Článek
Petr Ginz se narodil 1. února 1928 v Praze do smíšené česko-židovské rodiny. Jeho otec Otto Ginz pocházel z tradiční židovské rodiny venkovského učitele ve Ždánicích u Kouřimi. Matka Marie, rozená Dolanská, byla Češka nežidovského původu, dcera venkovského učitele z Číbuzu u Hradce Králové. Rodiče se seznámili roku 1921 na mezinárodním kongresu esperantistů. Společný zájem o esperanto se stal základem jejich vztahu i hodnotového světa celé rodiny. Svatbu měli v březnu 1927 a za necelý rok se narodil Petr. O dva roky později, v únoru 1930, mu rodiče nadělili ještě sestřičku Evu.
Rodina Ginzových
Rodina žila v Praze na Těšnově, naproti bývalému Denisovu nádraží. Domov byl doslova chrámem vzdělání, kultury a pohybu. Rodiče vedli děti k četbě, sportu, pobytu v přírodě a k myšlení přesahujícímu hranice národa i náboženství. Esperanto bylo jedním z jazyků, jimiž Petr od dětství přirozeně mluvil – vedle češtiny. Už v raném věku se ukazovalo, že není žádným obyčejným dítětem. Byl mimořádně zvídavý, systematický a hluboce přemýšlivý. Zajímal se o historii, zeměpis, zoologii, paleontologii, astronomii, filozofii, sociologii, ale i technické obory. Miloval knihy a brzy se zamiloval zejména do románů Julese Vernea, které formovaly jeho představivost i pozdější vlastní tvorbu.
Petr navštěvoval židovskou základní školu v Jáchymově ulici v Praze, kde patřil k nejlepším žákům. Byl oblíbený mezi spolužáky i učiteli. Byl zvolen za předsedu třídy. Už zde se projevovaly jeho organizační schopnosti. Vydával studentský časopis Rozhled, organizoval školní akce, podílel se na dobročinných sbírkách a přirozeně dokázal spojovat lidi kolem sebe. Současně však zůstával klukem, který si uměl hrát, podnikat výpravy a objevovat svět – sám i s kamarády. Rád vyrážel na dlouhé toulky do přírody, zejména do Šárky nebo Ďáblic, kde hledal ticho a prostor pro přemýšlení.
Psát začal velmi brzy. Už v devíti letech publikoval první texty a postupně se pustil do povídek i románů, které si i sám ilustroval. Do svých čtrnácti let napsal čtyři romány, z nichž jediný dokončený – Návštěva z pravěku – vyšel po válce i knižně. Inspirace verneovkami byla evidentní. Jde o dobrodružný příběh s jasnou alegorií - v Africe je objevena druhohorní příšera, která se ale ukáže být obřím strojem, který si nechá sestrojit krutý diktátor k tomu, aby mohl ovládat lidi a likvidovat odpůrce. Petr se v románu stylizoval do postavy hlavního hrdiny – chlapce Pierra. Už zde je jasně patrná jeho schopnost spojovat fantazii s morálním apelem. A to se stále bavíme o dítěti, o dětské tvorbě!
Ginzovi ještě pohromadě
Po nástupu nacistů k moci, Mnichovu a okupaci, se začal svět kolem něj rychle měnit. Židovské děti byly vylučovány ze škol, každodenní život i vzdělávání byly stále více omezovány. Po uzavření židovské školy se Petr krátce zaučoval na židovské obci, kde se učil čistit psací stroje a provádět drobné opravy. V letech 1941 až 1942 si vedl pravidelný deník, v němž s chladnou přesností zaznamenával každičký den a život v okupované Praze. Psal o rostoucí perzekuci Židů, pracovním nasazování dětí, deportacích sousedů. Popisoval proměnu města v to, co historici později nazvali „ghettem bez zdí“. Poslední zápis pochází z 9. srpna 1942: „Ráno doma. Jak typické! Den ještě neskončil, ale člověk má pocit, že už by nic nemělo následovat.“
V létě 1942 dopadly deportace i na jeho rodinu. Nejdříve odjel do Terezína strýc s tetou a babičkou. Na podzim přišla řada na něj samotného. Dne 24. října 1942 byl zařazen do transportu a protože právě dovršil 14 let, odjel podle platných nařízení do Terezína sám, bez rodičů. Umístěn byl do chlapeckého domova č. 1 v budově L 417, což byla bývalá terezínská škola. Zde se pod vedením charismatického vychovatele Valtera Eisingera vytvořila výjimečná komunita chlapců, kteří si říkali Republika ŠKID. Fungovala zde skutečná samospráva. Chlapci se podíleli na chodu domova, pořádali kulturní a sportovní programy, dokonce se tajně vzdělávali a vedli večerní přednášky.
