Článek
Göring. Jméno, které nejdříve vyvolávalo nadšení a obdiv, pak strach a obavy a nakonec výsměch a opovržení. Snad každý zná bývalého hrdinu první světové války, z něhož se vyklubal horlivý následovník Adolfa Hitlera, zakladatel gestapa, ministr a říšský maršál, vrchní velitel Lufftwafe a svého času druhý muž Třetí říše, ale také největší ryba v Norimberském procesu a člověk, kterého historie odsoudila. Ta ale nezná pouze jméno Hermann Göring. Zná i jméno Albert.
Albert Günther Göring se narodil dva roky po Hermannovi. Jejich dětství bylo ovlivněno otcovou kariérou, který byl diplomatem a tak často nebyl doma. Oba chlapci trávili mnoho času na zámku u rodinného lékaře, což později vyvolávalo i jisté spekulace, zda Albert není jeho synem. Když začala první světová válka, oba Göringové narukovali. Zatímco Hermann vstoupil do letectva, kde se postupem času stal leteckým esem, hrdinou a převzal dokonce velení nad legendárním „Létajícím cirkusem“ Rudého barona von Richthofena, Albert Göring se dal ke spojařům. Vzhledem k nebezpečnosti svých úkolů byl několikrát zraněn a tak strávil podstatnou část války po nemocnicích.
Albert Göring se svou manželkou Mílou Klazarovou
Když válka skončila, začaly se kariéry bratrů diametrálně vzdalovat. Žili v Mnichově. Ve městě, kde se zrodil německý nacionální socialismus a kde vznikla strana NSDAP. Hermann Göring do ní vstoupil a nadšeně následoval Adolfa Hitlera. Albert nadšení svého bratra nesdílel. Doslova nacisty nenáviděl. Věnoval se studiu strojního inženýrství na mnichovské univerzitě a stihl se oženit. Jeho první manželství zanechalo na jeho životní cestě černou kaňku, alespoň podle mnohých historiků. Ti mu totiž vytýkají, že se se svou první ženou těsně před její předčasnou smrtí nechal rozvést. Mnichov mezitím zažíval turbulentní časy. Nacisté se stávali známějšími a silnějšími a Alberta to znepokojovalo. Když dostal během roku 1928 nabídku odjet pracovat do Rakouska, neváhal. Na počátku 30. let zanechal práce u Junkers a vstoupil do filmového průmyslu. Stal se pravou rukou Oskara Pilzera, jednoho z nejúspěšnějších evropských filmových producentů. Politický vývoj v Německu nepřestával sledovat a jeho znechucení sílilo. Doslova pohrdal agresivitou, s jakou začal nacistický režim po nástupu k moci pronásledovat své politické odpůrce. Na důkaz svého odloučení od nacistického Německa přijal rakouské občanství.
Netrvalo to ovšem dlouho a musel ideologii svého bratra opět čelit. V březnu roku 1938 přišel Anschluss Rakouska a země byla připojena k Velkoněmecké říši. A i zde, v Albertově nové vlasti, začalo pronásledování politických odpůrců, zatýkání, perzekuce židovského obyvatelstva. Albertova bohémská duše trpěla. Albert vyjadřoval solidaritu s pronásledovanými. Svým přátelům a známým, kterým hrozilo nebezpečí, začal i díky svému vlivnému jménu obstarávat pasy a víza. Párkrát provedl něco, co mohlo ohrozit i jeho samotného. Ve Vídni se například přidal ke skupině Židovek, které musely na kolenou drhnout ulice. Albert padl na všechny čtyři a začal drhnout s nimi. Když jej důstojník SS popadl a rozkázal mu, ať se identifikuje, mohlo to pro Alberta opravdu dopadnout špatně. Ale jméno Göring prostě mělo neskutečnou sílu a vliv. Esesák jej s omluvou nechal být a skupinu raději propustil.
Ještě závažnější potyčka s režimem přišla ve chvíli, kdy byl zadržen Albertův šéf Oskar Pilzer. Díky svému jménu a vlivu bratra se Albertovi podařilo Pilzera z vazby gestapa osvobodit a pomohl mu emigrovat. Albert sám byl gestapem zatčen a vyslýchán, ale brzy byl propuštěn. Albert v tomto období pomohl i mnohým dalším lidem, například politicky pronásledovanému bývalému rakouskému kancléři Schusniggovi. Zastal se též židovské manželky skladatele Franze Lehára nebo židovského manžela herečky Henny Portenové.
Nicméně Rakousko se čím dal více stávalo horkou půdou i pro Alberta. Strávil tedy několik měsíců v Římě a poté byl jmenován exportním ředitelem v československé Škodovce. Ta byla pro německou říši a válečné úsilí velmi důležitá. Albert přesídlil do Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1942 se znovu oženil, tentokrát s českou královnou krásy Mílou Klazarovou. S tou měl své jediné dítě, dceru Elizabeth. Ani v Protektorátu ovšem Albert nezahálel. Brzy se dostal do kontaktu s československým odbojem, snažil se ochraňovat své zaměstnance před perzekucemi a podporoval je v menších sabotážích. Gestapo ovšem nebylo hloupé. O jeho činnosti vědělo, nebo alespoň mělo podezření. Kvůli vlivnému jménu a intervencím svého bratra se však na žádné vetší akce nezmohlo. A tak Albert dál pokračoval, i přes hrozby zatčení a s vědomím, že jej Gestapo v hledáčku má, v pomoci potřebným, kterým například falšoval podpisy svého bratra na dokumenty, sloužící disidentům k útěku, či předával pasy, vyrobené v rodinné tiskárně. Asi nejznámějším kouskem bylo osvobození části vězňů z koncentračního tábora v Terezíně v roce 1944. Albert prostě vzal několik nákladních vozidel, dojel do tábora, vyžádal si několik židovských vězňů na údajně „pro konečné vítězství důležitou práci“ ve Škodovce a jeho lest opravdu vyšla. Vězně samozřejmě žádné pracovní nasazením nečekalo. Albert s nimi zajel do vzdáleného lesa a všechny propustil na svobodu.
Fotografie Alberta Göringa z amerického zajetí
Na konci druhé světové války vzali Alberta do zajetí Američané. Zde mu bylo jméno Göring poprvé v životě spíše na obtíž. Považovalo se za velmi pravděpodobné, že se Albert Göring podílel na zvěrstvech nacistického režimu. Byl přeci bratrem Hermanna. Držen byl v Salzburgu a vyslýchán mimo jiné i v rámci Norimberském procesu. Teprve poté, co řada lidí, kterým pomáhal, svědčila v jeho prospěch, uvěřili žalobci jeho výpovědím. Jeho soudní oplétačky tím ovšem neskončily. Byl přeci jen Němcem na vysoké pozici v rámci Protektorátu Čechy a Morava a tak si jej vyžádaly české úřady. Albert byl vydán do Prahy, obviněn z několika válečných zločinů a postaven před lidový soud. Tam ovšem v jeho prospěch vypovídali jak bývalí zaměstnanci Škodovky, tak členové odboje, kteří potvrdili, že zachránil životy stovek lidí. Navíc měl soud k dispozici jeho spis, který si vedlo Gestapo. To si totiž zaznamenávalo mezi lety 1938 až 1945 každý Albertův prohřešek, každé provinění proti národnímu socialismu – možná proto, aby mu to jednou mohl režim vše spočítat. Nicméně, právě spis Gestapa, spolu s dokumentací ze Škodovky a výpovědmi svědků, přesvědčil soud o jeho nevině. V březnu 1947 byl propuštěn.
Albert se poté vrátil nejprve do Rakouska, kde došlo k rozpadu jeho manželství a později přesídlil zpět do Mnichova. I tady ale bylo jméno Göring spíše na škodu. Albert nemohl najít žádné pracovní místo v oblasti inženýrství a mnoho lidí se mu též společensky vyhýbalo. Během těchto let se mu dostávalo alespoň částečné podpory od těch, které zachránil. Jedním z jeho posledních soucitných kroků byla svatba se svou hospodyní, která tak mohla zdědit jeho státní penzi. Albert Göring zemřel na rakovinu v roce 1966. Bylo mu 71 let. Svého o dva roky staršího bratra tak přežil o 20 let, neboť Hermann spáchal sebevraždu v norimberské věznici předtím, něž na něm mohla být vykonána poprava, ke které byl odsouzen.
Norimberský proces, Hermann Göring úplně vlevo nahoře
Dnes je známo, že Albert Göring během nacistické éry zachránil životy až 1000 lidí. U Mezinárodního památníku holocaustu Yad Vashem již několik let leží žádost o zařazení Alberta Göringa mezi nositele čestného titulu „Spravedlivý mezi národy“.
Zdroje:
