Článek
Dne 22. srpna 1969, pouhý den po prvním výročí brutálního potlačení pražského jara, vyhlásilo předsednictvo Federálního shromáždění v Československu Zákonné opatření č. 99/1969 Sb., o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku.
Bezprostředním impulsem pro přijetí pendrekového zákona byly mohutné demonstrace, které se v srpnu 1969 konaly po celém Československu na protest proti okupaci z 21. srpna 1968. Tisíce lidí vyšly do ulic, aby vyjádřily svůj nesouhlas a požadovaly svobodu. Reakce režimu byla tvrdá - demonstrace byly brutálně potlačeny jednotkami Sboru národní bezpečnosti (SNB) a Lidových milicí, při nichž zemřelo pět lidí a stovky dalších byly zraněny.
Pendrekový zákon nebyl pouhým legislativním krokem, byla to přímá reakce na „neposlušnost“ obyvatelstva. Měl legalizovat násilí a dát represivním složkám státu do rukou nástroj, kterým by mohli efektivně potlačit jakékoli další projevy odporu a nespokojenosti.
Zákonné opatření platilo sice pouze do konce roku 1969, ale jeho dopady byly dalekosáhlé a dlouhodobé. Poskytovalo mimořádné pravomoci Sboru národní bezpečnosti, včetně možnosti prodloužit zadržení osob bez obvinění až na 21 dní. Zpřísnilo trestní sazby za přestupky a trestné činy související s narušováním veřejného pořádku, od trestů odnětí svobody, přes vysoké pokuty nebo třeba zákazy pobytu. Zákon také umožňoval rozpouštět straně nepohodlné organizace a soudit v režimu zrychlených řízení.
Výsledkem bylo, že jen v roce 1969 bylo na základě tohoto zákona odsouzeno 1526 lidí, mnozí z nich skončili ve vězení, jiní čelili podmíněným trestům, pokutám nebo zákazu činnosti. Jen v srpnu byla uvalena vazba na 2 a půl tisíce lidí. Pendrekový zákon se stal předzvěstí rozsáhlých politických čistek, které následovaly v období tzv. normalizace a zasáhly statisíce občanů, kteří byli vylučováni z práce, škol a veřejného života.
Zákonné opatření umožnilo propouštět protestující ze zaměstnání nebo studií a zastavit činnost dobrovolné nebo jiné organizace či jejího orgánu na dobu až tří měsíců, případně je rozpustit. Například počet vysokoškolských studentů klesl kvůli politickým čistkám z téměř 85 000 (studijní rok 1969–1970) o téměř 10 000 (studijní rok 1972–1973).
Tragickou ironií je, že zákon podepsali i tehdejší vedoucí představitelé Pražského jara, včetně prezidenta Ludvíka Svobody, předsedy Federálního shromáždění Alexandra Dubčeka a předsedy vlády Oldřicha Černíka. Jejich podpisy pod zákonem, který fakticky pohřbil ideály reforem z roku 1968, byly vnímány jako symbolické potvrzení kapitulace před sovětským tlakem a nástupu tvrdé normalizační linie. Pro Dubčeka to byl obzvláště hořký okamžik, ačkoli později tvrdil, že byl k podpisu donucen nátlakem.
Přestože byl „Pendrekový zákon“ formálně platný jen několik měsíců, jeho odkaz přetrval. Principy, na nichž byl založen – represe, kontrola a potlačení svobod – se staly základními pilíři komunistického režimu v Československu až do jeho pádu v roce 1989. V únoru 1989 dokonce došlo ke zpřísnění, což mělo odradit obyvatelstvo od účasti na protirežimních akcích, které v té době nabíraly na intenzitě.
"Pendrekový zákon" zůstává v české a slovenské historii varovným příkladem toho, jak snadno může mocenský aparát zneužít právo k potlačení základních lidských práv a svobod a jak důležité je bránit se proti jakýmkoli pokusům o omezení demokracie a právního státu.
