Článek
Lidé se dušují - Nikdy nelžu, nesnáším lhaní, upřímnost nadevše. Ale ruku na srdce, opravdu jste nikdy nezalhali? Nikdy? V ničem? Teď jste se jistě rozdělili do dvou skupin. Do těch, co kategoricky kývají hlavami a dál si stojí za tím, že prostě nikdy. A do těch, co řeknou: No dobrá, tak jakooo… Asi jooo. Ale lžeme všichni. Ony se totiž mezi lhaní počítají i takové ty malé, neškodné lži. Takové to lhaní, kterým nechcete někomu ublížit. Třeba milosrdné lži - ano, lásko, ty plavky ti sluší (i když víte, že když přibrala 15 kilo, tak už její postavě prostě moc nelichotí), dva roky ještě zvládnete určitě (i když už lékař tuší, že máte reálně tak půl roku), nebo ta je hezká (když si prohlížíte fotku narozené dcery kolegy a přitom jste ošklivější dítě ještě neviděli). Lež nás prostě doprovází celý život. I když jde jen o neškodné neříkání pravdy a není za tím žádný prospěch a nebo snaha někomu ublížit. A největšími lháři jsou rodiče. Schválně, kolik z následujících lží jste vy sami již použili?
Je to rozbité / nemáme už baterky
Univerzální lež poté, co už máte pocit, že ještě dalších 5 minut v blízkosti té uvřískané hračky a buď ji vyhodíte z okna, nebo půjdete do kuchyně spáchat demonstrativní sebevraždu. Ne, konec s tím randálem. Tahle výmluva to jistí. A je úplně jedno, že máte baterek plný šuplík pro případ, že by došly ty v ovladači.
Televize je rozbitá / Další pohádku už nedávají / Už stačilo, jinak si vykoukáš oči
V dnešní době nepřeberného množství programů a streamovacích služeb je těžké odtrhnout dítě od obrazovky. Nebo od YouTube na tabletu. Takže co řekne rodič? Potají zmáčkne ovladač a „Jejda, už to nefunguje“, nebo „Tahle pohádka je poslední, po ní už nic není“. A přitom je, vždy někde něco hrají. Ale vy už další Tlapkovou patrolu prostě nedáte. Tyhle lži vydrží ale jen do té doby, než se dítě naučí ovládat telku samo. I s těma údajně vykoukanýma očima.
Tak kdepak jsi? Já tě vůbec nevidím
Hrajete si s ratolestí na schovku? Schovala se za křeslo a čouhá jí půl těla? Stojí za závěsem a zapomněla, že nesahá až na zem? Nebo jen stojí přímo před vámi a zakrývá si oči? Jasně, přece nebudete dětskou hru kazit, tak se malá lež jistě promine.
Všichni tvoji kamarádi už taky spinkají / My už také jdeme spát
Uspávání je někdy pěkná otrava. Zahánění dítěte do pelechu boj. A častokrát to přináší pěkné nervování všech zúčastněných. Víte, že přesně vedený úder na bradu, nebo trošku chloroformu, by vše vyřešilo rychleji, ale své dítě milujete, a tak přichází na řadu trocha lží. Nevíte, co zrovna dělají jiné děti. Možná už spí, možná ještě ne, ale dost pravděpodobně mají jejich rodiče úplně stejné problémy. A slib, že vy půjdete hned také? Ha - to by nemuselo čekat to nádobí, koupelna, noční mlsání, hrátky s drahou polovičkou nebo nějaké ty resty z práce ještě. Je to tak, že?
Dnes mají zavřeno / Musíme jít, za chvilku zavírají
Vaše ratolest se vás pořád dokola chodí ptát, kdy půjdete na hřiště nebo do bazénu? Jasně, že mají zavřeno. A vy byste přitom tak rádi šli, hm? Nebo je to jinak? A určitě vám je povědomá i druhá situace. Když už vás vaše dítě do té Zoo nebo herny dostalo, ale vy už toho máte po čtyřech hodinách plné zuby a těšíte se na domů na kafe. Stejně neví, že zavíračka je až za další dvě. Tedy, alespoň zatím to neví.
Na to nemám korunky
Super výmluva, když už nemáte v plánu pustit ani korunu. Ještě to umocníte tím, že ukážete prázdnou kapsu nebo peněženku. A funguje to. Ale tahle lež má velmi omezenou dobu působení. Až vaše dítě zjistí, že se dá platit i mobilem, který máte stále u sebe a hotovost tak nepotřebujete, tak jste skončili.
Už nemáme žádnou sladkost / To nemůžeš papat (pít), je v tom alkohol
Snad každé dítě miluje mlsání. Ale nic se nemá přehánět. A jak omezit největšímu pláči? Říct, že už nedostane, protože… nebo že už došly sladkosti? Co je snazší? Jasně, už nic nemáte. A jakmile zmizí dítě z dohledu, sami do sebe ládujete čokoládovou tyčinku. Kdyby vás dítě přistihlo, hned se hodí druhá lež. Že ta sladkost vlastně vůbec není pro děti a obsahuje spoustu alkoholu. Opravdu. Strašně moc alkoholu.
Já ti to pofoukám a bolest přestane
Legendární lež. V dětském světě dost možná nejpoužívanější. Je to stejná klasika, jako největší dospělácká - Jdu na jedno. Máte ale štěstí, že vaše dítě asi nekouká po nocích tajně na vzdělávací pořady pro mediky, ani nezkouší na kamarádech lékařské pokusy na téma Jak lidé vnímají bolest a kdy ustoupí. Takže mu klidně opakujte dál, že váš dech má zázračné hojivé účinky a že stačí jenom fouknout a bolest je zažehnána. Hlavní je, že to funguje.
Auto pozná, že nemáš pás a nepojede
Je váš potomek rebel a odmítá pásy? Tak mu přeci stačí vysvětlit, jak takové auto vlastně funguje a že bez zapnutých pásů prostě nepojede. To je jasná věc.
Rodiče jsou prostě lháři. I když jde jen o malinkaté lži, které jim jen usnadňují život, výchovu a nikdo jim to nemá za zlé. A to se vůbec nebavíme o všech těch povídačkách o vílách, které zřejmě kšeftují se zubními náhradami (jinak si ten výkup dětských zoubků nedokáži vysvětlit), zlatých prasátkách, Ježíškovi, čertech a podobně.
A jaké mini-lži používáte vy? Nebo si stále stojíte za tím, že nikdy a nikomu? Opravdu?
