Článek
Oheň patří k těm nejzásadnějším objevům v dějinách lidstva. Přinesl teplo a světlo, ochranu před predátory a otevřel cestu k novým způsobům přípravy potravy. Lidé jej samozřejmě znali od pradávna, v podobě přírodních požárů, ale neuměli s ním pracovat, neuměli oheň sami zakládat. Kdy se to naučili, to samozřejmě nejsme schopni s jistotou říct. Můžeme jen odhadovat podle toho, jaké objevy historikové nachází. A jeden nový objev přichází právě teď. Podle badatelů byly objeveny nejstarší důkazy o cíleném používání ohně.
Studie Roba Davise a Nicka Ashtona z Britského muzea v Londýně, publikovaná v časopise Nature, uvádí, že nové nálezy z Barnhamu v jihovýchodním anglickém hrabství Suffolk jsou staré přibližně 400 000 let. Tedy - o 350 000 let dříve, než tvrdí dosud nejstarší jednoznačný důkaz z Francie, prezentovaný v roce 2018. Nález posouvá hranici prvního známého ovládání ohně člověkem či neandrtálcem o značný kus zpět v čase a nabízí fascinující pohled do života našich dávných předků.
Objevené nálezy zahrnují rozžhavenou vrstvu hlíny, která byla opakovaně zahřívána na teploty minimálně 750 °C, několik pazourkových ručních seker s patrnými stopami vystavení vysoké teplotě a dva malé kousky železného pyritu. Pyrit a pazourek se kdysi používaly k vytváření jisker, které umožňovaly založení ohně. Navíc je pyrit v oblasti Barnhamu vzácný, což naznačuje, že raní neandrtálci si jej do lokality přinášeli speciálně pro tento účel. „Je neuvěřitelné, že některé z nejstarších neandertálských skupin si byly již tak brzy vědomy vlastností pazourku, pyritu a troudu,“ komentuje nález vedoucí studie Ashton.
Schopnost ovládat oheň byla zlomovým bodem lidské evoluce. Umožňovala nejen tepelnou úpravu potravy, ale také bezpečnější život, mít světlo i v noci a možnost soužití ve větších skupinách. „Schopnost zapálit a ovládat oheň je jedním z nejdůležitějších zlomů v lidských dějinách, se všemi svými praktickými a společenskými výhodami, které transformovaly lidskou evoluci,“ dodává Davis.
Výzkumníci upozorňují i na další technologické praktiky, které mohly souviset s kontrolou ohně. Asi před 250 000 lety se v Africe a Eurasii objevuje stále více kamenných hrotů kopí. Někteří odborníci se domnívají, že k připevnění hrotů na dřevěné násady sloužil březový dehet. Tento lepidlový materiál vzniká zahříváním březové kůry, což opět dokládá znalost vysokých teplot a jejich využití. Tyto nálezy naznačují, že mezi 500 000 a 300 000 lety došlo k výraznému posunu v lidském chování, který se pravděpodobně týkal nejen neandrtálců, ale i jejich příbuzných – denisovanů ve východní Eurasii a Homo sapiens, kteří vznikli v Africe asi před 300 000 lety a do Evropy dorazili před přibližně 50 000 lety.
Ségolène Vandevelde z Univerzity v Quebecu, která se výzkumem zabývá, upozorňuje, že je obecně velmi obtížné prokázat úmyslné vytvoření ohně. „Data prezentovaná Davisem a kolegy však silně naznačují, že hominini měli schopnost cíleně vytvářet oheň již před 400 000 lety,“ uvádí. Tento objev přináší nejen fascinující pohled do života raných neandrtálců, ale také potvrzuje, že kontrola ohně byla jedním z klíčových faktorů, který umožnil rozvoj lidské technologie, společenského života a přežití v náročném prostředí.
