Článek
Chomutovská tragédie: Kdo skutečně zabil malou Evu?
Případ vraždy pětileté Evy z Chomutova, který otřásl nejen místní komunitou, ale zanechal i hluboké stopy a mnoho otázek v historii české kriminalistiky, zůstává až dodnes zahalen tajemstvím. Záhadné okolnosti, chybějící důkazy a zvláštní chování vyšetřovatelů dávají tušit, že se zde mohlo stát něco, co je mnohem složitější, než jak o tom vypovídá oficiální verze.
Dne 15. července 1971 se v tehdy již polorozpadlé a sociálně vyloučené oblasti, v chomutovské Lázeňské ulici, která měla padnout za oběť Válcovnám trub, odehrál případ, který - jak dnes víme - nezapadá do běžné kriminalistické praxe a to ani tehdejší doby. Zmíněná ulice dnes již neexistuje. I Chomutov se proměnil. Velká sídliště mezi Chomutovem a Jirkovem se teprve začínala stavět, na místě žili lidé bez vícegeneračního vztahu k místu, obyvatelstvo se většinově skládalo z přistěhovalců v rámci osídlování oblasti po odsunu německého obyvatelstva… a zrovna v této lokalitě žila skupina romů, která sem přišla ze slovenských osad. Že to s integrací nebylo jednoduché, značí i záznam z kroniky města - už následujícího roku Chomutov zřídil „Komisi pro cikánskou otázku“. Většina Romů neuměla číst a psát, podmínky pro život byly otřesné a děti automaticky chodily do zvláštní školy bez ohledu na opravdové schopnosti. A právě v takovém prostředí se odehrálo zmizení a následná vražda pětileté holčičky.
Tehdejším válcovnám a vzrůstající industrializaci padlo za oběť mnoho míst
Co se stalo
15. červenec 1971. Chomutov, zapadlá část města, kde žijí sociálně slabé romské rodiny. Večer, kolem osmé hodiny, mizí pětiletá Eva. Děti, které si s ní hrály odpoledne před domem, se začaly rozcházet do svých domovů. Malou Evu ale její rodina čeká marně. Zřejmě se někde zdržela při hře, možná šla doprovodit někoho z kamarádů, myslí si. Jenže děvčátko stále nepřichází. Rodiče obejdou všechny čtyři byty v domě, nikdo o Evě neví. Je jasné, že se něco děje.
Matka, její druh, otec dítěte i sousedé dívku hledají, ale bez úspěchu. V noci přivolávají na pomoc policejní hlídku. Ta přijíždí i se služebním psem. Společně znovu prohledávají celý dům, dívají se do sklepa, pročesávají okolí. Ale po dítěti ani stopy. Pes nereaguje, vyšetřovatelé se nemají čeho chytnout. Rodina je zoufalá. Někteří z místních hledají celou noc zas a znovu na místech, která už byla dávno prohlédnuta. Naděje umírá poslední…
Když jsem vyšel ven, tak už jsem viděl, jak tam jsou příslušníci SNB a že tam mají psa. Příslušníci se pak rozdělili na dvě skupiny a šli také hledat a já jsem šel společně s (jmenuje 2 lidi) a hledali jsme v celém baráku a dále v těch starých domech co je také to holičství a podobně.
