Článek
Hlavní a bezprostřední příčinou povstání byla měnová reforma, vyhlášená komunistickou vládou v Československu 30. května 1953. Tato reforma byla pro většinu obyvatelstva naprostým šokem a ekonomickou pohromou. Reforma drasticky znehodnotila úspory obyvatel. Zatímco hotovost do 300 Kčs na osobu se měnila v poměru 5:1, vyšší částky v hotovosti a většina bankovních vkladů (mimo některá speciální spoření) byly znehodnoceny v poměru 50:1. Navíc byly zrušeny veškeré státní dluhopisy a vázané vklady. Stát tak fakticky okradl své občany o miliardy korun.
S reformou byl zrušen i přídělový systém, což mělo sice přinést volný trh, ale zároveň došlo k dramatickému zvýšení cen základních potravin a spotřebního zboží. Lidé měli rázem mnohem méně peněz a zboží bylo dražší. Reformu oznámil prezident Antonín Zápotocký jen krátce před jejím zavedením, přičemž ještě dříve do rozhlasu tvrdil, že žádná měnová reforma nebude. Tento očividný podvod ze strany státních představitelů vyvolal obrovské rozhořčení a pocit zrady. Celkově byla ekonomika pod komunistickou vládou v neuspokojivém stavu. Režim preferoval těžký průmysl a zbrojní výrobu na úkor spotřebního zboží, což vedlo k jeho nedostatku a inflaci.
Vše začalo ve Škodovce. Největší rozhořčení panovalo mezi dělníky v plzeňských Závodech V. I. Lenina (dnešní Škoda Transportation). Ti se cítili podvedeni o to víc, že jim mzdy za květen byly vyplaceny dříve, před vyhlášením reformy, čímž se jim drasticky snížila jejich hodnota. Ráno 1. června dělníci zastavili práci a diskutovali o situaci. Pak se rozhodli jednat. Zástupy dělníků nejen ze Škodovky, ale i dalších obyvatel Plzně a studentů se vydaly do centra města na náměstí Republiky. Dav čítal až 20 000 lidí. Když byla delegace vyslaná k vyjednávání na radnici zatčena, dav vzal radnici útokem. Z oken byly vyhazovány busty Gottwalda a Stalina, na budově zavlály československé a americké vlajky a objevil se i portrét Edvarda Beneše.
Antonín Zápotocký
Povstalci obsadili i další klíčové budovy, včetně budovy soudu (kde byly ničeny spisy politických procesů) a budovy rozhlasu. Z rozhlasu byly šířeny sokolské písně a protirežimní prohlášení. Pokus o osvobození politických vězňů z věznice na Borech byl ale neúspěšný. Dokonce i některé jednotky armády a Lidových milicí se buď odmítly zapojit do potlačování povstání, nebo se k němu dokonce připojily.
Komunistický režim zareagoval s maximální brutalitou. Do Plzně byly povolány obrovské posily – tisíce příslušníků StB, Lidových milicí, Pohraniční stráže a armádních jednotek, včetně tanků T-34. V odpoledních hodinách začalo systematické potlačování povstání. Došlo k ostrým střetům, střelbě a pouličním bojům. Během několika hodin byla kontrola nad městem opět v rukou režimu.
Plzeňské povstání skončilo porážkou, ale mělo dalekosáhlé důsledky. Následovaly masivní a brutální represe. Stovky lidí byly zatčeny (kolem 650, z toho přes 330 odsouzeno), přes dvě stě zraněno. 2 lidé později zemřeli na následky střelby. Mnoho účastníků přišlo o práci, bylo přeřazeno na horší pozice, nebo jim byl snížen plat. Některé rodiny byly nuceně vystěhovány. Jako demonstrace síly byl zničen pomník T. G. Masaryka v centru Plzně, což symbolizovalo snahu režimu vymazat památku na první republiku a její ideály.
plzeňská věznice
Po desetiletí bylo plzeňské povstání v oficiální historiografii buď zcela ignorováno, nebo zkreslováno jako „kontrarevoluční“ a „vyprovokovano západními agenty“. Režim se snažil potlačit jakékoli zmínky o incidentu, aby zabránil šíření informací a aby se náhodou někdo nechtěl inspirovat. Ačkoliv bylo povstání potlačeno, bylo pro komunistický režim jasným varováním, že navzdory propagandě a represím se lidé dokážou vzepřít, pokud už mají všeho dost. Ukázalo se, že režim může být i zranitelný. Povstání vytvořilo precedens pro budoucí protesty v celém východním bloku. Jen o dva týdny později povstali občané ve Východním Německu. Zde už zasahovaly sovětské tanky.
Až teprve po pádu komunismu v roce 1989 se Plzeň mohla plně hlásit k odkazu povstání. V roce 1992 byla na plzeňské radnici odhalena pamětní deska připomínající tuto událost. Dnes je povstání předmětem historického bádání a je uznáváno jako významná kapitola boje proti totalitě.
Plzeňské povstání z roku 1953 je trvalou připomínkou odvahy obyčejných lidí postavit se proti totalitě a nespravedlnosti.
