Příběh Maxe Liedtkeho a Alberta Battela: Když Wehrmacht namířil zbraně na SS - kvůli Židům

V době, kdy nacistické Německo páchalo jedny z nejstrašnějších zločinů v historii, se někteří jednotlivci rozhodli postavit zlu, a to i za cenu vlastního života. Příběh Maxe Liedtkeho a Alberta Battela, důstojníků Wehrmachtu, kteří se společně postavili proti SS během holocaustu, je jedním z velikých příkladů odporu a důkazem lidskosti v nelidské době.

Místo činu: Ghetto Přemyšl, 1942

Ghetto Přemyšl bylo nacistické židovské ghetto v polském městě Přemyšl, zřízené v roce 1941 jako součást nacistického plánu na izolaci a vyhlazení židovského obyvatelstva. Před válkou v Přemyšlu žilo na 20 000 Židů, kteří byli po okupaci Německem nahnáni do přelidněné a na chudé oblasti. Podmínky zde byly extrémně těžké. Vládl nedostatek jídla, špatná hygiena a šířily se nemoci.

Likvidace ghetta začala v červenci 1942, kdy nacisté zahájili masové deportace Židů do vyhlazovacích táborů, především do Belżec. Během těchto operací byly celé rodiny nuceny nastoupit do dobytčích vagonů a poslány na smrt. Z původních 20 000 lidí jich přežilo asi jen 300.

Deportace Židů do vyhlazovacích táborů se staly denní realitou. Většina německých vojáků se těmto operacím buď pasivně vyhýbala, nebo je mlčky tolerovala. Liedtke a Battel se však rozhodli jednat.

Max Liedtke, velitel posádky v Přemyšlu, a jeho podřízený Albert Battel, právník a člen NSDAP, byli ve své akci jednotní. Battel už dříve projevoval své morální postoje, když byl ještě před působením v Přemyšli vyšetřován stranou za pomoc židovskému příteli. Liedtke byl zase v roce 1935 (tedy 2 roky po uchopení moci nacisty a 4 roky před válkou) vyhozen z redakce novin pro své výhrady k nacistickému režimu.

​Konfrontace s SS: Smrtelné riziko

Když se jednotky SS pod velením plukovníka Walthera objevily u mostu přes řeku San, jediné přístupové cesty do ghetta, čekalo je něco, co rozhodně nečekaly. Most byl střežen ozbrojenými vojáky Wehrmachtu s jasným rozkazem: nikoho nepustit. Žádní esesáci nesmí do ghetta, tady se dnes žádné týrání dít nebude! Liedtke stál osobně na mostě a statečně tváří v tvář Waltherovi odmítl s SS spolupracovat. Stráž pohrozila zahájením palby, pokud se esesmanni nestáhnou, čímž si vojáci vysloužili zuřivost nacistických pohlavárů.

Současně s blokádou mostu vyslal Battel vojenské nákladní automobily do ghetta. Pod záminkou nucených prací v armádním skladu odvezl asi 100 Židů a jejich rodin do vojenských kasáren, kde byli pod ochranou armády. Tímto odvážným a promyšleným činem je zachránili před jistou smrtí. V dalších dnech už jednotky SS do ghetta napochodovaly a zbývající Židé se transportům nevyhnuli.

Vyšetřování a následky

Odvaha Liedtkeho a Battela nezůstala bez následků. Heinrich Himmler, jeden z nejmocnějších nacistických pohlavárů a nejvyšší velitel SS, osobně napsal o tomto případu hlášení Martinu Bormannovi, nejvyššímu sekretáři NSDAP, kde se nechal slyšet, že „takový důstojník musí být po vítězné válce okamžitě zatčen a popraven“.

Max Liedtke byl po dvou měsících odvolán z velitelské pozice a poslán k tankovým jednotkám na Kavkaz. To se mu povedlo přežít, koncem války jej zajala Rudá armáda a zemřel v sovětském lágru v roce 1955.

Albert Battel byl kvůli zdravotním potížím propuštěn z armády, nadále zůstával pod dohledem gestapa. Po válce byl rovněž zadržen Sověty a propuštěn v roce 1947. Pro svou příslušnost k nacistické straně mu bylo v rámci denacifikace znemožněno vrátit se k právnické praxi. Zemřel v roce 1952.

Posmrtné uznání

Přestože oba muži zemřeli bez plného uznání, jejich příběh nakonec vyšel najevo. Izraelský památník holocaustu Jad Vašem posmrtně ocenil Alberta Battela v roce 1981 a Maxe Liedtkeho v roce 1994 titulem Spravedlivý mezi národy. Toto nejvyšší ocenění pro lidi, kteří riskovali svůj život, aby zachránili Židy před nacistickým běsněním, je důkazem, že jejich odvaha nebyla zapomenuta. Jejich společný příběh slouží jako silný symbol odporu a připomínka, že i v nejtemnějších dobách se objevovalo světlo lidskosti a že ne každý Němec byl kreaturou toužící po židovské krvi.