Podivná stopa: Mercedes a mladíci
První stopou, kterou se vyšetřovatelé začínají zabývat, je neznámé vozidlo Mercedes, které v době, kdy si děti hrály před domem, kousek od nich parkovalo. Děti o něm řekly vyšetřovatelům, dokonce bylo jedno z nich schopno říct vyšetřovatelům i značku - CV 09-16. Což bylo vzhledem ke zmíněné negramotnosti v lokalitě obdivuhodné a vlastně - nečekané. Děti vypovídaly:
„Jsme si všichni hráli asi do 17:30 hod. A protože nás volala maminka, abychom šli domů, tak jsme všichni sourozenci šli domů. Na místě zůstala jen sama Eva. Potom vím, že později jí volala maminka, ale Eva již tam nebyla. Pokud se týče Evy, tak jsem jí viděla, že přešla na druhou stranu ulice, jak je holič. Tam skákala přes švihadlo a my jsme odešli domů. Na druhé straně, jak jsem uvedla, stálo nějaké osobní auto černé barvy, ale uvnitř nikdo nebyl. Kdy tam auto přijelo, nebo jak tam stálo dlouho, to nevím.“
„Když jsme si ještě hráli, tak přijelo jako od Údlic černé osobní auto a zastavilo…“
„Černé auto jelo od Údlic a zahlo do naší ulice, u polikliniky se otočilo a zastavilo potom ze zadní strany, kde je holič v naší ulici a to u vchodu do dvora. V autě, jak jsem viděla, seděli dva pánové a měli dlouhé vlasy. Tito dva pánové seděli v autě a dívali se do míst, kde jsme si hráli. Potom co bylo dál nevím. Odešli jsme, jak jsem uvedla domů, jelikož nás volala maminka.“
Ilustrační obrázek
Děti jmenovaly ještě další dvě vozidla, ale šlo jen o vraky, které v okolí stály a které byly bez úspěchu prohledány. Ani Mercedes, který vyvolal podezření, se nakonec neukázal jako horká stopa. Vyšetřovatelé zjišťují, že v autě seděli dva muži ve věku 20 a 21 let a poté, co je policisté vypátrají, jim přiznají, že na místě skutečně byli, ale nevšimli si ničeho zvláštního a po chvíli odjeli na benzínovou stanici a poté do blízkého Jirkova. Policie podle spisu vozidlo prohlédne, zkontroluje, jestli „nenese stopy po nárazu“ a pak tuto stopu opouští a dále se jí nezabývá.
Všechny shora uvedené domy v Libušině ulici mají řádně zajištěny sklepní okna a to mříží. Je naprosto vyloučeno, aby pohřešovaná některým sklepním oknem vnikla dovnitř, respektive do některého sklepa spadla. V celé Libušině ulici, jak na ulici, tak i ve dvorcích, byly prohlédnuty popelnice a tyto jsou prázdné, pouze na dnech popelnic se nachází malé množství odpadu. Vyloučeno, že by pohřešovaná do některé popelnice spadla. Stejně tak byly prohlédnuty zahrady a hovořeno s majiteli, nebo bydlícími v domě. Vylučují, že by někdy u nich na zahradě viděli nějaké dítě, za jakýmkoliv účelem.
Eva nalezena
Má k tomu důvod. Druhý den, 16. července v půl sedmé večer, je dívka nalezena. Pátrání ale nemá šťastný konec. Malá holčička je mrtvá. Brutálně zavražděná, zřejmě udušená a podle prvotních stop i sexuálně zneužitá. Její bezvládné tělíčko leželo ve sklepě domu 5, tedy v domě, kde bydlela a v místě, které bylo předchozí noci zkontrolováno za účasti psa.
Dodnes není ve spise uvedeno, kdo tělo objevil, ani jak byl nález oznámen. Dům byl přitom prohledán několikrát. Rodinou, místními, policií i služebním psem. Jak je možné, že si předchozího dne nikdo tělíčka nevšiml? Bylo tam vůbec? Jak je možné, že byla Eva nalezena až druhý den? Odpovědi na tyto otázky zůstávají i po mnoho letech nezodpovězené.
