotě zhruba 1,3 miliardy euro. To jí mělo být vypláceno ve třech „splátkách“. V den jejích 21., 25. a 30. narozenin. Neznamená to ale, že by Dorisina matka byla bez prostředků, sama byla schopnou podnikatelkou a později její úmrtí připíše na Dorisino konto pár dalších milionů dolarů. Nyní ale zůstaňme v době, kdy zemřel tatínek.
Mediální pozornost byla okamžitá. Noviny chrlily jeden článek za druhým. Titulky hlásaly do světa příběh „Nejbohatší dívky světa“ a jejího „pohádkového jmění“. Doris se snažila novinářům vyhýbat jak mohla, většinu žádostí o rozhovory odmítala a skrývala se před všudypřítomnými fotografy. Přesto zájem neutuchal. Naopak, o rok později plnily noviny články o rodinné soudní při o otcovy nemovitosti. Matka se totiž nedokázala smířit s tím, že téměř veškerý majetek dostala dcera. Podle závěti měla vdova po magnátovi nárok na „pouhých“ 100 tisíc dolarů ročně. Obrátila se tedy na soud, aby získala alespoň rozsáhlé nemovitosti, ale nepochodila. Doris oslavila své 14. narozeniny a jako dárek dostala rozsudek, který jí přiznal právo na vlastnictví rodinných sídel Dukeových. Dospívající dívka se tak stala nezpochybnitelnou vládkyní dědictví otcova impéria. Tedy - zatím čekatelkou na něj.
Doris Duke a Cromwell v roce 1940
Po dokončení školy v roce 1930 chtěla dál studovat. Matka ji ale místo přihlášky na americkou univerzitu poslala do Anglie. Tam byla představena králi Jiřímu V. a královně Marii. Tahle „malá Američanka“ byla nepřehlédnutelná. Nejen tím, že ji předcházela pověst nejbohatšího dítěte, své dělala i její výška. Své vrstevnice doslova převyšovala, s výškou přes 1,8 metru tomu ani nemohlo být jinak. Sama si ze sebe dělala srandu a přiznávala, že se cítí „kostrbatá a neohrabaná“. Přesto se v Anglii pustila s vervou do uměleckého světa. Začala tančit balet, navštěvovala hodiny stepu, našla se v jazzu, a tak se jej učila hrát a zpívat. V roce 1934 se pak naplnil její osud. Založila nadaci Independent Aid a získala první třetinu svého ohromného dědictví.
Během druhé světové války pracovala v jídelně pro námořníky v Egyptě, přičemž pobírala plat jeden dolar ročně.
Teď už byla bohatá dospělá žena. A co si budeme povídat, velmi žádaná. Předpověď otce se vyplnila, a tak Doris byla doslova obletována různými nápadníky, kteří v ní viděli cestu „ke štěstí“. Tedy - k finančnímu štěstí. Trvalo jen jeden pouhý rok od první výplaty a svět obletěla senzační zpráva. Tehdejší bulvár měl žně. Doris Duke se vdala! Jejím vyvoleným se stal o šestnáct let starší James Cromwell, se kterým se vydala na dlouhou svatební cestu. Nejdéle se zdrželi v Indii, Číně a Japonsku, a právě během své cesty se naprosto zamilovala do orientu a islámského umění. Později koupila pozemek na Havaji a postavila zde luxusní sídlo Shangri-La, vybavené tisíci sbírkami orientálního umění. Dodnes jej mohou turisté navštívit.
Když Doris otěhotněla, byla šťastná. Bohužel se ale narození dítěte stalo i její nejhorším dnem v životě. Novorozená holčička zemřela do 24 hodin. Nakonec její manželství se starším Cromwellem vzalo za své a následovaly vleklé soudní spory o její majetek. Doris se stáhla před zájmem médií na Havaj. V roce 1947 se vdala podruhé. Tentokrát ji získal dominikánský diplomat Porfirio Rubirosa. Ten byl ale ženatý, a tak Doris vyplatila jeho stávající manželce rovný milion dolarů, jen aby ji může přenechala. Do svatby se vložila dokonce i americká vláda. Ministerstvo zahraničí donutilo Rubirosa k podpisu předmanželské smlouvy ze strachu, že by mohl zneužít majetek bohaté Američanky pro politické cíle proti Spojeným státům. Ani tento vztah ale nevydržel dlouho. Přesto seznam darů, které za pouhý rok manželství Rubirosa získal, bere dech: kromě milionu utracených dolarů dostal jezdeckou stáj, sportovní automobily, upravený bombardér B-25 a při rozvodu i nemovitost v Paříži ze 17. století.
Doris Duke, kolem roku 1937
Doris už se pak nikdy nevdala. Prožila však nespočet románku se jmény, která znal celý svět. Mezi její milence patřil například Čechům tolik známý generál Patton, jazzový pianista Joe Castro a další vlivné osobnosti ze sféry umění i politiky. Doris zůstala doživotně věrná své vášni pro jazz, který si zamilovala v Anglii, a tak se obklopovala mladými jazzovými umělci. A nejen jimi. Známá byla i v komunitě havajských surfařů. A protože měla ráda vzrušení a adrenalin, nezůstávala pasivní. Naopak. Dokonce se stala vůbec první ženou, která nebyla havajského původu a účastnila se soutěžních klání.
