Fenomén SS: Heinrich Himmler na scénu! Aneb jak se nenápadný mužík dostal k moci

Heinrich Luitpold Himmler se narodil 7. října 1900 v Mnichově do katolické měšťanské rodiny. Jeho otec, Gebhard Himmler, byl školním inspektorem, váženým pedagogem a ředitelem prestižního humanitního gymnázia, který kladl důraz na disciplínu, pořádek a pevné mravní hodnoty, které madý Heinrich vnímal jako základ života. Byl druhým ze tří synů. Jeho bratři se později rovněž připojili k SS, ale nikdy nedosáhli v nacistické hierarchii významnějších postavení.

Rodina žila spořádaným životem v mnichovské čtvrti Maxvorstadt. Malý Heinrich byl pilný, takový spíše introvertní, ale přesto cílevědomý kluk. Ve škole mu to šlo a výborně. Miloval přírodu, četl si o rytířích a hrdinech historických i smyšlených a později se mu tyto ideje spojí do reálných představ, které se bude snažit realizovat. Jeho zájem o zemědělství se také spojí s konceptem Blut und Boden (krev a půda), který se stane důležitým bodem nacistického rasové myšlenky.

V průběhu první světové války Himmler dospívá. Adolescent zažívá otřesy války i její následky a dopady na společnost. Prochází výcvikem, nicméně se nikdy nedostává na frontu, což je pro něj tak trošku osobním selháním. Později bude nacistická propaganda lepit tuto bolístku lživým tvrzením, že v zákopech bojoval. Když skončí válka, všude vládne chaos. Německo se zmítá v deziluzi, svírané pocitem, že Němci neprohráli na bojišti, ale byla jim vražena dýka do zad „těmi jinými“ a země zažívá silné politické otřesy. Himmler se, stejně jako spousta jiných mladých Němců, připojuje k polovojenskému Freikorpsu Oberland, se kterým se účastní krvavého potlačení komunistické Mnichovské republiky rad. Tak získává své první „vojenské“ zkušenosti. Tato zkušenost mu vtiskne hluboký respekt k vojenskému řádu, autoritě a pevné disciplíně, které se později stanou pilíři jeho osobního i politického života.

Během období této politické nestability, ekonomické krize a revolučních bojů, se začíná čím dál více přiklánět k radikálním nacionalistickým ideologiím. Také se přihlašuje na Technickou univerzitu v Mnichově, aby mohl studovat zemědělství. Během studií vstupuje do šermířského nacionalistického studentského spolku Apollo (co to bylo za spolky a proč mělo tolik Němců zjizvené tváře si můžete přečíst zde), kde se setkává s konzervativními katolíky a monarchisty. V roce 1922 zvládá diplomovou zkoušku a nastupuje jako laborant do továrny na umělá hnojiva.

V této době začíná být sám politicky aktivní. Již předtím byl krátce členem bavorských lidovců, záhy ale stranu opouští a jeho zájem přechází k radikálnějším stranám. Klíčovým momentem pro jeho ideologickou formaci přichází se setkáním s hnutím Artamanen. Šlo agrárně nacionalistickou mládežnickou skupinu, která vyznávala návrat ke kořenům „čisté germánské rasy“ skrze život na venkově a manuální práci. Artamani působili hlavně ve východních částech, ze kterých se snažili vytlačit zahraniční, v té době zejména polské, sezónní dělníky. Hnutí silně ovlivňovalo mladé lidi v době, kdy hledali smysl, řád a své místo ve společnosti.

Jedním z nich je i Himmler. V této skupině se začíná naplno rozvíjet jeho zájem o tzv. německé „germánské dědictví“. Jde o kombinaci mýtů, völkisch a rasových ideologií a teorií o osídlování východu – tedy myšlenky, které později sám přenáší i do politiky SS. V roce 1928 přebírá bavorské Artamany jako místní vedoucí, v následujícím roce je potvrzen jako Gauführer a svou pozici v radikálním hnutí upevňuje. Artamané v dalších letech nejsou zrušeni, v roce 1934 se jako jediné z mládežnické hnutí začlení do Hitlerjugend. Sice prakticky jako samostatná organizace končí, jejich vliv ale přetrvává a v 90. letech 20. století dokonce vznikají nové neoartamanistické skupiny, které ve své podobě fungují v Německu dodnes.

Co se týče nacistické strany, do té Himmler vstupuje v roce 1923, jeho stranická legitimace ukazuje číslo 42404. Jako člen polovojenské organizace Bund Reichskriegsflagge pod vedením Ernsta Röhma se také zúčastňuje Hitlerova mnichovského puče. Ten se ovšem nepovede, NSDAP je zakázána a vrchní organizátoři zatčeni a uvězněni v Landsbergu (více zde). Část těch, co zůstali na svobodě, se opět shledá v náhradní straně – Národně socialistickém hnutí svobody. Stejně tak i Himmler. Ten zde působí jako řečník a mobilizuje pro nacionalne-socialistickou myšlenku severní Bavorsko. V následujícím roce se opět obrací k Freikorpsu a přidává se organizacím, jako jsou například Deutschvölkischer Offiziersbund a Altreichsflagge.

V roce 1925 jsou landsbergští vězni venku, Adolf Hitler znovu zakládá NSDAP a Himmler se hlásí zpátky do služby. Jeho členské číslo je 14303. Vstupuje zároveň do Sturmabteilung, ale už na začátku srpna přestupuje k nové jednotce - SS. Jde o nástupkyni Stoßtrupp Hitler, stejně jako původní jednotka i tato má na starost ochranu Vůdce a Himmlera přitahuje její „jedinečnost“ v rámci polovojenských jednotek, které se kolem nacistů pohybují nebo budují. Zatím jde o nevýznamnou organizaci, která má jen pár stovek mužů, nicméně - tento přestup se v budoucnu ukáže jako zásadní.

Himmler se ve straně i SS rychle etabluje. Brzy začne působit jako funkcionář a ukáže se jako skvělý organizátor. Jeho schopnosti plánovat a vést menší skupiny a zároveň jeho ideologická oddanost mu umožňují rychle stoupat ve stranické hierarchii – stává se řečníkem strany, vede propagandu v Dolním Bavorsku, působí jako krajský tajemník i jako místopředseda v několika územních jednotkách NSDAP. V roce 1927 je pak jmenován zástupcem tehdejšího Reichsführera SS.

Himmler je známý jako pedant, který věnuje velkou pozornost i těm nejmenším detailům a má rád věci takzvaně v pořádku. Ordnung muss sein, říkají Němci. A Himmler pořádek ve všem skutečně má. Pečlivě si vede deníky, eviduje osobní i profesní údaje, a to nejen svoje, ale i lidí kolem sebe, pořizuje si seznamy všeho, co mu přijde důležité. V roce 1928 vstupuje do manželství, jeho vyvolenou se stává Margaretě Boden. O rok později se jim narodí dcera Gudrun, která se stane jedním z nejprominentnějších dětí Třetí říše. Její fotografie s Hitlerem jsou všeobecně známé. Gudrun, i přes pozdější odhalení všech zločinů, svého otce nikdy nepřestane obhajovat a milovat - stane se jakousi fanatickou podporovatelkou jeho odkazu, po válce bude pomáhat bývalým nacistům a bude modlou i pro neonacistickou scénu.

A to i přesto, že její otec má podle svého světonázoru trošku jiné představy o rodinném životě, než na jaké je tehdejší společnost zvyklá. Himmler má v pozdější době vztah se svou sekretářkou, se kterou zplodí další dvě děti. Podle něj je to v pořádku, paralelní vztahy odpovídají jeho představě o takzvaném germánském rodinném modelu. Nejde o nic jiného, než polygamii s důrazem na rasově „čisté“ potomstvo. A o to přeci jde. Aby vyvolený národ a ti nejlepší jedinci z něj - tedy příslušníci SS - plodili co nejvíce rasově vyvolených dětí. Na vlnách těchto myšlenek pak budou fungovat projekty jako Lebensborn a podobně, ale těm se budeme věnovat v dalších dílech. Jak moc se sám budoucí Reichsführer SS vzdaluje či nevzdaluje představám o vyvoleném árijci, o tom si udělejte obrázek sami.

Manželé Himmlerovi se kromě radovánek v novomanželském životě věnují i podnikání. To jim ale moc nejde. Jejich slepičí farma není zrovna nejvýnosnějším podnikem v okolí a tak žijí skromně. O to více píle a nadějí vkládá Himmler do svého politického úsilí. A zde se mu daří. Šestého ledna 1929 se dostává v rámci organizace SS na vrchol. Adolf Hitler ho jmenuje novým Reichsführerem. Jeho cesta k absolutní moci v rámci budoucího nacistického státu začíná.

Heinrich Himmler do roku 1929 prošel významnou proměnou. Z tichého a pilného mladíka, který inklinoval k přírodním a konzervativním hodnotám, se stal ambiciózní vůdce a ideolog, který překope základy bezvýznamné organize o několika stovkách mužů pod nadvládou konkurenční SA k obrazu svému a to tak mocně, že z ní během následujících let udělá dě facto nejmocnější a zároveň nejtemnější nacistickou organizaci vůbec. Do roku 1929 byl Himmler v očích mnoha mnohých nacistů jen jakousi postavičkou druhého řádu. Jeho důslednost, organizační schopnosti, fanatismus i schopnost obklopovat se schopnými muži z něj brzy udělají člověka, kterého se bude každý bát.

Děkuji za vaši podporu. Fenomén SS bude vycházet 1 - 2 v týdnu. Příprava podkladů, studium a práce na každém díle zaberou několik hodin, ve složitějších tématech i dnů. Proto děkuji za trpělivost a u dalšího dílu o prvních mužích v černých uniformách brzy „načtěnou“.

Použité zdroje a odkazy:

Výtažky z biografií Heinrich Himmler: A Life, Longerich Peter; Hitler: A Biography, Kershaw Ian; The Coming of the Third Reich, Richard J. Evans; použity informace z online verze Bundesarchivu - Personální složky NSDAP; německá Wikipedie: hesla Heinrich Himmler a Artamanen; plus odkazy, které jsou uvedeny přímo v textu (prokliky), včetně jejich odkazů (Offenes-archiv, Bavorský historický lexikon aj.)

Předchozí díly:

Fenomén SS: Stoßtrupp Hitler aneb prolog nejděsivější organizace dějin - Médium.cz

Fenomén SS: Založení organizace - od původního nadšení ke skupince na odpis - Médium.cz