První večer nepomohl ani cvičený policejní pes
Přiznání pachatele
V době nálezu zároveň probíhá výslech desetiletého chlapce, který je zároveň strýcem děvčátka. U výpovědi s ním sedí jeho třídní učitelka, rodiče chybí. Když se dítě rozpovídá, vyšetřovatelům spadne brada. Chlapec vypráví, jak dívku odvedl do domu, sešel s ní do sklepa, zajistil dveře hřebíkem a pak ji začal škrtit. Držel ji, dokud z ní nevyprchal život, dokud ji neudusil. A pak ji sexuálně zneužil. Z takové detailní výpovědi mrazí. Ale zároveň padá kámen ze srdce - na veřejnosti tedy neběhá neznámý vrah, policisté jej mají ve své moci a případ se zdá být jasný. Alespoň podle spisu. Stále zůstává spousta „ale“, která vyvolávají silné pochybnosti, zda se vše opravdu událo tak, jak líčí spis.
Já jsem potom vzal Evičku za ruku a vedl jsem ji do chodby našeho domu a tam jsem potom šel ke dveřím vedoucím do sklepa, které byly zavřený a byly zaháčkovaný ohnutým hřebíkem… potom jsem s Evičkou šel po schodech dolů do sklepa. Ve sklepě bylo vidět, protože bylo denní světlo… (následuje popis činu). Potom jsem rychle vyběhl ze sklepa, vím, že Evička ležela vysvlečená a měla na sobě šatičky s kytičkami. Dveře vedoucí do sklepa jsem opět za sebou zavřel a ohnutým hřebíkem zaháčkoval. Ze sklepa jsem šel rovnou do parku k poliklinice, kde jsem si hrál (s jinými chlapci) na vojáky. Nikomu jsem nic neříkal. Tam jsem si hrál až do doby, kdy se setmělo a pak jsem šel domů.
Za prvé – při výslechu nebyli přítomni rodiče chlapce, pouze jeho třídní učitelka. Ta následně vyjádřila pochybnosti o jeho věrohodnosti. Také je zvláštní, že se dítě přiznalo přesně ve chvíli, kdy se ještě nevědělo, co s Evou je a teprve se tělo našlo. Navíc - pokud se vše událo podle chlapcova podrobného popisu, podařilo by se takto mladému člověku takovou vraždu se všemi okolnostmi přesně takto spáchat? Co je ještě podivnější – ve vyšetřovacím spise neexistují žádné zmínky o psychiatrickém posudku, což by mělo být samozřejmostí, zvlášť když se jedná o dítě, které ještě k tomu všemu bylo okamžitě po výslechu převezeno na dětskou psychiatrii.
Jak jsem jej za ten jeden školní rok poznala, musím uvést, že měl bujnou fantazii, že si vymýšlel, ale to ne neustále, nýbrž jenom někdy, Jako příklad bych chtěla uvést, kdy hovořil ve škole o svatbě sestry Hanky, že to bylo na Vánoce, že napekli mnoho masa a cukroví, že manžel jeho sestry je Čech, že je z Kadaně, ale zatím jsem se dozvěděla, že je zavřený. Tedy, nebyla to pravda. Pak jsem se ptala matky a ta mi potvrdila, že on lhal… Nezletilý rád šmelil, hodně kouřil, sice ne ve škole, to jsem jej nepřistihla, ale mimo školu. Dokonce jsem v jednom případě o tom hovořila s jeho matkou a ta mi řekla, že aby ho přesvědčila, aby šel do školy, musí mu dát nejdříve peníze, které na ní žádá a za peníze jde do školy. Je pravdou, že ve škole si kupoval svačiny a to salám, saláty apod. a hlavně kouřil… celkem dobře se učil, hlavně dobře počítal a četl, špatně mu šlo psaní a gramatika.
Kde jsou důkazy?
Ve spise je několik zásadních nedostatků. Podle výpovědí svědků, kteří viděli chlapce v blízkosti místa činu, se od ostatních dětí neoddálil. Alespoň si toho nikdo nevšiml. Pak by ale neměl možnost dostat se na delší dobu, nutnou ke spáchání hrůzného činu, do sklepa. Další podivnosti se týkají samotného vyšetřování. Jak už bylo řečeno, sklep, kde bylo tělo nalezeno, byl prohledán již předtím, ale nic se nenašlo. Proč nebyla dívka objevena dříve? Proč ve spise chybí vysvětlení, jak se policie o těle dozvěděla? Chybí psychiatrický posudek chlapce, chybí dokumentace k objevení těla, chybí část důkazních materiálů z místa činu. Nebyla zohledněna svědectví, že se hoch od skupiny dětí nevzdálil, nikde není řešena otázka, zda by vůbec mohl fyzicky teprve desetiletý chlapec způsobit taková zranění v intimních oblastech Evy.
