Článek
Tarotové karty, mariášky, vykládací, věštecké. Karty Lenormand, Cikánské, Andělské. Také Orákulové či autorské karty míru. Druhů karet, ze kterých se dá vykládat, je opravdu mnoho. Pro začátečníky jsou jedny z nejlepších tzv. Rider Waite Tarot. Vyznačují se jasnou symbolikou a je k nim mnoho dostupných návodů, jak v nich číst. S těmi vykládám i já. Mám i jiné, ale tyto na mě - jak to jen říct - tak nějak samy mluví.
Ano - nemám to tak, že bych si úplně nastudovala, co která karta znamená a jak přesně vykládat různé kombinace. Prostě u mě úplně neplatí naučené papouškování návodů, že když je vyložená karta vpravo u této karty, tak to znamená to a když vlevo, tak zase ono. U mě to takhle nefunguje. Na mě každá karta promlouvá pokaždé jinak a je až k nevíře, že jsem i po takové době schopna si povšimnout nějakého detailu, který při daném výkladu přitáhne můj pohled, aniž bych se na něj někdy dříve zaměřovala nebo mu věnovala až takovou pozornost. A hle - najednou je tu a s probíraným tématem nějak souvisí. Také už dávno nerozkládám dle nějakých uvedených vzorů. Do kříže, přes sebe a dalších jiných doporučovaných rozkladů. Vždy se nechávám vést intuicí, vnitřních hlasem i hlasem karet a podle toho, kam kartu „podle pokynů“ položím pak vím, jak silný význam má, co znamená a jak ji číst.
Od dětství mě karty lákaly. V pozdějším věku jsem také navštívila různé kartářky, lačná po zkušenostech a zvědavá, jak to u výkladů probíhá a co mi asi vyvěští. K té první jsem se dostala víceméně náhodou. Jela jsem pouzejako doprovod kamarádky, která zrovna řešila svůj vztah. No a když už jsem tam byla, šla jsem do toho také. Neměla jsem žádné připravené otázky, žádná témata, hnala mě jen zvědavost a tak jsem očekávala nějaký všeobecný nicneříkající výklad.
Kamarádku věštba nepotěšila. Karty ukázaly, že se jí vztah zhroutí a také se tak stalo. Mě ale překvapila velmi. Říkala jsem si - jak může sakra vědět, že žiji jen s otcem a ten má přítelkyni, když jsem jí řekla jen svoje jméno a nic víc? To mi z toho odpoledne utkvělo asi nejvíce. A vlastně - ještě jedna věc. Ta atmosféra. To mystično, které se tam rozprostíralo a které jsem tam cítila. Nepamatuji si už přesně, co říkala o dalších věcech. Každopádně jsem ji něčím zaujala, pozvala nás na večeři a ještě dlouho jsme spolu debatovali o věcech kolem karet a jejích schopnostech. Ta paní byla zvláštní. Brala svůj um tak trochu jako prokletí. Prý vidí na lidech, že brzy umřou. Že si tak stojí ve frontě na maso a najednou ví, že ten člověk před ní už tu dlouho nebude. A jelikož bydlela na menší vesnici, tak se k ní pak brzy po takovém setkání dostávala potvrzení, že dotyčný opravdu zemřel. Vyprávěla mi, jak je strašně těžké žít s touto schopností. Obzvláště, když to zažívala u svých blízkých.
Po nějaké době jsem navštívila jinou kartářku. Tam už jsem přišla s jasným tématem. Šlo o práci. Měla jsem před sebou zajímavou nabídku, ale ten post byl dost náročný. Jenže - stejně tak i lákavý. Téměř do puntíku se stalo to, co předpověděla a to i přesto, že nám to u výkladu nedávalo ani jedné smysl. Nicméně - stalo se tak. Udělala jsem z ní svou dvorní kartářku a chodila k ní. Spřátelili jsme se, i ona mi vyprávěla, jak se u ní její schopnost rozvinula a proč se jí věnuje. Ale žádná z dalších předpovědí se mi od ní už nikdy nesplnila. Proč? Lámala jsem si nad tím hlavu a ponořila se do prozkoumávání fenoménu věštění budoucnosti sama. Začala jsem si kromě karet hrát také s kyvadlem, zkoušela výklady na blízkém okolí a sledovala, co a kdy se plní a co naopak ne. Nu… došla jsem k závěru - je to čistě můj osobní pohled - že je to vše tak trošku jinak.
