Článek
Poválečný Chomutov a jeho okolí se po částečném odsunu německého obyvatelstva - prvních 15 transportů proběhlo mezi 2. červencem a 8. září a odvezlo přes 15 tisíc Němců - proměnil v území plné kontrastů. Město bylo plné lidí, kteří s ním nebyli nijak spjati, přicházeli noví a noví, celé Sudety lákaly dobrodruhy jako novodobý Klondike. Ostatně - tak byly v novinách i nazývány. Sny o rychlém zbohatnutí přinášely spolu se „zlatokopy“ i zvýšenou kriminalitu, pašeráctví a každodenní boj o základní životní potřeby uprostřed rozvrácené infrastruktury. Nová společnost čelila obrovským sociálním a logistickým problémům.
Mnohé první osídlence nehnala na sever vidina pomoci regionu postavit se na nohy, ale čistě zištné pohnutky. Sudety, poháněné před válkou německým kapitálem, byly vnímané jako oblast, kde by se dalo lehce a snadno zbohatnout. Myšlenky typu „Tam toho muselo zůstat“ spustily v sudetských oblastech novodobou zlatou horečku (jak o ní referoval dobový tisk na Liberecku si můžete přečíst zde). Bohužel ale tato honba za prospěchem ještě více ubližovala samotnému městu. Docházelo k ničení majetku. Jsou známy případy, kdy noví majitelé rozebírali přidělené domy do poslední třísky s vidinou nalezení ukrytých „pokladů“. Jiní dokonce vylévali studny, přičemž docházelo k nehodám, kdy takové zlatokopy studny pohřbily, nebo dokonce k výbuchům munice, kterou do nich naházely ustupující armády. Většina těchto snílků a dobrodruhů ve městě nezůstala a odcházela z Chomutovska zklamaná.
V úterý až čtvrtek 18. – 20. září byla provedena exhumace hromadných hrobů obětí, zavražděných při pochodu smrti a ve vlakovém transportu v dubnu 1945. V Chomutově bylo nalezeno 111 a v Březně u Chomutova 286 těl obětí
Další skupinu přivedla touha zmizet v novém prostředí, splynout a skrýt svou temnou minulost. Chaotické a rozvrácené pohraničí se k tomu v prvních poválečných měsících hodilo dokonale. A tak zde našli útočiště různí kriminálníci, násilníci, kolaboranti či váleční provinilci, kteří zde zůstávali až do doby, než se situace ve městě opět zkonsolidovala. Chomutovsko bylo ideální, protože státní správa zde stále ještě neměla plnou sílu a nad regionem neměla úplnou kontrolu. To vedlo k prudkému nárůstu kriminality. Téměř každá zpráva Sboru národní bezpečnosti řešila problémy s alkoholem, rvačkami, nebo dokonce opileckými přestřelkami. Ve městě se nacházelo velké množství zbraní a munice včetně panzerfaustů nebo min. Nemálo případů tak končilo tragicky. Je známo i dost případů, kdy si děti schovávaly ve svých bunkrech doslova arzenály a tak se množily případy zranění, které v horších případech končily i smrtí. Situační zpráva z podzimu 1945 mluví o velkém počtu krádeží, za nimiž stojí „osoby, oblečené do ruských uniforem“.
Rozmohlo se pašeráctví. To se brzy stalo jednou z nejvýnosnějších nelegálních činností. Mezi chomutovských okresem a Saskem se pašovaly tuny potravin, hotovým zlatem byla mimořádně vzácná zrnková káva, léky, ale i automobily a motocykly. Z druhé strany hranice přecházeli hranice zase Němci s jasným úmyslem – nechat se zadržet. Během katastrofální zimy a hladových let 1946–1947 totiž mnozí zjistili, že lepší, než doma hladovět, je nechat se chytit na hranici a být odsouzen k několika týdnům vězení, kde je čekala sice nuzná, ale pravidelná strava a alespoň trochu tepla.
Ve středu 26. září zavedla MSK nákupní dobu pro německé obyvatelstvo. Němci mohli navštěvovat obchody pouze mezi desátou a dvanáctou hodinou dopoledne a pátou a šestou hodinou odpoledne a museli v nich mluvit česky. 26. října změnila okresní správní komise tuto nákupní dobu na 11.00-12.00 hod. a 16.00-18.00 hod. Od sedmé hodiny večerní platil pro Němce zákaz vycházení. 18. října stanovila MSK mzdu pro zaměstnance německé národnosti ve výši 5 Kčs na hodinu – bez ohledu na pracovní kvalifikaci a zařazení jednotlivých osob.
