Článek
Když Himmler 6. ledna 1929 převzal vedení SS po Erhardu Heidenovi, měl k dispozici pouhých 280 aktivních členů. SS tehdy stále patřily pod SA, která dominovala ulicím i stranickému životu. Himmler však už od prvních dnů uvažoval jinak. Nechtěl jen elitní ochranku, ale organizaci s vlastním posláním - novou nezávislou sílu nacistické strany a zároveň jakýsi „řád vyvolených“, založený na poslušnosti a ideologické oddanosti.
Rok 1929 byl obdobím tichého budování. Himmler podřídil všechny dosavadní jednotky SS centrálnímu velení a zavedl nový organizační řád. Vznikl Nejvyšší štáb SS s třemi velkými okruhy – východním, západním a jižním. Navenek to působilo nenápadně, ale uvnitř organizace šlo o jasný signál: SS už nebudou „pouhou přílohou“ SA. Přesto zůstávaly početně slabé. To bylo patrné i na norimberském sjezdu NSDAP 4. srpna 1929, kde čtyřdenní slavnosti uzavřel mohutný slavnostní pochod šedesáti tisíc mužů SA a SS. Druhá složka se zatím v moři hnědých téměř ztrácela.
Zlom přišel v roce 1930. Adolf Hitler tehdy 7. listopadu přesně vymezil úkol SS - jeho přáním bylo, aby vykonávaly policejní povinnosti uvnitř strany. Právě tehdy se začala rýsovat jejich budoucí role. Ve stejném roce vznikl i dnes ikonický znak – dvě bílé runy na černém poli. Nešlo jen o symbol, ale o značku nové identity. Vnitřní správa SS byla kompletně přestavěna a zavedeny vlastní uniformy. Černý oděv měl SS jasně odlišit a dodat jim punc výlučnosti. Himmler tím dával najevo, že se už nepovažuje za podřízeného velitelům SA, ale za jejich partnera – a potenciálního rivala.
Propojení obou organizací bylo zdrojem spolupráce i napětí. SA zůstávala hlavním náborovým polem a vedení zpočátku růst podporovalo. Franz von Pfeffer, nejvyšší vůdce SA, nařídil, aby nové jednotky SS byly posilovány muži převedenými z SA. Když se však v roce 1931 vrátil do čela hnědých košil Ernst Röhm, stanovil pevný limit - SS nesmějí překročit deset procent síly SA. Toto „omezení“ ale v praxi znamenalo růst. A s novým pravidlem, aby polovina každé nové jednotky SS byla doplněna z SA, což mělo být pro Röhma zároveň jakousi pojistkou proti Himmlerovi, začala otevřená rivalita o schopné a loajální muže.
Napětí se nejvíce projevilo v Berlíně a východním Německu, kde docházelo k opakovaným střetům, některým dokonce násilným, jiné se povedlo vyřešit s velkými obtížemi v klidu. Nejznámějším střetem byl nadvakrát provedený otevřený odpor frakce SA pod vedením Walthera Stennese, která se postavila proti Hitlerovi a berlínskému gauleiterovi Josephu Goebbelsovi. Během tzv. Stennesova puče obsadili příslušníci SA sídlo NSDAP a zbili stráže SS, které jej hlídaly. Ve druhém zase mimo jiné násilně převzali tiskárnu a dokonce vytiskli noviny, kde kritizovali směřování strany, kritizovali neobsazení politických postů SA-many a vysmívali se „slabosti papalášů“, zatímco burcovali k revoluci. V těchto chaotických chvílích SS zůstaly pevně na Hitlerově straně. Právě ony byly vyslány na místo, aby SA zpacifikovaly a právě tehdy se mezi Führerem a SS vytvořil zvláštní vztah založený na vzájemné důvěře. V děkovném dopise Kurtu Daluegemu Hitler napsal větu, která se brzy stala legendární: „SS-Mann, deine Ehre heißt Treue.“ Himmler ji okamžitě přijal jako motto organizace a od roku 1931 se objevovala na přezkách opasků.
Rok 1931 byl také obdobím institucionálního růstu. Vzniklo Říšské vedení SS s propracovaným generálním štábem a specializovanými úřady – personálním, administrativním, lékařským i rasovým. Zásadní novinkou bylo založení Bezpečnostní služby SS. Dne 4. září 1931 vydal Himmler tajný rozkaz o zřízení zpravodajské organizace SD, která měla shromažďovat informace o nepřátelích nacistického hnutí i o vlastních členech.
Do jejího čela se postavil Reinhard Heydrich, muž bez skutečných zpravodajských zkušeností, ale s mimořádnými ambicemi a organizačním talentem. Jeho postup byl obdivuhodný. 1. června 1931 vstoupil do nacistické strany, o měsíc později do SS, byl představen Himmlerovi a od 1. srpna začal pracovat jako vedoucí služby I c, jak se tehdy předchůdkyně SD nazývala. Začínal ve třech mužích. V prosinci byl povýšen na kapitána. Zpočátku fungovala ve volném systému, v létě 1932 byla povýšena na zvláštní oddělení SS, Heydrich byl povýšen na SS-Standartenführera a stal se jejím náčelníkem. K dispozici měl už pět poboček.