V 60. letech se Doris dočkala dalšího masivního zájmu bulváru. Její chování bylo v tomto období divočejší a divočejší, byla známá svými temperametními výbuchy i riskantním chováním, po rozchodu s jazzmanem Joe Castrem se stala jakousi ikonou kontroverze. To vyvrcholilo incidentem, kdy měla údajně před branami svého sídla úmyslně srazit interiérového designéra Eduarda Tirellu, který s ní chtěl ukončit spolupráci a odletěl za ní jí to oznámit. Prý došlo k prudké hádce jen chvíli před nehodou. Když pak Tirella vystoupil z auta, aby zavřel bránu, Doris přesedla na místo řidiče a podle oficiální verze si spletla pedály. Navzdory šuškandě byla jeho smrt klasifikována jako nehoda a nedošlo k žádnému obvinění, kromě finančního odškodnění pozůstalým. Spekulace na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat, a tak se šířily zvěsti o údajném uplácení policie a podobně.
V roce 2020 novinář P. Lance případ znovu prošetřil pro časopis Vanity Fair. Zjistil, že policejní spisy i soudní dokumenty z velké části zmizely, některé se podařilo dohledat. Naznačovaly, že vyšetřování bylo povrchní a ovlivněné střetem zájmů. Například lékař, který měl případ posuzovat, byl krátce předtím najat Dukeovou jako její osobní lékař. Z dostupných důkazů vyplynulo, že Dukina verze událostí se měnila a neodpovídala fyzickým stopám. Ruční brzdu nebylo možné uvolnit způsobem, jaký popsala, a Tirellova zranění také neodpovídala původní verzi. Stopy pneumatik naznačovaly výrazné zrychlení. Lance i další odborníci dospěli k závěru, že je pravděpodobnější, že Dukeová Tirellu úmyslně přejela v afektu kvůli jeho odchodu. Navíc - krátce po uzavření případu začala Dukeová věnovat značné finanční prostředky městu. V něm tak dodnes přetrvává přesvědčení, že případ byl zameten pod koberec za pomoci jejích finančních darů.
Ale divoká Doris měla i svou druhou stránku. Ve stejném období se stala také významnou mecenáškou. Zachraňovala historické budovy, přátelila se s Jacqueline Kennedy Onassisovou, Elvisem Presleyem, Albertem Einsteinem či Andy Warholem, sypala peníze do „dobrých skutků“ a založila mimo jiné zahrady Duke Gardens, které zachraňovaly flóru celého světa a vytvořila tak jednu z největších vnitřních botanických expozic v celých USA. Flora i fauna, zejména exotická zvířata v jejich luxusních sídlech, to byla vášeň a spolu s jejím extravagantním životním stylem její vizitkou.
Sam Kahanamoku, Doris Duke, James Cromwell, Chick Daniels, Waikiki 1935-37
Co jí ale chybělo, bylo mateřství, vlastní dítě, mít pro koho žít. Nikdy se jí totiž nepovedlo žádné z manželství „naplnit“, repektive jednou ano, ale o dítě přišla. V 80. letech tak už postarší Doris adoptovala svou přítelkyni Chandi Heffnerovou. Byly si natolik blízké, že nabyla přesvědčení, že je Heffnerova reinkarnací její zemřelé dcery. Toto přesvědčení ale nakonec nevydrželo, postupem času Doris přerušila veškeré kontakty, a dokonce označila adopci za největší chybu svého života. A tak nebyl žádný potomek, žádný dědic, žádný nositel odkazu jejího otce a jí samotné.
Životní pouť Doris Dukeové se uzavřela v Los Angeles 28. října 1993, kdy zemřela na srdeční zástavu. Bylo jí 80 let. Jak byl její život bouřlivý, tak bouřlivá byla i smrt. Začaly se objevovat mnohé spekulace a fámy, že její předchozí nehoda po výměně kyčle nebyla náhoda, že její smrt nebyla přirozená, že byla zavražděna a podobně. Prstem se ukazovalo na jejího komorníka Bernarda Laffertyho, který se měl stát vykonavatelem její závěti a který se stal údajně na sklonku jejího života tím prvkem, který rozhodoval, kdo k ní může a kdo má smůlu. Podle spekulací měl prsty i v zapuzení adoptované Heffnerové. Nikdy se ale žádné obvinění nepotvrdilo.
francouzská zahrada v Duke Gardens
Doris téměř celý svůj majetek odkázala na charitativní účely. V dnešních cenách a hodnotách se bavíme přibližně o 2,3 miliardám euro, tedy ještě o jedné miliardě více, než zůstalo po zakladateli impéria, jejím otci. Než však byl rozdělen do fondu a nadace, proběhla tvrdá soudní válka mezi všemi, kdo si mysleli, že mají právo s majetkem nakládat. Soudní spory stály celkem více než 18 milionů dnešních dolarů. Z jejího majetku také bylo vyplaceno 127 milionů dolarů Heffnerové, která podala žalobu na neplatnost svého „odadoptovani“ a několik milionů získal její synovec na základě dědictví z fondu Dorisiny matky. Trvalo tři roky, než se situace kolem ohromného dědictví po Doris ustálila a majetek byl rozdělen.
Doris Dukeová zanechala světu trvalé dědictví. Její nadace Doris Duke Foundation a další fondy podporují divadelní umění, lékařský výzkum, boj s AIDS i ochranu životního prostředí a stará se o potřebné i o blaho dětí. Její život plný luxusu, skandálů, nečekaných milostných romancí, ale i filantropie a dotování prospěšných projektů byl ostře sledován, i když se samotná Doris snažila médiím spíše vyhýbat. Alespoň tak, jak to jen šlo. Pravdou totiž je, že už za svého života byla nazývaná živoucí legendou. Od dětských let byla tématem mnohých novin, svět ji znal jako „nejbohatší dívku světa“ a nejeden muž po ní toužil. Respektive - po jejich penězích. Doris je ale dokázala „uchránit“ a dodnes tak bohatství rodu Dukeových slouží dobrým myšlenkám i společnosti.