Boj o přežití probíhal i v oblasti zásobování a hygieny. Na rozdíl od vnitřních Čech se organizace zásobování v pohraničí totálně rozpadla a první měsíce byly skutečně krušné. Nerespektovaly se cenové předpisy, důležité komodity byly nesmyslně drahé. Na základní potraviny na lístky se muselo dlouho čekat a trvalo delší dobu, než se situace vrátila do normálu. Například pro zimu 1947–1948 bylo zajištěno jen 50 % z celkové potřeby brambor.
Ve městě panovala otřesná hygienická situace. Studny byly v mnohých případech kontaminovány chemikáliemi, v některých se nacházela i mrtvá těla. Mnoho domů bylo zanedbaných, zamořených potkany, štěnicemi a šváby. Docházelo k šíření infekčních chorob. Pro většinu obyvatel mimo centrum byl standardem suchý záchod a kohoutek na chodbě jen se studenou vodou, což hygienické situaci příliš nepomáhalo.
Přesto se správa města nevzdávala a snažila se s tímto stavem co nejrychleji něco dělat. Byly snahy o obnovu školství a stabilizaci zdravotnictví. Obě odvětví byla v dezolátním stavu. Po vyloučení německých učitelů panoval zoufalý nedostatek pedagogů, kteří museli být nahrazováni jak se dalo a tak školy braly i lidi, kteří měli na vnitrozemských školách škraloupy a nedostatky, ať už z hlediska schopnosti učit, morálky nebo jiného charakteru. Navíc pro nové učitele nebyly volné byty a ti tak museli bydlet v kabinetech, nebo přespávat přímo ve třídách na stolech. Výuka probíhala na dvě směny, byla ztížená tím, že žáci mluvili až osmi jazyky, což bylo způsobeno tím, jak se zde míchali přicházející lidé - od Čechů a Slováků, přes Němce, Maďary, Rusíny, nebo Romy.
Ve zdravotnictví chyběl odborný personál také, mizerné to bylo i se zásobami léčiv. Úmrtnost kojenců a nemluvňat dosahovala kvůli špatné hygieně a stravě až 20 %. Společnost ohrožovaly záškrt a tuberkulóza. Situační zpráva z 31. října 1945 zmiňuje, že všech 500 lůžek, které měla chomutovská nemocnice k dispozici, bylo obsazeno a z toho téměř polovina sovětskými vojáky. Ve zprávě dále stojí, že téměř polovinu všech infekčních chorob k tomuto dni tvoří pohlavní choroby, většinou kapavka.
V posledních dvou měsících roku 1945 se začaly množit výhrady k přidělování bytů: „otázka bytová jest úplně neřešitelná pro nedostatek bytů, vyhovujících nejzákladnějším požadavkům hygieny a je nutno buď zastaviti příliv českého obyvatelstva nebo provést odsun Němců“.
Nejhorším následkem tohoto turbulentního období, kromě excesů vůči původnímu obyvatelstvu, bylo zpustnutí mnoha horských vsí a zánik drobného průmyslu a řemesel. Postupně tak mizelo dříve ve velkém provozované košíkářství, výroba hraček nebo třeba vyhlášené korálkářství. Chyběli specialisté. Dříve rozšířená těžba dřeva poklesla o více než dvě třetiny. V samotném Chomutově se výroba soustředila zejména na těžký průmysl, kdy stěžejní podporu měly hutě a válcovny trub, zatímco lehčí průmysl, jako byla známá chomutovská výroba hodinek nebo klobouků, zanikl úplně. Tato jednostranná ekonomická orientace se ukázala být osudovou pro budoucí vývoj města a okolí.
Přesto se i v tomto chaosu rodily pozitivní novinky, trendy a nápady. Velkým úspěchem bylo postupné srovnání a konsolidace společnosti, která se i přes svou rozmanitost, kulturní rozdíly a původní zvyklosti, nakonec zabydlela, začala měnit město a vytvořila nový Chomutov. Opět se rozjel kulturní i sportovní život, období chaosu pomalu končilo a město bylo konečně připraveno opět vzkvétat. Bohužel, slibné trendy a budování nové schopné společnosti, byly přerušeny vývojem po únoru 1948. Socialistický režim mnohé pozitivní změny utnul a projekty zastavil. Na odkaz těch, kteří do Chomutova přišli s čistými úmysly budovat nový život, se mohlo navázat až po roce 1989, to už ale byla situace v kraji diametrálně odlišná.
Čerpáno z:
Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města, Petr Rak, Jaroslav Pachner
„Sudety“ pod hákovým křížem, Václav Kural, Zdeněk Radvanovský a kolektiv
Chomutov - Historický průvodce a zajímavosti města, František Zábranský
Podcast Přepište dějiny - díl: Všude lidé, v Chomutově Němci
Kronika města Chomutova - 1945 (dodatečný zápis)
Chomutov 1945 – 48, Petr Šulka
Wikipedie - Chomutov
