Článek
Duše skáče po obláčcích, stavíte si vzdušné zámky, v hlavě pocit, že je to navždy a máte chuť pro druhého zemřít. U oltáře nebo na radnici si řeknete své ANO, vyměníte prstýnky a aspoň na ten jeden okamžik pevně věříte, že teď už bude vše zalité štěstím. No… možná že nebude. Statistiky hovoří jasně. Téměř 40 procent manželství se rozpadne. Některá v klidu, jiná se utopí v hádkách a vzájemných bojích. Častokrát se stává, že mnoho párů, třebaže oba ví, že to dál nemá smysl, vyčkávají s tím posledním definitivním krokem. Zůstávají tak v manželstvích, kde se necítí šťastní. A tím se ničí. A nejen oni. Občas si svou vnitřní frustrací vylévají na okolí, na děti. Přitom přiznat si věci, jak jsou, přináší v konečném důsledku úlevu. A možnost být zase časem šťastný po boku někoho nového. Jenže - lidé raději ztrácejí čas a nervy v něčem nefunkčním.
Jedním z hlavních důvodů je strach z neznáma. Rozvod je přeci jen radikální životní změna. Nejistota. Nikdo neví, co ho čeká a vkrádají se otázky typu „Budu ještě někdy šťastný?“ nebo „Co budu dělat sama?“ A tak nás tento strach drží v šachu a nedovolí z nešťastného manželství odejít. Utíkají týdny, měsíce, roky. Nespokojenost a zoufalství se stupňují. Manželství nakonec většinou stejně ztroskotá a vy jste ztratili drahocenný čas. Nebojte se vstoupit do nového života. Určitě sebou přinese nové výzvy a starosti, ale i znovunalezené pocity štěstí a radosti. A pokud budete mít časem oči i duši otevřené, určitě se objeví i někdo, kdo vám znovu nasadí růžové brýle a do břicha motýly.
Jenže manželství nejsou jen pocity. Součástí jsou i ryze praktické věci. A čistě z praktického hlediska - rozvod není levná záležitost. Stejně jako nebývají stejné příjmy a finanční situace manželů. Pokud navíc s protějškem není možná žádná domluva, přichází strach číslo dvě. Strach z finančních těžkostí. A právě kvůli němu zůstává velmi mnoho lidí v nefunkčních vztazích. Strach, že to člověk neutáhne, že se mu sníží životní úroveň a nebo vysoké společné dluhy, to vše jsou důvody, proč raději raději volí společnou ale nešťastnou cestu. Je to totiž snazší zůstat v současném marastu, než čelit nejistotě po rozvodu. Pokud máte tyto obavy, najděte si spolehlivého a ověřeného finančního poradce. Vždy existuje nějaké řešení. Třeba vám odborník ukáže alternativy a možnosti, které vám do teď zůstávají skryté.
Děti. V nespočtu rodin se věří, že jedině neporušená rodina je to nejlepší pro děti. Klidně nešťastní, hlavně pohromadě, hlavně ať to neublíží dětem. Jenže, ono má vše dvě strany mince. Ano, stabilní rodinné prostředí je pro blaho dětí samozřejmě to nejlepší, co může být. Ale ruku na srdce, pokud je vaše manželství vyhořelé, problematické, často se hádáte a nemůžete se shodnout na ničem, mají vaše děti opravdu to nejlepší? Mají to stabilní rodinné prostředí? Děti vnímají více, než si myslíte. Ano, rozvod je pro ně velmi těžký. Ale pokud berete své děti jako parťáky, se kterými můžete o všem mluvit, pak jim jistě dokážete vysvětlit i to, že tatínek a maminka už spolu nebudou. Důležité je umět před dětmi dobře vycházet, ujišťovat se, že pro ně samotné se z citového hlediska nic nemění a že je máte pořád rádi. I když je to individuální, děti to nakonec časem pochopí. Někdo dříve, jiné později. Ale pokud budou vztahy mezi všemi členy rodiny fungovat i nadále, bude vše v pořádku. Navíc vy budete konečně zase šťastní a jak je to s tím předáváním energií přeci víte.
Udělat krok do nové etapy života nám může ztěžovat také souhrn věcí, jako jsou sociální stigma, tlak z rodiny a okolí, náboženské a kulturně-společenské přesvědčení. Ano, ať si říkáme, co chceme, okolí a prostředí, v němž žijeme, nás utváří a často se řídíme takovým tím „co by na to řekli jiní“. Zapomínáme, že svůj život žijeme my sami. Jen vy sami jste odpovědní za své vlastní životy. Pokud jste opravdu nešťastní ve svém manželství, nezůstávejte v něm jen kvůli obavám, že rodina, kolegové nebo přátelé nebudou souhlasit. Komunikujte své důvody. Neberte rozvod jako selhání. Vlastně jde o vývoj. Svět tím nekončí. Ani kdyby vám to přikazovala víra. À propos, pokud vaše vyznání zakazuje ukončit manželské pouto, i když jste nešťastní a trápíte se, opravdu chcete dál věřit v něco, co vás nutí žít v bolesti?
Další z vnitřních bojů, které ve vás zřejmě probíhají, je boj s pocitem viny. Ať už pro to, že svým krokem „chcete zničit vaši rodinu“, nebo jakýsi druh zodpovědnosti, co asi pak s tím druhým bude a že mu ublížíte. Takový boj nás může ochromit natolik, že ve finále ubližujeme jen sami sobě, neboť jsme neschopní manželství ukončit. Ale vnímáte tam to - ubližujeme sami sobě? Stejně si ubližujeme i lhaním si, že se třeba vše jednou opět zlepší. Že to bude jako na začátku. Že se vše vrátí. A tím opět - ztrácíme jistotu učinit ten důležitý krok a raději dál vyčkáváme utopení ve svém vlastním neštěstí. Podívejte se kolem sebe, kolik manželství se opravdu vrátilo. A kolik zůstalo ve svých zajetých kolejích. Nesnažte se v sobě vyvolávat bitvy, které nemůžete vyhrát. Buďte k sobě upřímní.
A to i tehdy, když zůstáváte ve vztahu jen proto, že se bojíte samoty. Být s někým jen proto, abych nebyl sám, je lhaní partnerovi i sobě samým. Někoho může skličovat obava, že po rozvodu zůstane navěky sám. Tato představa je děsivá natolik, že raději zůstane v nespokojeném svazku. Ale zeptejte se těch, co odvahu našli. Většinou po těžším počátku naopak ty nové pocity uvítali. A to samé čeká i vás. Protože být v manželství, které je nefunkční, bolí a nepřináší nikomu nic, je nesmysl a ztráta života. Jen člověk musí umět vyjít ze své komfortní zóny. Protože i to je jedním z hlavních důvodů, proč člověk takový krok neustále odkládá. Pohodlnost a síla zvyku. Ale pokud chcete opět zářit, v současné a bezvýchodné situaci se toho nedočkáte. Tak se nebojte vzít svůj život do svých rukou.
