Věstonická venuše: Jak hrstka hlíny přepsala dějiny umění

Je 13. červenec 1936. Léto pálí nad zvlněnými pahorky Pálavy, kde se už roky rýpe v zemi tým archeologů. Nejde o žádnou honbu za bájnými poklady, ale o trpělivou a namáhavou práci. Přesto právě dnes, v tento obyčejný letní den, dělníci z týmu profesora Karla Absolona narazí na něco, co převrátí naruby učebnice prehistorie a uchvátí celý vědecký svět. Z prachu země se zrodí legenda.

Nález, který předčil všechna očekávání

Lopaty se boří do sprašové vrstvy nedaleko hlavního výkopu. Dělníci a asistenti Alois Stehlík s Františkem Patočkou pečlivě odebírají zeminu. Jako tisíckrát předtím. Ale najednou… tupý náraz. Žádná kost, žádný kámen. Něco jiného. Opatrné odkrývání odhalí křehkou, 11 a půl centimetrů vysokou ženskou figurku z pálené hlíny. Její kypré tvary, naznačené rysy obličeje a zvýrazněné symboly plodnosti okamžitě prozrazují, že jde o unikátní objev. Soška je sice rozlomená na dva kusy, ale kompletní. Když kousky očistí a přiloží k sobě, všem se zastaví dech…

Profesor Absolon, známý svým vizionářským přístupem, už léta tušil, že moravská půda skrývá víc než jen pozůstatky mamutů a kamenných nástrojů. Věřil, že zdejší lovci mamutů z mladého paleolitu po sobě museli zachovat víc. Že jejich život nemohl být jen narození, lov a smrt. Ale že žili, že tvořili, že měli své modly, umění a jako člověk v každé historické epoše i touhu a potřebu obklopovat se věcmi a něco po sobě zanechat. A tento nález jeho přesvědčení potvrdil.

Nejstarší keramika světa a okno do pravěku

Co dělá Věstonickou venuši tak výjimečnou? Především její stáří. Radiokarbonová analýza potvrdila, že vznikla před 29 000 až 25 000 lety! To ji rázem pasovalo na nejstarší známou keramickou sošku na světě. Její existence dokazuje, že naši dávní předkové na Moravě byli nejen zruční lovci a nástrojaři, ale i mistři v práci s hlínou a ohněm. Na výrobu venuše použili směs hlíny, úlomků hornin a fosilií – techniku, která svědčí o nečekaně pokročilých znalostech. Zažitý mýtus o tom, že je z hlíny a kostí mamutů už věda vyvrátila. Venuše byla zřejmě zdobena ptačím peřím. Na jejím těle se našel otisk dětského prstu. Také se ale bohužel ukázalo, že má v sobě pukliny a hrozí její rozpadnutí.

Venuše není jen pouhá figurka. Je to klíč k pochopení duchovního života, rituálů a estetického cítění lidí doby kamenné. Její tvary naznačují, že mohla sloužit jako kultovní předmět spojený s plodností, mateřstvím a cykly života. Představuje fascinující okno do mysli našich prehistorických předků a odhaluje, že jejich svět byl mnohem komplexnější, než jsme si dříve mysleli. V průběhu dvacátého století přicházeli lidé i s jinými teoriemi. Například že jde o dětskou hračku nebo dokonce jakousi pomůcku s erotickým podtextem.

Celosvětový ohlas a národní poklad

Zpráva o objevu se bleskově rozšířila po celém světě. Morava se najednou ocitla v centru pozornosti mezinárodní archeologické komunity. Věstonická venuše se stala symbolem pravěké Evropy a nezpochybnitelným důkazem bohaté prehistorické kultury na našem území. Vůbec nejstarší venuší je figurka nalezená v dnešním Německu. Její stáří je odhadováno až na 40 tisíc let. Nejde ovšem o keramiku, německá soška je vyřezána z mamutího klu.

Dnes je Věstonická venuše uložena v trezorech Moravského zemského muzea v Brně. Vystavuje se pouze výjimečně, za přísných bezpečnostních podmínek. Soška, kterou si mohou návštěvníci expozice prohlédnout běžně, je samozřejmě kopií. Venuše je národním pokladem, který svědčí o genialitě a tvůrčím duchu našich nejstarších předků. Do té doby totiž panovalo přesvědčení, že keramika ještě neexistovala. V roce 2004 byla oceněna na 40 miliónů amerických dolarů. Její opravdová hodnota je ovšem nevyčíslitelná.

Co myslíte, jaké další poklady na nás ještě čekají skryté pod zemí?

Věstonická venuše - Wikipedia

K čemu skutečně sloužila slavná pravěká soška věstonické Venuše?

Věstonická venuše není z mamutoviny. Nový výzkum vyvrátil letitý omyl

Vědci mají nejstarší lidskou sošku. Venuši z Hohle Fels