Článek
Střídání zimního a letního času tu není (alespoň z hlediska dějin) nikterak dlouho. Mezi badateli a vědci se o nápadu na střídání času mluvilo už v 18. století. Letní čas byl ale zaveden až během první světové války. Válčící strany doufaly, že budou schopny lépe využít denní světlo, například v zemědělství nebo třeba v průmyslu a tím šetřit tolik potřebnou energii. Po válce bylo opatření zrušeno. Netrvalo však dlouho, Evropu sevřela 2. světová válka, a tak se pravidlo opět zavedlo, a to nejen u válčících stran, například v neutrálním Švýcarsku měnili čas v letech 1941 a 1942 také. S mírem se střídání zrušilo. Až do 70. let, kdy přišla ropná krize. Tehdy změnu času zavedlo Německo, Rakousko a následovaly další země. Ve Švýcarsku ale lidé zavedení referendem odmítli. Byla to vlastně komická situace, protože v této malé zemi šly hodiny půl roku jinak, než v sousedních zemích. To vedlo k různým problémům, zejména v železniční dopravě. Nakonec tedy Švýcaři ustoupili a od roku 1981 mění ručičky hodin i oni.
Od zavedení střídavého času se očekávaly hlavně výhody energetické. Myšlenka byla taková, že lidé spotřebují méně elektřiny, když budou mít o hodinu déle světlo a nebude tedy potřeba tolik svítit. V současnosti se ale vedou spory, zda se tím opravdu energie šetří. Platí také, že i kdybychom v létě spotřebovali méně energie na osvětlení, na jaře a na podzim si zase v ranních hodinách více zatopíme.
Změna času má také další negativní dopady. Mezi jeden z hlavních argumentů patří dopad na biorytmus člověka. Mnoho lidí pociťuje problémy v prvních dnech po změně – zejména při březnovém přechodu na letní čas. Nejvíce trpí lidé s poruchami spánku. Změna času ale může mást i zvířata. Ti sice nemají představu o čase a asi vám neřeknou při pohledu na hodiny, kolik je, ale mají zažité určité časy, kdy se například krmí. A člověk je změnou času vlastně vytrhne z jejich zažitého biorytmu. Například dojnice by měly být vždy podojeny a krmeny ve stejný čas. Mnohé farmy proto ještě před posunutím hodin postupně přizpůsobují dobu dojení novému rytmu. Změna má dopad i na volně žijící zvířata. Se změnou času se dopravní špička najednou odehrává za soumraku, což vede k nárůstu nehod právě s divokou zvěří.
V roce 2018 provedla Evropská komise průzkum o změně času. Pro zrušení hlasovalo 84 procent ze 4,6 miliónu účastníků. Komise poté předložila odpovídající návrh zákona, který schválil i Evropský parlament. Čas se tak měl měnit naposledy v roce 2021. Jenže - členské státy EU se nedokáží shodnout, který čas by měl platit. Pokud by letní čas platil v celé EU po celý rok, na samém západě kontinentu by byla tma až krátce před desátou. Pokud by platil zimní čas, svítalo by v létě na východě už ve tři hodiny ráno. Některé země EU proto nechtějí změnu času rušit vůbec. V říjnu 2024 vyzvali evropští poslanci předsedkyni Komise znovu, aby přistoupila ke zrušení.
Již zmíněné Švýcarsko prožívá horlivé debaty také. Další iniciativa na zrušení změny času však před čtyřmi lety selhala. Bez změny v celé EU ani nemá smysl k tomuto kroku přistupovat. Země by se tak opět stala zemí s odlišným časem, a to by vedlo k významným nevýhodám pro švýcarskou ekonomiku. Až se však rozhoupne Unie, je zřejmé, že tak učiní i Švýcarsko.
A co dělají země? Ve Spojených státech s rušením také bojují. Odpovídající návrh zákona schválil už v roce 2022 senát, zákon ale neprošel sněmovnou. V současné době se projednává nový pokus. Zrušení střídání času podporuje i Donald Trump. A například Arizona a Havaj už čas střídat přestaly. V Kanadě už k částečnému rušení také dochází, totéž platí i pro Mexiko. V Austrálii také v některých státech čas nemění. Ukrajina přetáčela čas naposledy v říjnu 2024. Tím si nastavila zimní čas a již jej měnit nebude. Mimo jiné se tím distancovala od Ruska a v létě tak nebude platit moskevský čas. Z celosvětového pohledu jsou země, které čas mění, jednoznačně v menšině.
