30. leden 1933 - den, kdy nacisté získali moc

Úvodem se omlouvám všem, kdo nemají rádi dlouhé články. Jelikož jde o popis dne takřka „hodinu po hodině“, nedokázal jsem všechny informace méně zmáčknout. Nicméně všem ostatním nadšencům do historie a dlouhých textů přeji příjemnou zábavu.

Nejdříve si pojďme nastínit situaci. Výmarská republika, jak zněl tehdejší název Německa, se zmítala v politických bouřích. Zemi silně zasáhla hospodářská krize, umocněná drsnými podmínkami Versailleské smlouvy, a to umožnilo posílení populistických stran, zejména komunistů a nacionálních socialistů. V roce 1930 prezident Hindenburg jmenoval kancléřem Heinricha Brünninga. Ten trochu utáhl otěže parlamentní demokracii, ale krizi se mu zvládat nedařilo. A tak byl v roce 1932 vystřídán Franzem von Papenem. Zde už tahal za nitky Kurt von Schleicher. Ten byl jedním z mužů z nejbližšího prezidentova okolí, tajně se scházel se všemi stranami (včetně nacistů, kteří se z volebního výsledku pár procent v roce 1928 dostali na post vítěze voleb v roce 1932) a stál i za volební kampaní Hindenburga. Ten již kandidovat nechtěl. Hrozilo však, že se právě Hitler stane prezidentem, a tak byl přemluven a ve druhém kole svůj úřad obhájil. Schleicher pak jen prezidenta spolu s dalšími muži v pozadí přesvědčil, aby Brünninga odvolal, dosadil von Papena a toho pak po několika měsících sám nahradil. K jeho nelibosti se ale mezitím právě Papen stal Hindenburgovým oblíbencem. A v té době se též začali ozývat nacisté s požadavkem - vyhráli jsme volby, chceme kancléřství. Papen, který nelibě nesl sesazení, se s Hitlerem několikrát sešel a poté začal prezidentovi vtloukat do hlavy myšlenku, že dáli nacistům úřad, on jako vícekancléř už vše pohlídá. Hindenburg sice Hitlerem opovrhoval, Papenovi však věřil a po měsíčním tlaku ze strany Papena, prezidentova syna Hindenburga mladšího a šéfa prezidentské kanceláře Meissnera souhlasil, a tak bylo jeviště připravené. Schleicher byl 28. ledna odvolán.

V noci z 29. na 30. ledna se schází vedení NSDAP v bytě Goebbelsových. Berlínem už kolují zvěsti o tom, že sesazený Schleicher plánuje na ráno státní převrat. Údajně chce spolu s generálem Reichswehru obsadit vládní čtvrť a zatknout prezidenta. V půl jedné ráno odjíždí Hermann Göring k Papenovi, zprávu mu předává a ten zděšen slibuje, že bude prezidenta okamžitě informovat. Hned po něm jede k Meissnerovi, tomu už ale Papen volal, a tak vše ví. Meissner fámě moc nevěří a snaží se věc bagatelizovat. Okolo páté hodiny ráno končí schůzka vedení NSDAP a Hitler jede do hotelu Kaiserhof načerpat nové síly na dopolední schůzku v prezidentské kanceláři.

Vystrašený Papen nelení. Na sedmou si sjednává schůzku s předsedou svazu veteránů Duesterbergem, kterému oznámí, že pokud nebude do 11 hodin sestavena nová vláda, hrozí puč. Ten je v šoku a hned odjíždí k prezidentovi. Tam jej přijme evidentně rozrušený syn prezidenta Oskar von Hindenburg. Brzy se ale rozloučí s tím, že musí urychleně na nádraží.

Německo i svět si zatím myslí, že v 11 hodin dojde ke jmenování nového kancléře - Franze von Papena. Aspoň takovou zprávu připravuje pro své nadřízené britský velvyslanec. V podobném duchu spolu telefonují i muži, plánovaní na místa ministrů. Spekuluje se, že Hitler místo vícekancléře v úřednické vládě nepřijme a že už snad i odjel zpět do Mnichova, a tak se dopolední schůzky u prezidenta nezúčastní (leda jako samotný kancléř) a někteří z adeptů též odmítají být součástí vlády von Papena.

Údajní strůjci převratu, Schleicher a generál, zatím vyčkávají na příjezd Blomberga. Ten byl vedoucím německé delegace na odzbrojovacím kongresu v Ženevě, a právě se vrací do Německa. Jeho vlak dorazí na nádraží v půl deváté. Tam už na něj ale čeká Oskar von Hindenburg a žádá jej, aby dal přednost prezidentovi místo rozkazům svých nadřízených. Von Blomberg sráží paty a vydává se za hlavou státu. A čeká jej odměna. Hned po příchodu je osloven nabídkou stát se novým ministrem obrany. Prezident jej jmenuje okamžitě. Vysvětlení? Schleicher a Reichswehr chystají puč. Musíte to vzít vy. Nedělejte si hlavu, že vás trošku protiústavně jmenuje prezident místo kancléře. Ono se vše rychle vyřeší. Ale pro jistotu raději ještě na ministerstvo nejezděte, abyste nebyl zatčen. Tak to překvapenému generálporučíkovi Oskar von Hindenburg vysvětluje.

Právě na ministerstvo obrany v tu dobu dojede i pobočník, který na von Blomberga marně na nádraží čekal. Oznamuje, že von Blomberg odjel s mladým Hindenburgem. Schleicher se snaží zjistit co se děje, volá do na kancléřství a tam se dozvídá o jmenování Blomberga ministrem obrany. Zuří. Ve čtvrtek na deset tak telefonuje Meissnerovi a stěžuje si, že stále je formálně sice odstupujícím, ale pořád ještě úřadujícím kancléřem a že jde o porušení ústavy. Meissner ho odbývá slovy, že říšský prezident jednal poté, co vláda a sněm nemohly. V tu chvíli muselo být Schleicherovi jasné, že už se hraje hra, ve které nemá žádnou větší roli.

Okolo desáté už jede vše na plné obrátky. Aktéři se scházejí v Papenově sídle. Hitler se hádá s předsedou DNPV Hugenbergem kvůli novým volbám. Hugenberg je odmítá, Hitler podporuje. Do toho přijíždí Göring a po chvíli i Duesterberg. Na toho se oba nacisté obrací s přátelskými gesty a slovy, že teď musí držet všichni spolu. Krátce před jedenáctou, tak trošku tajně mimo dohled z hlavní třídy, protáhne Papen tuto skupinu spolu s Blombergem přes ministerské zahrady do paláce říšského kancléřství, kde čekají další členové budoucího kabinetu a kde také pokračuje nesmířlivá debata mezi Hitlerem a Hugenbergem.

V hotelu Kaiserhof mezitím netrpělivě vyčkává vedení NSDAP v čele s Goebbelsem, Hessem a Röhmem na výsledek schůzky.

Zatímco se Hitler stále pře s Hugenbergem o rozpuštění parlamentu, státní tajemník vyruší čekající muže slovy, že schůzka byla naplánována na 11. hodinu a že přece nechtějí nechat prezidenta čekat. Poté je uvede do přijímacího sálu kancléřství. Zde už stojí Paul von Hindenburg. Po krátké řeči vyjádří spokojenost ohledně dohody, jaké strany národní pravice dosáhly a nechá Papena přečíst seznam ministrů. Z trošku uspěchaného a neobvyklého jmenování je nervózní hlavně ministr financí. Papen ho postaví před Hitlera, kterému ministr sdělí své požadavky ohledně rozpočtu a daní a Hitler ho uklidní. A tak může prezident zahájit přísahu kabinetu. Přísahají všichni. Hitler poté svým ministrům poděkuje a žádá prezidenta okamžitě o důvěru. Unavený starý von Hindenburg tak činí a akt uzavírá slovy „A nyní pánové vpřed a bůh s námi“.

Těch 200 metrů od kancléřství k hotelu už se nechá nový kancléř Adolf Hitler vézt autem. Na ulici jsou stovky lidí a přichází stále noví a noví. V luxusní restauraci se pořádá první oslava vedení NSDAP. Zvládli to. Kancléřství je jejich.

Ve 12:40 vydává státní tajemník Meissner oficiální zprávu o jmenování Hitlera kancléřem. O půl hodiny později se na londýnské burze propadne hodnota německých akcií. O půl druhé svolá Schleicher naposledy své ministry, kterým poděkuje za práci pro Německo. Jsou mezi nimi i tři, kteří pokračují v nové vládě. V půl třetí rozešle Meissner po kurýrech odstupující dekrety. Běžně se s odcházejícími ministry loučí prezident osobně, Hindenburg už má ale všeho dost, je unavený a odchází si odpočinout.

Kdo však nelení je Goebbels. Od půl třetí organizuje večerní vítězný pochod. Nový ministr vnitra Frick nechává podepsat výjimku na povolení pochodu pod Braniborskou branou. Zákon totiž politické sešlosti a demonstrace v okolí Říšského sněmu zakazuje. Nelení ani Göring, který v zákulisí dojednává podporu nové vládě v parlamentu.

Ve čtvrt na pět opouští Hitler Kaiserhof. To už ale v ulicích slaví tisíce lidí a bouřlivě nového kancléře zdraví. Hitler se tak plouží vozem do nového sídla kancléřství doslova krokem. Zde dochází k prvnímu oficiálnímu focení nové vlády. Noví ministři, včetně kancléře, působí malinko nemotorně a na fotografie se dostane i komisař pro zaměstnanost, který ani členem kabinetu není. O páté zasedá vláda poprvé. Opět pokračuje spor mezi Hitlerem a Hugenbergem ohledně voleb. Většina ministrů však stojí za kancléřem, a tak zůstane Hugenberg ve svém postoji izolovaný. Na čem se však shodnou okamžitě je potřeba zmocňovacích aktů.

Během zasedání kabinetu finišují přípravy pochodu. Desítky naklaďáků přiváží pochodně. Sklady pohonných hmot široko daleko jsou vykoupeny. Tisíce příznivců NSDAP a Stahlhelmu se shromažďují na startu trasy. Velitelé SA je sestaví do řad po šesti. Pak se pomalým krokem dává masa na pochod.

Krátce po osmé večer prochází průvod Wilhelmstraße, vládní magistrálou. Britský velvyslanec sleduje přes tři hodiny ohromného hada pochodní, který se pomalým tempem plazí kolem ambasády. Ve svých zápiscích odhaduje počet pochodujících na deset tisíc za hodinu, 1600 řad po šesti. Jeho atašé tvrdí, že více než 15 tisíc lidí v průvodu není. Joseph Goebbels mezitím v rádiu oznamuje, že v okolí kancléřství oslavuje současně půl miliónu lidí.

V půl deváté přichází první řady k budovám prezidentské kanceláře a říšského kancléřství. Paul von Hindenburg vůbec nechápe, co se děje a zmateně se potichu ptá svého syna, zda jde o Rusy, které porazili Němci u Tannenbergu. Muž v jiném okně jen kousek vedle si pohled naopak užívá. Vyhrál. Zhruba půl hodiny před půlnocí prochází poslední řada průvodu. Tisíce lidí však zůstávají před kancléřstvím a provolávají slávu novému kancléři…

Jak příběh pokračuje dál už je známé. Kabinet nikdy pořádně vládnout nezačne. Po požáru Říšského sněmu přijde Zmocňovací zákon, zadupání opozice, Noc dlouhých nožů (kterou nepřežije například Schleicher) a po smrti Hindenburga se kancléř stane Führerem. A až další roky teprve ukáží, jak strašlivou chybou byl 30. leden roku 1933 a jak moc byli naivní muži, kteří věřili, že demokracie Hitlera udrží v mantinelech, zatímco on je rozrazil a demokracii zavraždil.

zdroje: kniha Die Machtergreifung: 30. Januar 1933, autor: Hans Otto Meissner, Enabling Act | 1933, Definition, Adolf Hitler, & Third Reich | Britannica, Paul von Hindenburg – Wikipedia, Machtergreifung – Wikipedia,