Jedno z čísel Vedem
Petr byl samozřejmě velmi aktivní. Krátce po příjezdu založil a začal vydávat rukopisný časopis Vedem. Stal se jeho šéfredaktorem, hlavním autorem i organizátorem. Psával úvodníky, články, reportáže, básně, kreslil ilustrace a často celé číslo zaplnil sám pod různými šiframi, nejčastěji „nz“ nebo „Akademie“. Vedem vycházel každý pátek po celé dva roky! Kamarád a spoluautor Kurt Kotouč později vzpomínal, jak Petr články od kolikrát ležérních přispěvatelů doslova vymáhal, někdy je dokonce „vykupoval“ potravinami. To když mu přišel balíček od rodičů. Měl smysl pro humor, ale i velmi silný pocit odpovědnosti. Dokázal v lidech probouzet to nejlepší.
V Terezíně nepřestával studovat. Měl přístup do knihovny s konfiskovanými knihami a četl vše – od beletrie přes historii a filozofii až po přírodní vědy. V tajných dopisech domů žádal o knihy s tématy o sociologii. Své znalosti předával dál. Pořádal přednášky pro ostatní chlapce. Současně intenzivně kreslil i psal – reportáže z ghetta, úvahy, povídky, básně i své rozepsané romány, s nadějí, že je jednou dokončí. Pracoval jako pomocník v kuchyni, později v litografické dílně.
Zlomem byla smrt babičky Berty na začátku listopadu 1943. Petra její odchod velmi trápil. Začal se stále hlouběji ptát po smyslu utrpení a bytí, odpovědi hledal v buddhismu. V květnu 1944 byla do ghetta deportována i jeho sestra Eva. Setkání sourozenců po letech odloučení bylo velké, silné… ale krátké. Petr byl v té době už zesláblý a nemocný.
Brána do pekel - Osvětim
Koncem září 1944 byl zařazen do transportu. Cíl? Vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau. Dne 28. září 1944 tam byl spolu se svým bratrancem Pavlem deportován. Podle svědectví pamětníků nedokázal slabý chlapec projít ani selekcí a byl ihned po příjezdu zavražděn v plynové komoře. Bylo mu teprve šestnáct let. V Osvětimi zahynula i většina dalších členů rodiny. Bratranec Pavel později zahynul v Dachau na tyfus.
Petrova sestra Eva ale naštěstí přežila jak Terezín, tak i válku. Spolu s otcem se vrátila v květnu 1945. O tři roky později emigrovala celá rodina do Izraele. Eva, dnes známá jako Chava Pressburger, vystudovala výtvarnictví a stala se respektovanou grafičkou a umělkyní, jejíž díla byla vystavována po celém světě. Byla to právě ona, kdo zachoval většinu Petrova odkazu – jeho díla, kresby i časopisy.
V roce 2003 byly v jednom domě v pražských Modřanech znovuobjeveny Petrovy deníky z let 1941–1942. Eva je vydala pod názvem Deník mého bratra, který byl přeložen do čtrnácti světových jazyků a oprávněně bývá přirovnáván k mnohem známějšímu deníku Anne Frankové.
Kámen zmizelých - Petr Ginz, Praha
V tom samém roce se přihodilo ještě něco, díky čemuž se Petr znovu zapsal do historie. Respetive - svět jej poznal. Dne 16. ledna 2003 vynesl první izraelský kosmonaut Ilan Ramon na palubu raketoplánu Columbia kopii Petrovy kresby Země z Měsíce, kterou chlapec namaloval podle své fantazie behem pobytu v Terezíně. Bohužel, raketoplán se při návratu 1. února 2003 – v den Petrových narozenin – rozpadl v atmosféře. Nikdo z posádky nepřežil. Svět se tak kromě tragédie dozvěděl i o dítěti, jehož jméno do té doby znali jen pamětníci a historici. Petrova kresba se pak znovu vydala do vesmíru v roce 2018 a to díky astronautovi Andrew Feustelovi, který si ji s sebou vzal na Mezinárodní kosmickou stanici. Tehdy se Petrův odkaz podruhé dotkl hvězd.
Petr Ginz je dnes připomínán Stolpersteinem, takzvaným Kamenem zmizelých, v pražské Stárkově ulici. Má též vlastní poštovní známku, je po něm pojmenována planetka 50413 Petrginz, zmiňuje jej dokumentární film The Last Flight of Petr Ginz, byla o něm napsána kniha Princ se žlutou hvězdou, která se dočkala ocenění Zlatá stuha a dokonce jeho jméno nese i jeden z rychlíků Českých drah. Přesto o něm stále mnoho lidí neví, což je škoda, neboť Petrův příběh je jasnou připomínkou toho, že ani zdi ghetta nedokázaly porazit lidskou touhu poznávat, tvořit a vidět dál.
„Lidé chodí s otevřenýma očima a nevidí. Neumějí se dívat a učit,“ napsal Petr Ginz v Terezíně v roce 1943. Jeho vlastní život, dílo a odkaz jsou důkazem, že on se dívat uměl. Ostatně, jeho pohled i cesta vedly až ke hvězdám.
Petrova kresby Země z Měsíce
Čerpáno z:
