Pátá kolona

Pojem pátá kolona (ve španělštině quinta columna) označuje skrytou skupinu lidí, kteří zevnitř nějaké země nebo organizace tajně podporují a spolupracují s nepřítelem. Jejich cílem je podkopávat stabilitu, morálku a obranné schopnosti zevnitř, často formou špionáže, sabotáží nebo šíření propagandy.

​Historické kořeny: Španělská občanská válka

​Původ pojmu je spojen se španělskou občanskou válkou (1936-1939). V říjnu 1936 postupovaly čtyři vojenské kolony nacionalistických sil pod vedením generála Francisca Franca na Madrid, hlavní město republikánské vlády. Jednu z těchto kolon vedl generál Emilio Mola Vidal.

​Během rozhlasového vysílání, které se obracelo na obyvatele Madridu, Mola pronesl zásadní prohlášení. Řekl, že jeho jednotky sice útočí na město ze čtyř směrů (čtyři kolony), ale uvnitř Madridu existuje i pátá kolona, tvořená Franco-loajálními sympatizanty. Ti měli za úkol vyvolávat chaos, podkopávat morálku obránců a signalizovat, kdy je správný čas pro útok. Molovo prohlášení mělo demoralizovat republikánskou stranu a vnést do jejich řad podezření a strach z vnitřního nepřítele. Některé zdroje uvádí jako autora přímo generála Franca nebo dokonce protistranu.

​Pojem se brzy ujal a rozšířil po celém světě. Stal se synonymem pro vnitřní zrádce a subverzivní síly, které pracují ve prospěch vnějšího nepřítele.

​Pátá kolona v Československu

​Pojem pátá kolona se stal v Československu velmi aktuálním již před druhou světovou válkou. V kontextu Mnichovské dohody (1938) bylo označení pátá kolona používáno pro sudetoněmeckou menšinu v čele s Konradem Henleinem. Jeho SdP (Sudetoněmecká německá strana) byla považována za pátou kolonu nacistického Německa, protože systematicky podkopávala stabilitu a suverenitu Československa, a to za účelem jeho rozbití. Po okupaci a během protektorátu označovali zase gestapo a kolaboranti za „pátou kolonu Londýna“ odbojové skupiny, jméno Pátá kolona dokonce jedna z nich přímo nesla.

​Po únoru 1948 a nástupu komunistického režimu byl pojem zneužíván k ospravedlnění politických procesů. Pátou kolonou byli nazýváni skuteční i domnělí odpůrci režimu, ať už šlo o demokratické politiky, kněze nebo bývalé podnikatele. Během normalizace v 70. a 80. letech komunistický režim označoval za pátou kolonu disidenty, jako byla Charta 77, které obviňoval ze spolupráce se „západním imperialismem“ a z pokusů o rozvrácení socialistického zřízení.

​Pátá kolona dnes: Zneužívání pojmu

​V současné době je pojem pátá kolona často zneužíván v dezinformačních kampaních, zejména na internetu a sociálních sítích. Opakovaně slouží jako nástroj pro diskreditaci politických oponentů, neziskových organizací, médií nebo menšin. Dezinformační scéna často tvrdí, že určité skupiny obyvatel jsou „pátou kolonou“ cizí mocnosti, která má za cíl zničit stát, národní identitu nebo tradiční hodnoty.

​V běžných diskuzích se tento termín stal zjednodušujícím označením, které slouží k rozproudění, ale i k ukončení debaty. Jakmile někdo označí druhého za „pátou kolonu,“ debata se stává častokrát nemožnou, jde o osobní útok, nikoli o argument. Dnes se takto označují i skupiny jako ukrajinští uprchlíci, kteří jsou neoprávněně obviňováni z toho, že působí ve prospěch cizích zájmů, nebo uprchlíci z arabského a afrického světa, o kterých se tvrdí, že mají za úkol kulturně rozvrátit evropskou společnost. Stejně tak jsou označováni všichni, kdo mají (ať už oprávněně nebo neoprávněně) co do činění s Ruskem, nebo s jiným názorem na něj.

Tento typ narativu je účinný, protože hraje na lidský strach z vnitřního nepřítele a podrývá důvěru ve veřejné instituce. Cílem není jen šířit nepravdivé informace, ale také vytvářet atmosféru strachu a nedůvěry, kde je jakýkoliv odlišný názor podezřelý a vnímán jako zrada. Tím se oslabuje soudržnost společnosti a usnadňuje se šíření dalších dezinformací.