Podle mého názoru ze zkušeností s dětmi věku nezletilého bych chtěla říci, že jeho výpověď a nakonec i znázorňování při vyšetřovacím pokusu byly natolik přesvědčivé a detailní, že bych vylučovala například to, že by o celé věci jen slyšel od někoho, že by jej někdo navedl, aby takto vypovídal. Takové detaily a přesnosti by si rozhodně nemohl pamatovat. Přece jenom je to žák 5. třídy pomocné školy a rozhodně, kdyby sám celou událost neprožil, nemohl by vše přesně vypovědět a popsat, hlavně co do spontánnosti a detailnosti výpovědi.
Celý spis je veden zvláštně, objevují se chyby a překlepy typu „v rakvy“, „gynetál“, „zvláčzní škola“, „kino Svěd“ a podobně. Což také svědčí o tom, jací lidé vyšetřování vedli. Na jejich obranu je ovšem třeba také říct, že v tehdejší době byla personální nouze, na vyšší místa se postupovalo podle zásluh, známostí a věrnosti k socialistické myšlence, než podle skutečné odbornosti a také se policie personálně vzpamatovávala stále ještě z období „čistek“. Nicméně - policie má pachatele, má motiv, má tělo. Má přiznání. Navíc - vrah je sám ještě dítě, k soudu nemůže dojít, případ je tím pádem vyřešen. Tečka.
Proč nebyli informováni rodiče?
Co dodnes zůstává šokující, je přístup orgánů k rodičům. Byť byla mrtvola holčičky nalezena, dokonce ve vlastním domě, nikdo je nekontaktoval. Policie její tělo tajně odnesla během noci tak, aby si nikdo ničeho nevšiml. Zda v tom byl úmysl, či strach z reakce romské komunity na vraždu dítěte, nebo úplně něco jiného, to zůstává záhadou. Nicméně výsledkem je to, že rodiče nikdo neinformoval a ti tak stále žili v přesvědčení, že je jejich dcera pohřešovaná. Každý, kdo dítě má, si asi dokáže představit, co prožívali. Dva dny po zmizení se Evin otec spolu s novým druhem matky svého dítěte vydali do chomutovské nemocnice.
Až teprve tam se rodina dozvěděla šokující zprávu. Jedna ze zdravotních sester otci prozradila, že jeho dcera sice není v nemocnici, ale že leží v márnici. Tomu se udělalo nevolno a musel na vzduch před budovu. Domů ale neodešel. Se zřízencem márnice se vydal tam. Nastala smutná scéna. Otec přemluvil zřízence, jestli mu může dcerku ukázat. Zdrcený muž pak vynesl mrtvé tělo v náručí na schody vedoucí z márnice pryč a loučil se s ní. Poté tělo zřízenci vrátil.
Ilustrační obrázek márnice
Proč byla pitva zpožděná?
Jestli si říkáte, že bylo podivností dost, tak ještě nekončíme. Okolnosti kolem pitvy jsou totiž také znepokojivé. Na pitvu totiž nikdo nespěchal. Jelikož se blížil víkend, nebyl údajně k dispozici žádný soudní lékař a tak se výkon odkládal. Poté bylo tělo převezeno do Ústí nad Labem, kde se ale také nic neuskutečnilo, a až poté se dostalo do Prahy. Pitva tak byla provedena až po pěti dnech. Když konečně proběhla, potvrdilo se, že byla malá holčička opravdu sexuálně zneužita a to tak surovým útokem, že došlo k roztržení svalových skupin v genitální oblasti. Na jejím těle byly zjištěny známky udušení. Podle pitevního nálezu měla dívka v těle škrkavky, nesla známky prodělané žloutenky, cirhózy jater a zánětu plic. To vše jen dokazovalo, v jak těžkých a hygienicky neúnosných podmínkách asi vyrůstala.
Pachatel ze spisu po letech nalezen
Badatelům ze stejnojmenného podcastu se podařilo chlapce, který mezitím dospěl a zestárl, dohledat. Dnes, ve svých více než 60 letech, nechce o případu mluvit. Jeho syn řekl, že se mu otec k případu před lety přiznal, údajně byl k doznání donucen policisty a žádnou vraždu, tak jak je mu připisována, nespáchal. Celé dospívání strávil v psychiatrických ústavech a diagnostických zařízeních. K osudnému dni se vracet nechce. Trauma je příliš velké.
V okolí je ale tento již starší muž vnímán jako bezproblémový, poctivý a pracovitý člověk. Badatelé také pokládají otázku k zamyšlení: Pokud by někdo už ve svých deseti letech byl schopen něco takového udělat, jak velká pravděpodobnost by byla, že by se během života jeho násilnické sklony (navíc dost možná zesílené několika lety v "pasťáku") nadále nestupňovaly? Je možné, aby šlo jen o „jednorázový zkrat“ a nic podobného už by se v takovém člověku nikdy znovu neprobudilo? Že by taková lidská zrůda dokázala vyjít po letech na svobodu, založila rodinu a prožila další desetiletí jako každý jiný normální člověk? Je možné, aby takový člověk znovu neřádil?
Nebylo to všechno jinak?
Celý případ je obestřen mnohým tajemstvím. Ať už byl skutečným pachatelem desetiletý chlapec, nebo někdo jiný, okolnosti celého pátrání a následného vyšetřování vzbuzují otázky, na které stále neexistují odpovědi. Chlapec, který měl podle výpovědí okolí bujnou fantazii a vymýšlel si příběhy, se mohl klidně stát snadnou obětí manipulačních taktik ze strany vyšetřovatelů. Těm by rychlé vyřešení případu přineslo úspěch u nadřízených a klid v rajonu. Na druhé straně, pokud opravdu vraždil ten, kdo je za vraha označený, proč se objevuje tolik nejasností a proč je spis tak chatrný? Bylo v jeho schopnostech způsobit taková zranění? A pokud ne, kdo byl skutečný vrah?
Případ zůstává vyřešený - nevyřešený. Oficiálně je uzavřený a odložený, pachatel nalezen a podle možností potrestán. Ale se všemi těmi otázkami a pochybnostmi se jeví jako neobjasněný - minimálně ne řádně. Zda nebyla moc brzy odložena stopa Mercedesu, jestli policie na dětského pachatele nezaklekla, aby měla klid od romské komunity a nemusela se pouštět do vyšetřování samotných rodinných příslušníků (velká většina podobných případů končí právě odhalením pachatele z řad nejbližších a známých), se nedozvíme. Pokud tedy nepřijmeme fakt, že spis byl uzavřen a pachatel odhalen. V tom případě je zločin vyřešen a pro Česko z toho plyne jedno nelichotivé prvenství. Oficiálně má naše země nejmladšího dětského sexuálního vraha na světě.
Nebo to tak vůbec nebylo?
Čerpáno z Badatelé.net, citace jsou přepisy z reálného policejního spisu.
Více informací k osidlování právě Chomutova: Chomutovská tetralogie - 4 díly od Mnichova, přes období druhé světové války, zúčtování s Němci po odsun, osidlování a devastaci regionu
Podcast Badatele.net - díl o chomutovském případu
Wikipedia- Chomutov
Kronika města Chomutova z roku 1972 (shrnuje i důležité události z roku 1971, věnuje se stavu ve městě, výstavbě, zřízení Komise viz článek)