Konkrétní výklad podle mě totiž vychází z energetického bodu nastavení tazatele v přítomném okamžiku. Jenže je tu jedna proměnná. Všichni se vyvíjíme a děláme dnes a denně mnoho menších či větších rozhodnutí, probíhají u nás transformační změny a to vše se pak odráží na budoucnosti. Čili - pokud je tazatel ve stejném nastavení od chvíle výkladu až po danou událost, tak se výklad splní. Pokud ne, otevírají se další a další možnosti budoucího vývoje. Alespoň takto jsem to vypozorovala u mě i okolí.
Proto jsem začala používat karty jinak. Dívám se v nich na bloky, které lidem brání ve štěstí. Ať už v lásce, financích, novém bydlením, podnikání, vztahových rovinách obecně, uzdravení a tak dále. Tímto je mohu posouvat a napomoci k vyřešení jejich problémů. A to je to, co mě na tom těší a dává mi větší smysl. Pomoci jim vymanit se ze současného nastavení. Uvědomit si vzorce, které v sobě mají zakořeněné z dětství nebo doby ještě dřívější a teprve když se na ně posvítí, mohou se konečně začít dít zázraky. Jsou-li k tomu otevření a přiznají-li si konečně, že situace, které se jim neustále opakují a které zažívají pořád dokola, mohou pramenit opravdu vlastně jen z toho, jak oni pohlížejí a přistupují k životu (a hlavně sami k sobě), povede se nám ve valné většině vše energeticky rozplést a změna se pak projeví i v reálném životě.
Chodila ke mě slečna. Její největším přáním byla herecká kariéra. Od dětství se kolem kamer pohybovala, na obrazovkách se i mnohokrát objevila. Ale nebylo to TO ono, co si přála. Ne a ne naplno prorazit. Být známou, slavnou, obdivovanou. Lítala po konkurzech a i když si vedla moc dobře, vybrali většinou někoho jiného a ona byla buď náhradnicí, nebo tou druhou. A když už se zadařilo a měla podepsanou smlouvu a tvářilo se, že je vše na té nejlepší cestě, zase se něco stalo a z jejího nasazení do projektu sešlo. I přesto, že měla smlouvu, podstoupila kvůli roli úpravu vzhledu v podobě odbarvení vlasů, plnila pokyny produkce. A proč? Hlavní postava vypověděla smlouvu ještě před spuštěním natáčení a tak ji museli přeobsadit. S ní ale i naši herečku, protože už se jim typově nehodila. Měla totiž hrát mladší kopii té hlavní postavy. A podobné případy se jí stávaly opakovaně. Vždy do toho jejího „A teď to bude ONO“ něco hodilo vidle…
A tak jsme se na tento začarovaný kruh společně podívaly. Výsledek ? Vyšlo nám, že touží po obdivu a uznání okolí a to hlavně proto, že se neumí dostatečně ocenit sama. Už od dětství sklízela obdiv. Už jako malá hrála v reklamách na obrazovkách hlavních televizních stanic a byla vidět i v dalších známých projektech. V té malé holčičce se tak automaticky nastavilo, že to je ta její hodnota a že to je právě to, proč ji lidé mají rádi a proč ji chválí. Takže po tom samozřejmě toužila i nadále. Když jsme to rozpletly a ona si dokázala upřímně přiznat, že vlastně herectví nemusí být to jediné, k čemu se cítila být celou dobu vedena, že by jí mohlo naplňovat i něco jiného a že její hodnoty nejsou jen v úsměvech před kamerou, ale hlavně v ní samé… začalo se vše v jejím životě měnit.
Poprvé si to uvědomila, když jí přišla pozvánka na další casting. Jindy by ji ihned řešila, hlídala termín, aby jej nepropásla a byla včas na značkách, připravená utkat se o roli. Prostě by bláznila, že tu roli musí mít. Ale tentokrát to bylo jiné. Úplně tu pozvánku ignorovala. Sama od sebe, z vlastní vůle, bez tlaku. Až ji to samotnou překvapilo, že nešílí jako obvykle. A hle, ve stejnou dobu dostala ve svém zaměstnání nabídku na vyšší pozici, kde mohla uplatnit nejen svou inteligenci, vědomosti, manažerské a koordinační dovednosti, ale právě i svou vrozenou kreativitu a co víc, i své herecké nadání. Nabídku přijala, může se plně realizovat, ukázat vše, co v ní je a to i mimo záběry filmových kamer. Přesto je blízko médiím a je reálně šťastná. Nepotřebuje už obdiv okolí. Uvědomila si, že je hodnotná a obdivuhodná přesně taková, jaká je a nepotřebuje k tomu vidět svou tvář na billboardech či televizních obrazovkách. A tím, jakou vnitřní změnu prožila a jak teď vnitřně září, vrací se jí to i z okolí. Přichází uznání jejích schopností, spokojenost a nakonec i ten obdiv, po kterém toužila, aniž by se za ním musela hnát..
A přesně takto se dá nahlédnout na všelijaká témata. Příběh mladé herečky je jedním z mnoha, které jsem řešila. Z mého pohledu je odbourávání bloků mnohem více prospěšné, než například nějaké online výklady, které si člověk může pustit na sociálních sítích. Ano, mohou s vámi i rezonovat, ale to je právě díky vašemu současnému nastavení. A tak se může stát, že budete donekonečna poslouchat výklad, že už máte lásku za rohem a zažijete ten nejlepší vztah, že milenec opustí ženu, protože si uvědomí, že city k vám jsou silnější, že máte na dosah ruky vše, co jste si kdy přáli… a tak dále. A ano, je nás na planetě hodně, takže u někoho to tak opravdu může dopadnout… Ale to, co vám brání ve štěstí a plnění vašich snů, zůstává pořád ve vás!
Já říkám - není čas ztrácet čas. Ptáte se - jaký čas? Třeba právě ten, o který člověk přichází, když si staví vzdušné zámky, čeká na zázrak a věří v okamžik, kdy se mu splní nějaká internetová předpověď a věštba. Ne, je třeba být aktivní, podívat se sám do sebe a něco pro to své štěstí také udělat. Ano, uznávám, že to přiznání, že si leckdy v něčem nevěříme, ač před svým okolím nosíme masku suveréna a vlastně si tím bráníme sami, je někdy prostě těžké. Ale ne nemožné. Stačí „jen málo“. Přiznat si, uvědomit si, najít řešení a provést změnu.
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Ale kdo tam nepůjde, těžko zažije něco nového. Zůstane stát ještě před prvními stromy. Bude cítit, jak ten les voní. Bude slyšet vítr v korunách stromů. Snít, jaké to tam asi je… Ale zůstane se dívat jen zvenčí. Nebojte se svého vnitřního lesa. Nebojte se razit si takovým lesem svou vlastní cestičku a poznávat jej. A pokud se na to necítíte, vezměte si průvodce. Takovým průvodcem mohou být právě i karty. Za mě jsou prostě skvělá věc. Samozřejmě tím nechci hanit jiné kartářky, které používají karty jinak - běžně. Které věští budoucnost a tak dále. Každý ať si volí kartářku a výklady, které mu vyhovují. Za sebe jen říkám - s vykládacími kartami lze pracovat i jinak, než se obecně traduje a není to jen o tom „tohle vás čeká“ a „budoucnost je taková“. Taroty mohou mít i mnohem blahodárnější dopady na současnost a překvapující následky pro budoucnost. A pro ty, kteří z osobních důvodů odmítají psychologické poradce a terapeutickou pomoc, mohou být vítanou alternativou.
