Článek
V Česku se rozmohl zvláštní nešvar. Ne - nejde o slavnou scénu z Pelíšků. Jde o postoj Čechů k okolnímu světu. Zatímco zpočátku většina obdivovala statečnost a odolnost ukrajinského lidu tváří v tvář brutální agresi, lidé chtěli pomáhat a mnozí nezištně nabízeli pomoc (a stále to dělají), někteří si od samého začátku války neodpustí sarkastické poznámky. Asi nejabsurdnější z nich je pak tvrzení o tom, jak nám uprchlíci „berou práci“. Pojďme se na to podívat s trochou selského rozumu a nadsázky.
Představte si následující scénu: Sedíte v hospodě, stěžujete si na nedostatek personálu v pohostinství a najednou do dveří vchází ukrajinský uprchlík, bez znalosti češtiny, s jedním batohem a rodinou na krku. Od baru se zvedne Franta Vocásek a začne na něj řvát, ať jde jinam, že „nám vyfoukne práci“. Vážně?
Jak potřebný pro pracovní trh a společnost je někdo, komu vezme práci cizinec, který utíká před válkou a bez znalosti místního jazyka a uznaného vzdělání mu dokáže tu práci vyfouknout?
Realita je taková, že ukrajinští uprchlíci ve velké míře obsazují pozice, o které Češi nemají příliš zájem. Jsou to často fyzicky náročné práce - montovny, zemědělství, stavby. Mnozí z nich se také snaží co nejrychleji postavit na vlastní nohy, platit daně a integrovat se do společnosti. Dělají práci, kterou nikdo nechce, a tím vlastně pomáhají rozhýbat ekonomiku. Ti, kteří se dokázali prosadit i v kvalifikovaných profesích, často přinášejí nové perspektivy a dovednosti. Ale to samozřejmě Franta Vocásek vidět nechce, on přeci zná „tu pravou pravdu“, obklopuje se stejně smýšlejícími Františky a na diskuzích v rámci internetu vykřikuje svá hesla o tom, jak mu uprchlíci ničí život (včetně těch arabských, které ovšem nikdy neviděl, ale jiný František, co má ségru v Německu, říkal, že ona říkala, že jí kolegyně řekla…), jak mu vláda háže klacky pod nohy a jak mu média lžou…
A kdyby jenom ti. Nezapomeňme na arcipadoucha všech padouchů. Na oblíbený terč všech frustrovaných občanů – Evropskou unii a Brusel. Není snad dne, aby se někdo neopřel do Bruselu za něco, co se mu v životě nelíbí. Ať už jde o ceny energií, byrokracii, nebo třeba podivné normy.
Ne, Franto, za tvůj zpackaný život opravdu nemůže ani předpis o víčkách na Coca-Cole, ani vyhláška o správném zahnutí banánů.
Je fascinující, jak snadno se přisuzuje vina za vlastní selhání instituci, která je ve skutečnosti komplexním politickým a ekonomickým spolkem 27 států. Evropská unie přinesla členským zemím, včetně České republiky, nespočet benefitů – od volného pohybu osob a zboží, přes přístup na jednotný trh, až po finanční podporu pro regionální rozvoj. Samozřejmě, nic není dokonalé a občas se objeví i méně smysluplná nařízení. Ale házet na EU všechny své životní nezdary je spíše projevem neschopnosti převzít zodpovědnost za vlastní činy.
Nemluvě o tom, že ten předpis, který sis vzal zrovna na paškál, ve vší pravděpodobnosti vydala tvá vláda a holt zrovna byla papežštější než papež a šla nad rámec unijních dohod - to se totiž častokrát stává.
Místo abychom hledali viníky okolo sebe, bylo by možná dobré podívat se do zrcadla. Možná, že ten, kdo nám „bere práci“, je ve skutečnosti jen ten, kdo je ochoten pracovat usilovněji a za méně peněz, protože nemá na výběr. Možná, že kdybychom na sobě trošku „zamakali“, zvedne se kvalita života a spokojenost i přes existenci Ukrajinců v naší republice. Možná, že když se zvedne ta spokojenost, najednou začne člověk vnímat věci trošku jinak. A možná také, že za naše životní potíže nemůže Brusel, ale spíše naše vlastní neochota se vzdělávat, přizpůsobovat se a chopit se příležitostí. Možná si za to prostě může František sám.
Je mi úplně jasné, jakou bídu za tento článek schytám. Ale to souvisí s tím františkovstvím také. Protože podle jejich vidění světa je vše černobílé. Buď jste s Ruskem nebo s Ukrajinou. Buď jste Okamurovec nebo fandíte Fialovi. Buď jste správný národovec nebo bruselský zaprodanec. Franta totiž nedokáže ve svém osekaném výzoru, kdy je pravda vždy jen jedna a platí buď A nebo B a nic mezi tím, pochopit, že existují lidé, kteří se dokáží dívat na věci mnohostranně, vidí chyby i přínosy tam i tam, nepatří do žádného tábora a jsou spíše glosátory, než bojovníky za jediný správný názor. Ale asi se s tím smířím. A co vy ostatní? Máte pocit, že se vám někdo snaží vzít práci? Že by se vám v České republice mimo EU a Schengen žilo lépe? Nebo vidíte jiné důvody, proč se lidé uchylují k františkovství?
