Článek
Manifestace, zhmotňování přání, propis přání do hmotného světa a jeho žití v realitě. Je to vše možné? Všude jsou tato slovní spojení slyšet, ale málokdy jsou výsledky v realitě vidět. Přej, bude ti přáno. Dej, bude ti dáno. Často slýchané větičky. Co je ale trochu poupravit a inovovat? Přej si… a bude ti to dáno!
Jde to? Lze to? Ano, ale má to svá pravidla.
Mnoho lidí si ani neuvědomuje, že manifestuje a vysílá své požadavky - nevědomě. Hlavou jim dnes a denně běží myšlenky typu: Mam moc práce, nestíhám, nemám dostatek peněz, dovolenou mi určitě nedají, tu práci asi nezískám, určitě už budou mít zase vyprodané rohlíky a tak dále. A co se jim děje? Mají moc práce, nestíhají, peníze se jim rozutečou za výdaje, s kterými nepočítali a zbude na ně v krámu zase jen chleba. To samé u lidí, kteří jsou singl. Přejí si partnera, ale stále se utápí ve smutku a negativních myšlenkách, že jsou sami.
Tohle vše je přesná ukázka nevědomé manifestace. Čili plnění přání. Co vysílají a na co myslí, to si přitahují a ani o tom neví. Nevědomky si tak přitahují to špatné a jsou v začarovaném kruhu nenaplnění a smutku. Věnují těmto myšlenkám mnohem více pozornosti, než myšlenkám opačným, pozitivním. Na ty se zaměřují minimálně, mnohem častěji jsou sami v sobě sami a toto nastavení jim udává směr. Negace přitahuje negaci!
Z takového začarovaného kruhu se ale lze dostat ven. Funguje to totiž i naopak. Některá přání se plní rychleji a jako na běžícím páse, některá - většinou ta velká - čekají na ten správný okamžik. Aby je manifestátor mohl obdržet a hlavně udržet. Například více peněz, lásku, ve všech směrech vyhovující práci či podnikání, nebo dokonce slávu a bohatství. Je to vše vlastně velmi jednoduché. Jde o přenastavení své mysli, kdy je třeba z nevědomé manifestace udělat tu správnou - vědomou.
A jak na to? Stačí začít vnímat své myšlenky a ty špatně formulované přeměnit na pozitivní. Z Nemám vůbec čas na přátele a koníčky, na: Mám spoustu volného času pro sebe i přátele. Ano, ono to nezafunguje ze dne na den, ale má to svůj důvod. Vždyť jakou dobu byla mysl živena a tim nastavována do programu „nemám čas, ani přátele“. Je tedy potřeba ponechat tomu prostor a postupně toto negativní nastavení přepsat na jinou frekvenci. Stačí jediné - přát si správně. A pokud ve splnění svého přání věříte a už vesměs počítáte s tím, že tomu tak je a svůj sen ve své představivosti žijete, pak jste na té vůbec nejlepší možné cestě začít vše zažívat i v reálném světě na vlastní kůži.
Ano, někdy se stane, že přijdete o práci a člověk by měl tendenci říct: Sakra, vždyť si přeji super práci, myslím pozitivně a teď přijdu i o tu, co mám? Proč mi ještě nepřišla nabídka na ten vysněný super job? Zamyslete se… To jen odchází to staré a vytváří se prostor pro nové, to lepší. To už je známka toho, že jste na správné cestě a sny se brzy naplní.
Mám tady jeden skutečný příběh: Slečna, která se věnovala aerobiku a dosahovala v něm krásných výsledků, už delší dobu cítila, že ji tento sport nenaplňuje. Zároveň si ale nedovedla predstavit, že by už nejezdila po závodech, nedostávala medaile. Ale nemohla za boha přijít na to, co dělat jiného. A tak si začala přát, aby do jejího života vstoupil nový impuls, neco podobného, co by ji naplňovalo a přineslo nové fajn přátele, zážitky i pocity. A najednou do jejího dosavadního bezchybného sportovního života přicházelo jedno zranění za druhým i potíže s tréninky. V době, kdy navíc republiku sužovala proticovidová opatření a bylo velmi problematické tréninky uskutečňovat, dostala navíc ještě mononukleózu a tím pádem stopku. Její svět se rozpadal. Bez cvičení, bez přátel a ani žádnou jinou aktivitu nemohla dělat.
Ale její přesvědčení o tom, že se vše poskládá tak, jak má, ji neopouštělo. Když se jí ulevilo, začala si doma tančit. Jen tak. Sama pro sebe. Čistě pro tu radost z pohybu. Skončily zákazy, skončil ale i aerobik. Naskakovat po takové pauze a dostávat se do formy, navíc když už nenaplňoval, se jí nechtělo. Zanedlouho na jedné z procházek narazila na leták: Nábor nových lidí do taneční skupiny. Ihned ji to oslovilo, přihlásila se, nastoupila. A dnes? Má kolem sebe super kolektiv a vysněnou komunitu, dělá znovu to, co ji těší a baví. A navíc - nepřišla ani o medaile. Jezdí po soutěžích, jak si přála a už doma minimálně jednu má.
I takto může vypadat splněné přání, které se neplní ze dne na den, ale za to čekání to prostě stojí, protože většinou předčí očekávání.
Lidem, kteří nevěří, že něco takového funguje a chtějí výsledky okamžitě, radím následující: Zkuste si to nejdříve na menších věcech. Takových těch každodenních. Například při parkování. Nejezděte někam s myšlenkou, že tam zase určitě nezaparkujete. Jeďte tam s pozitivním myšlením. S přáním a jistotou, že místo naopak úplně v pohodě najdete a parking proběhne bez sebemenších problémů. V 90% případů mi pak lidé dávají zpětně za pravdu a jsou v šoku, že na místech, kde dříve kroužili pořád dokola a ne a ne najít volný plac, najednou parkovací místo bylo.
Takže ano, stojím si za tím - přání se plní. Pozitivní i negativní. Pamatujete si ještě na první odstavec? Přej si… a bude ti dáno!
Přeji tedy všem, ať si přejí správně a je jim dáno. A nebojte se toho! Nemějte strach být hodně konkrétní a hodně nároční. Chcete dům dle vlastních představ, co má tolik a tolik místností, tak a tak velkou zahradu, bazén, je v blízkosti lesa a vy si užíváte čerstvého vzduchu? Nebojte se toho, i když v tuto chvíli sotva uplatíte pronájem bytu. To neřešte, to se poskládá. Koneckonců, jen ta představa, kdy se v tom baráčku vidíte, vám bude přinášet hezké pocity a až tam jednoho dne budete opravdu žít, budete blahem bez sebe, že jste tu negativní mysl přeprali a nahradili vědomými a pozitivními myšlenkami.
(text z cyklu Mezi nebem a zemí)
