Hlavní obsah
Věda a historie

Zlatá horečka po česku: Znovuosídlení a drsná realita poválečného pohraničí

Foto: BHabel, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Krátce po osvobození Sudet se českému severu začalo přezdívat Klondike. Oblasti zachvátila Zlatá horečka. Jak vypadal květen a červen mapuje dobový tisk.

Článek

Jen co skončila válka, stal se sever Československa epicentrem velkých změn a střetu nejrůznějších zájmů. Jaká byla situace krásně ukazuje dobový tisk. 26. května 1945 vychází první číslo „Stráž severu“ – listu Národní fronty v českém pohraničí – na jehož stránkách se odráží nejen oficiální politika, ale i syrová a často chaotická realita v tomto složitém období.

Foto: Palmar1 (Volná doména or Volná doména), via Wikimedia Commons

Základním pilířem nového pořádku se stala snaha o okamžité vypořádání se s Němci a s jejich majetkem. Hned v druhém čísle vychází na titulní straně v plném znění Dekret prezidenta republiky o nakládání s „majetkem Němců, Maďarů a zrádců českého lidu“. Prakticky okamžitě následují tvrdé kroky k „očistě“ i na Liberecku. Článek „Očista našeho pohraničí započala“ nekompromisně nařizuje všem Němcům, přistěhovaným po 28. září 1938, opustit Liberec do půlnoci 29. května (ještě tentýž den) s pouhými 30 kilogramy zavazadel. Kdo neuposlechne, bude „předán lidovému hrdelnímu soudu“.

Odsun je doprovázen zajišťováním majetku. Oficiálně je stanoveno, že se všechen majetek v opuštěných bytech stává národním majetkem a článek z prvního června varuje, že Národní výbory „nejsou zásadně oprávněny majetek takový zcizovati“. Nicméně, situace je velmi chaotická, celý proces stále ještě neřízený a tak se ve snaze získat nad vším kontrolu objevuje článek s nařízením, aby se všechny větší obnosy peněz, zlato a jiné ceniny posílaly do Prahy.

Foto: Authority/Forrás:Sudetendeutsche Stiftung,CC BY-SA 1.0<https://creativecommons.org/licenses/by-sa/1.0>, via Wiki Commons

Spolu s odsuny Němců ale vyvstává nový problém. Chybí lidé. Zejména ve správě a průmyslu. Celé Sudety bojují s obrovskou poptávkou po nových českých obyvatelích. Oblasti vyzývají „vnitrozemce“, aby přišli pomáhat obnovit původní německé oblasti. Bohužel, jak se brzy zjišťuje, tato příležitost láká i ty „nejméně žádoucí elementy“.

Článek „Těm, kteří přicházejí“ hořce konstatuje, že přijíždí mnoho těch, kteří to s prací nemyslí vážně. Jejich „závěrečné krédo“ je podle novinářů pouze „urvat si pro sebe solidní zaopatření, uhnízdit se v nějakém podniku a pak už se jenom dívat na dav pracujících“ a nazývá je „požírači příležitostí“. Tento trend eskaluje do novodobé zlatokopecké horečky a objevuje se termín Klondike po česku.

Foto: BA,146-1985-021-09/Unknown aut./CC-BY-SA 3.0,<https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/de/deed.en>,via WikiCommons

Článek „Zlatokopové na českém severu“ z 26. června 1945 situaci popisuje s otevřeným odporem: „Zlatokopem se dnes nazývá ten, kdo přichází na český sever, aby tu místo slušného zaměstnání hledal opuštěné byty a závody, aby uchvátil, co se uchvátit dá.“ Článek dále píše, že „tito lidé, často ověšení odznaky (jde o narážku, kdy se tito lidé vydávají za gardisty, osvoboditele a odbojáře , putují z města do města – od Domažlic přes Plzeň a Cheb až po Liberec – kde podávají žádosti o národní správcovství nad opuštěným majetkem, s cynickým postojem, že: „Někde to neklapne, něco však přece ulovím.“) List označuje tyto jedince za „hyeny, jimž není nic svaté“ a vyzývá občany k tvrdému postupu proti nově příchozím a dokonce k jejich předávání bezpečnostním úřadům, protože jejich činnost ohrožuje „národ jako celek“.

Situace je natolik vážná, že noviny opakovaně apelují na nově příchozí, ať jsou „féroví“ a hlásí se jen na místa, na která mají kvalifikaci a nejsou „prostě vyčůraní“.

Foto: Thalion77~commonswiki (na základě nároků na autorská práva).,CC BY-SA 2.5, via Wikimedia Commons

​Kromě snahy o rychlé obsazení a obnovu regionů tak panovala v pohraničí i silná atmosféra nedůvěry a vzájemné kontroly. Ve čtvrtém čísle otiskla „Stráž severu“ na titulní straně výzvu „Nereptejte, ale jednejte“. Šlo o přímé nabádání k udávání. Občané byli vyzýváni, aby hlásili i jen podezření, že je na úřadech nebo v revolučním výboru někdo, kdo tam nepatří.

Kombinace tvrdého a rychlého odsunu původního obyvatelstva, chaotického zajišťování obrovského množství majetku, nekontrolovaný příliv nových, často nekvalifikovaných či přímo prospěchářských lidí a atmosféra udavačství a neustálých prověrek vytvářela z českého severu po roce 1945 divoký a neklidný kraj. Poměry zdaleka nepřipomínaly žádný idylický návrat a romantické osidlování. Šlo spíše o éru rychlého, drsného a často bezohledného přerozdělování moci a majetku, kde nejen úřady, ale i lidé, kteří to mysleli dobře a opravdu toužili po klidu a s nadšením se vrhali do budování nového pohraničí, museli čelit stejnému nepříteli - zlatokopům a prospěchářům, kteří v poválečném zmatku viděli pouze příležitost k rychlému obohacení.

Foto: © El Grafo / CC-BY-SA-4.0, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Zdroje:

Krajská vědecká knihovna, Liberec

Digitální archiv Stráž severu, ročník 1945

Podcast Přepište dějiny

Wikipedie - hesla: Stráž severu, Vysídlení Němců z Československa

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz