Pět kvízových otázek o Německu aneb co jste možná o sousední zemi nevěděli

Možná to přijde až neuvěřitelné, ale Německo opravdu měnilo své hlavní město z různých historických příčin několikrát. Za hlavní město císařství, říše nebo státu bylo považováno celkem sedm měst. Kromě Berlína to byly Cáchy - město sjednotitele raně středověké Evropy, které se posléze stalo korunovačním městem císařů a králů na další staletí a kde byli korunováni například i Karel IV. a Václav IV. Dále Řezno - pod jehož diecézi spadaly české země v 9. století, Frankfurt - který je v současnosti hospodářskou metropolí a sídlí zde Evropská centrální banka, Norimberk - oblíbené město Karla IV., Výmar - jako hlavní město stejnojmenné republiky v době mezi Velkou válkou a nástupem nacistů k moci a v době rozděleného Německa na východ a západ ještě Bonn. Pravdou ale také je, že v době středověkých říší nebyla hlavní města jmenována oficiálně - moc a vláda byla praktikována z různých míst a nebyla centralizovaná, jako například ve Francii z Paříže nebo v Rakousku z Vídně. Za hlavní města se tak brala ta, kde pobýval panovník nebo odkud zemi řídil.

Německé dálnice jsou celosvětově vyhlášené právě tím, že žádný horní limit nemají. Všeobecně se dá tedy říct, že jsou neomezené. Ale není to úplně pravda. Jednak jsou úseky, které různá místní omezení mají a za druhé je u všech stanoven spodní limit. Jakmile nejedete alespoň 60 km/h, porušujete zákon. Jak dlouho ale unikátnost neomezené nejvyšší povolené rychlosti v Německu zůstane, je ve hvězdách. Různé iniciativy se snaží horní hranici nastavit, ať už ve jménu ekologie a nebo bezpečnosti.

Vražda je samozřejmě trestný čin a prostředníček během řízení vás může stát až 4 tisíce euro a jeden rok. Ač se to zdá k nevíře, útěk z vězení je správná odpověď a opravdu se v Německu netrestá. Žádný člověk není ve výkonu trestu dobrovolně a touha po svobodě je podle Němců lidskou potřebou a přirozeností. Proto na trest za tento čin jejich právo nemyslí. V trestním zákoníku jsou jen dva paragrafy, které útěky z vězení zmiňují. Prvním je paragraf 120, který trestá ty, kdo s útěkem pomáhají a druhým paragraf 121, který trestá skupinu vězňů, která uteče, neboť v tomto případě pak jde o vzpouru. Jednotlivec je tedy beztrestný. Během útěku se ale nesmí stát nic jiného nezákonného. Pak to soudy dotyčnému pěkně spočítají.

Adidas a Puma. Pokud jste odpověděli „obě“, máte bod. Obě firmy vznikly nejen v Německu, ale i ve stejném městě a dokonce v rámci jedné rodiny. Adolf Dassler začal vyrábět boty v roce 1920 v prádelně své matky. Bylo po první světové válce, Němci se neměli moc dobře a boty se zdály být dobrým artiklem. Ty přeci potřebuje každý. O 4 roky později se k bratrovi přidal Rudolf Dassler. Opravdový boom ale přišel s olympiádou v roce 1936. Právě v botách bratří Dasslerů vyhrál černošský sprinter Jesse Owens zlato a zakázky se jen hrnuly. Firma po olympiádě vyrábí přes 200 tisíc bot ročně. Pak ale přichází druhá světová válka, povinná výroba pro armádu a také jablko sváru mezi bratry. Adolf nesdílí Rudolfovo nadšení z nacistického režimu, po válce navíc přichází nařčení z udání spojencům a je po rodinné firmě. Některé zdroje uvádí, ze si bratři vzájemně sváděli i ženy. Ať už to bylo jakkoliv, výsledek byl takový, že si každý na opačné straně řeky otevřel vlastní podnik. Adolf použil svou domáckou podobu jména Adi a přidal tři první písmena příjmení. A zrodil se Adidas. Rudolf pojmenoval firmu také po sobě, Rudi. Pak ale zvolil údernější jméno a byla na světě Puma. Ke smíření bratrů nikdy nedošlo a obě firmy, ač už Dasslerovým nepatří, spolu i dále soupeří, ještě spolu s Nike, o trůn sportovně oděvního krále.

Ulička se nachází ve městě Reutlingen a od roku 2006 je zapsána v Guinnessově knize rekordů. Pokud ji budete hledat, ptejte se po Spreuerhofstraße, tak se totiž jmenuje. Na délku má zhruba deset metrů a v nejužším místě je široká pouhých 31 centimetrů. Pokud nejste úplná „tyčka“, raději se nepokoušejte ji prolézt, ať tam nezůstanete viset. Trénovat můžete zatím na o trošku širších ulicích, třeba v Praze. Zde je nedaleko Karlova mostu ulička řízená semaforem se šířkou necelých půl metru. Nebo se během dovolené v Chorvatsku zastavte ve Vrbniku, kde si můžete zkusit uličku Klančić se šířkou jen o něco málo více než 40 centimetrů. Pokud budete mít natrénováno a najdete odvahu, hurá zpátky do Reutlingenu. Pokud Spreuerhofstraße zdoláte, odměnou vám bude fotopoint s certifikátem, že jste to opravdu zvládli.