Článek
Představte si situaci, kdy vám byl manžel nevěrný. Kdy vám žena, jak se říká, zahne. Je to nepříjemné, vždy to bolí a připadáte si zrazení a prázdní. Co s tím? Odpustit? Neodpustit? Odejít nebo zůstat? Každý se s tím srovnává po svém. Malou útěchou vám může být alespoň to, že na svou drahou polovičku nemusíte jen nadávat, že je nevěrník či nevěrnice, ale též zločinec. Ano, vážně. O manželské věrnosti mluví zákon a ty přece porušují jen zločinci. Jen to vězení jako trest nepřijde. Nejde totiž o právo trestní, ale občanské a navíc jeho vymahatelnost je spíše nulová.
Věrnost manželů řeší zákon č. 89/2012 Sb., kde jsou jmenována práva a povinnosti manželů. V paragrafu 687 stojí doslova:
(1) Manželé mají rovné povinnosti a rovná práva.
(2) Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.
Vidíte tam to - být si věrni? Nevěra je tedy jasné porušení zákona. Jak se ale shodují advokátní kanceláře, nevěra je jen těžko postižitelná a sotva se nějaký státní orgán bude vaším záletníkem či záletnicí zabývat. Takže přemýšlet nad žalobou, abyste to svému milému/milé pěkně osladili, je zbytečnost. Ovšem - jsou situace, kde právě zálety a nevěra svou váhu mají. V případě rozvodu, kdy má jeden z manželů nárok na vyživovací povinnost od druhého z páru, na věrnost soudy hledí. Česká judikatura zná několik případů, kdy právě kvůli úletům bylo výživné zamítnuto. A otázkou také je, kdy k nám naplno dorazí trend známý z USA, kdy věrnost manželů hraje důležitou roli při majetkovém vypořádání rozvádějícího se páru.
Věrnost si tedy zákonem vynutit nemůžete. I přesto, že je v paragrafu 687 vyloženě zmíněna. Kdyby však byla opravdu právně vymahatelná a ještě k tomu trestná, osladili byste nevěrné polovičce její prohřešek i právně?
