Článek
Již od dětství člověk zažívá mnoho situací, které jej ovlivňují, utvářejí a díky kterým také do sebe mimoděk jako houba nasákne mnoho programů, které utvářejí a ovlivňují jeho další život. Například tím, že kopíruje chování svých rodičů, aniž by si to uvědomoval.
Kolikrát se může stát jen opravdu nepatrná drobnost. Někdo pronese nějakou výtku, která způsobí blok, přes který se pak dotyčný nemůže přenést a brání mu ve splnění vlastních tužeb a přání. Nedokáže prožít kvalitní vztah. Neumí si „dovolit“ začít žít v materiálním bohatství. Jedno souvisí s druhým, protkává se neviditelnými nitkami a ty člověka vnitřně svazují, aniž by si toho byl vědom.
Jen si vezměte, kolik z vás například rádo, a i krásně malovalo, jakou radost vám to přinášelo. Pak ale na váš obrázek někdo pronesl nemístnou poznámku. Ta se uhnízdila ve vaší mysli a zabodla svůj jedovatý trn tak hluboko, že jste se už k malování nikdy nevrátili a váš talent se do dospělosti nepřenesl. Ne proto, že by nebyl, ale proto, že byla narušena důvěra ve své vlastní schopnosti. A tak si možná malujete sem tam pro sebe, tak říkajíc do šuplíku, ale veřejnosti se stydíte svá díla ukázat. A to vše jen ze strachu z negativních reakcí. A nejen veřejnosti - stydíte se za svá díla i před blízkými přáteli a rodinou.
Když by se nad tím vším ale dotyčný zamyslel a vybavil si onen okamžik z dětství, který tento blok způsobil, mohl by jej dokázat odstranit. Osvobodit se z onoho svázání obavami z reakcí druhých. A právě k tomu se regreska používá.
Regresní terapie, neboli návrat do minulosti, vás dokáže vzít do této události, posvítit na ni, celou situaci vyčistit a uzdravit. A najednou se vrátí radost z malování a obavy, jak bude dílo přijato, jsou rázem tytam. Pak se sny o vlastní vernisáži mohou začít stávat skutečností. Tímto způsobem využívají psychologové regresní terapii po celém světě.
A ano, pak je tu ta druhá součást terapie, díky níž se někteří lidé dívají na regresku skrze prsty a která na své uznání teprve čeká. Regresní terapie vás může vzít mnohem mnohem dál a pomoci řešit nejen zdravotní či psychické problémy, ale i traumata, bolesti, strachy, nechtěné vzorce chování a mnohé mnohé další. Je již mnoho podložených případů, kdy jako zázrakem se do pár dnů u klientů, kteří regresní terapii podstoupili, zdravotní stav upravil.
Jednu klientku trápily letité problémy s nefunkčností střev. Provázely ji od dětství až do dospělosti, intenzivně vyhledávala pomoc lékařů a podstoupila nespočet vyšetření, a dokonce i operativních zákroků - vše bez výsledků. Ať už na inkarnace a minulé životy věříte či nevěříte, tato klientka se rozhodla podstoupit reinkarnační regresi, díky které se během svého sezení dostala do příběhu, který vyprávěl její minulý život. V něm viděla muže, který spáchal sebevraždu formou harakiri, čímž došlo k poranění střev. Duše klientky si tento záznam pamatovala a proto ji potíže v těchto místech provázely i v současném životě. Při sezeních, kdy se zkušenou terapeutkou nahlédly na „jádro pudla“ a odhalily, kde problém vznikl, tak záznam v duši odstranily. Po pár dnech měla klientka po problémech.
Je to možné? Nebo se stal jen zázrak a čirou náhodou po 40 letech problémů začala střeva klientky sama od sebe normálně pracovat bez jakéhokoliv přičinění? Jako vždy nebudou všichni za jedno. Ale stalo se tak.
A tak se nabízí otázka a zamyšlení, zda je opravdu natolik špatné věřit věcem, kterým nerozumíme, nedokážeme si je vysvětlit, reálně změřit či osahat. Věcem, které nevidíme. Vždyť přeci - signál Wi-Fi také nevidíme, a přesto jej běžně používáme a funguje. Stejně jako telefonní spojení či rádiové vysílání. Nejsou hmotné, nejsou fyzicky viditelné, a přesto si v autě poslechneme své oblíbené moderátory a cinkneme rodině, že jsme na cestě za nimi. Je opravdu natolik nutné muset vidět?
Nebo stačí být jen otevřený tomu, že může existovat i něco, co náš rozum nedokáže uchopit a tím otevřít mysl pro přijímání nových poznatků a zkušeností?
(text z cyklu Mezi nebem a zemí)
O regresích v praxi: Život po životě, kniha amerického psychiatra Raymonda A. Moodyho (Život po životě (Raymond Moody) | ČBDB.cz)
Příběh o harakiri - ze života autorky textu