Pak šlápl do pedálů a nakonec vybudoval síť po celé říši. Pro Himmlera se stal nepostradatelným. V listopadu 1932 sice začal o svém rozhodnutí pochybovat, výsledky podzimních voleb nebyly dle očekávání a už druhý měsíc nedostával zaplaceno, ale brzy se vše obrátilo. 27. ledna 1933 mu Himmler nařídil, aby okamžitě zřídil kancelář v Berlíně, nacisté se chystali převzít moc. O Heydrichovi i SD ale více v dalších dílech…
V průběhu roku byly také více řešeny rasové záležitosti a podmínky vstupu. Rychle se rozrůstající vedení přednostně rekrutovalo členy Freikorpsu, aristokraty a příslušníky vyšších společenských vrstev. Sahalo také s oblibou do řad mladých akademiků a vysokých státních úředníků. Nechtěli spadnout do „bahna pouličních rváčů a hospodské spodiny“, jak někteří opovržlivě SA nazývali. Z SS měla být elita. Proto byl důraz kladen takřka na vše. Poslední den roku 1931 vydal Himmler rozkaz A 65, ve kterém formuloval rasové a ideologické principy organizace a nařizoval, že od prvního ledna musí každý příslušník SS žádat Reichsfúhrera-SS o svolení ke sňatku. Kdo neuposlechne, skončí. Vnitřní rozkazy a rasové podmínky budou též detailněji rozebrány v dalších dílech.
Současně se rozvíjel i systém výcviku. V červnu 1931 byla v Mnichově otevřena první Říšská škola vedení, kde byli školeni především velitelé SA, její vliv sahal i k SS. Jen za rok 1931 proběhlo sedm kurzů, vyškoleno bylo téměř 500 nových vedoucích. První úplně samostatný SS kurz byl otevřen jako osmý na začátku roku 1932. Himmler však usiloval o vlastní, elitní výchovu. V Brunšviku, kde byly nacistům poskytovány četné výjimky oproti zbytku Německa (ukázalo se to například v otázce Hitlerova občanství, jak píšeme zde), vznikla v Kreiensenu přípravná škola pro výcvik SA a škola pro budoucích velitele SS. V bývalé továrně na pušky se jednotky z celé říše připravovaly na násilné střety a možnou občanskou válku – ještě předtím, než se nacisté dostali k moci. Po krátkém zákazu byla škola po 14. červnu 1932 znovu otevřena a vedena jako Škola řečníků.
Oříznutá verze skupinového portrétu Hitler a Himmlera s účastníky kurzu SS na Říšské škole vedení SA v Mnichově v únoru 1932
Ulice totiž vřely. Krize, nespokojenost, nestabilní politická situace. Vyvrcholením násilí se stala tzv. altonská krvavá neděle 17. července 1932, kdy po pochodu SA došlo k přestřelkám s policií a komunisty a zemřelo osmnáct lidí. Ale nešlo o ojedinělou akci. Šarvátky byly na mnohým místech, situace byla v jednotlivých zemích vyhrocená. I kvůli tomu byly už v polovině dubna 1932 na základě nouzového nařízení SA i SS zakázány. Školy byly uzavřeny, struktury rozpuštěny a činnost přerušena. Alespoň na oko. Organizace fungovala dál. Heydrich přejmenoval své oddělení na „tiskovou a informační službu“ a pokračoval v práci v utajení. Po zrušení zákazu 14. června 1932 se SS rychle vynořily zpět.
Na podzim 1932 čelila NSDAP finanční krizí a volební neúspěchy vyvolávaly pochybnosti o budoucnosti hnutí. Přesto SS dál rostly. Na konci roku 1932 už nešlo o malou elitní jednotku, ale o disciplinovanou organizaci s propracovaným velením, vlastní ideologií a zpravodajským aparátem. V lednu 1933 měly SS přes 52 tisíc členů. Stále ještě stály ve stínu SA, ale díky bezvýhradné loajalitě k Hitlerovi a pečlivě budované moci byly připraveny sehrát klíčovou roli v okamžiku, kdy se politické poměry v Německu definitivně zlomí. A ten okamžik se nezastavitelně blížil.
Roky 1929 až leden 1932 jsou plné bojů o moc, organizace, vzrůstu a snahy prosadit se jak ve stranické hierarchii, tak veřejně. Probíhá krize, několik voleb a v rámci SS ke změně celé koncepce. Proto článek zmínil jen některé z událostí, které se v tomto období udály. K těm nejdůležitějším se vrátíme v samostatných dílech. Proto berte dnešní díl jen jako přemostění od převzetí SS Himmlerem k převzetí Německa nacisty.
Použité zdroje a odkazy:
Výtažky z biografií Heinrich Himmler: A Life, Longerich Peter; Hitler: A Biography, Kershaw Ian; The Coming of the Third Reich, Richard J. Evans; použity informace z online verze Bundesarchivu - Personální složky NSDAP; německá Wikipedie: hesla Heinrich Himmler; Schulen der SS, des SD und der Sicherheitspolizei; Organisationsstruktur der SS - Organisationsentwicklung; plus odkazy, které jsou uvedeny přímo v textu (prokliky), včetně jejich odkazů (Offenes-archiv, Bavorský historický lexikon aj.) a záznamy LeMO - Lebendiges Museum Online zur deutschen Geschichte, stejně jako články související:
