Článek
„Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem ji poprvé uviděl. Stačil jeden jediný pohled do očí a já věděl, že jsem v tom. Vše se ve rozzářilo, každá buňka v těle tančila ve zvláštním a nepoznaném víru štěstí a já cítil neskutečnou touhu ji obejmout. A zároveň jsem byl sevřený strašným strachem, zda to nemá jinak. Ale ten brzy odešel. Jakmile jsme si padli do náruče, cítil jsem tu ohromnou energii mezi námi. Když mi to později potvrdila, byl jsem jako v nebi. Žil jsem si svůj sen. A co mě dostávalo nejvíc, ty slastné pocity neměly konce. Ba naopak. Každým dnem se to stupňovalo a já znovu a znovu zjišťoval, že ji miluji ještě více než včera a věděl, že zítra to bude ještě intenzivnější. Byl jsem totálně ztracen. Ztracen v ráji…“
Takhle by asi popsal lásku na první pohled ten, kdo ji prožil. Ten, kdo v ní nevěří, by se smál a nazýval to poblouzněním a splašeným hormonům, které se nám vyplaví do těla, když potkáme někoho nového a naše těla si řeknou „Jo kámo, vy byste mohli fungovat, tak se teď chtějte“ a prostě spustí ony zvláštní chemické reakce trochu silněji než obvykle.
Vlastně nejde o nic jiného než o zrychlený tep, tělo zaplavené oxytocinem a dopaminem, intuici, ovlivněnou „kouzlem okamžiku“, a tak mozek okamžitě začne navozovat pocity důvěry, bezpečí a souznění, čímž vytvoří takřka okamžité emocionální pouto. Tak popisují lásku na první pohled z fyzického a psychického pohledu odborníci. Podle psychologů se však nejedná o lásku v pravém slova smyslu. Teď jde o spíše o velmi silně prožívaný zájem a přitažlivost. Zda se z toho vyklube i ta opravdová láska ukáže až čas. Protože láska jako taková je soubor mnoha a mnoha dalších věcí, které objevujete a nacházíte až časem a čím déle s partnerem jste.
No, ale říkejte to tomu, kdo to právě prožívá. Ty pocity jsou tak silné, tak intenzivní. Jako nikdy nebyly. O to horší je pak případné probuzení ze snu, nebo zjištění, že to tak má pouze jeden z těch dvou a nebo se prostě něco stane a vztah nepokračuje. Jak jsou šíleně slastné pocity na začátku, tak moc drastické jsou ty na konci. Ano, láska na první pohled bolí. Ten, kdo ji zažil, by mohl vyprávět. Pocit naplnění vystřídá pocit totální prázdnoty a zmaru. Návaly smutku. Deprese. A i když čas rány zahojí, jizvy na srdcích zůstanou navždy. Člověk pak má problém navázat další vztahy. Každého nového partnera podvědomě srovnává s tím „osudovým“ a marně se snaží znovu a znovu cítit to, co tenkrát. Ochutnal totiž tu nejsilnější drogu a touží po nové dávce. Ta však nepřichází.
Osudová láska, láska na první pohled, to totální zbláznění se, je svatý grál, který každý touží nalézt. Jak moc zničující ale umí být si málokdo připouští. Jen si vzpomeňte na Romea a Julii. Proto přeji všem těm, kteří ještě mají srdce otevřené a věří, že tento silný emocionální výbuch přijde, aby nešlo jen o okamžitý a neskutečně silný zájem a přitažlivost, ale opravdu o zážitek, který nezůstane jen krásnou a bolavou vzpomínkou, ale přeroste v hluboký a trvalý vztah. Žijte své sny. A nezoufejte, pokud jste to ještě nezažili a už máte něco za sebou. Láska na první pohled není jen výsadou mladých, může vás potkat v každém věku.
