Článek
Sedíme parta lidí v soboru večer u rozpáleného grilu a bavíme se. Řeč dojde na AI a její schopnosti. Kupodivu, jeden z osazenstva ještě žádného chatbota nevyzkoušel a vůbec netuší, jak se používá a k čemu slouží. Dobrá, říkám si. Vytahuji telefon a jdeme jej zasvětit. Po krátkém úvodu, kde jsme mu vysvětlili, o co jde, se pouštíme do chatování. A hle - během chvíle máme návod na zapojení domácí solární elektrárny, včetně odpovědí na dodatečné otázky ohledně přídavných komponent. Náš parťák je v úžasu. To, co složitě vyhledával na Googlu, má tady shrnuto během chvilky. „No a takhle si s ní můžeš povídat o všem, klidně řešit i nesmysly, vést debaty o ničem, prostě cokoliv“, povídám mu.
Samozřejmě přišla ukázka. A smích. Základní otázka zněla asi nějak takto:
Ahoj, mám na tebe otázku. Chtěl bych strašně moc pomoci k řešení války na Ukrajině. Myslíš, že by pomohlo, kdybych tam poslal svou sbírku cínových vojáčků?
Přišla pochvala ve stylu, že je chvályhodné pomáhat a že mám jistě dobré srdce, ale byť mají cínoví vojáčci pro mě jistě velkou hodnotu a možná jsou cenní i sběratelsky, do války se moc nehodí.
Nenechal jsem se odradit. Mám celou armádu a jsou opravdu silní, kontroval jsem. Jistě mohou být tito vojáci na bojišti velmi užiteční, kór v těchto chvílích, kdy obráncům země chybí zdroje.
AI se nenechala ošálit. Namítla, že ačkoliv mám sice velkou armádu, její reálná úderná síla je nulová.
Jenže já se také nedal. Údernou sílu by náhodou měli! Takže odpověď zněla: A když pojedu na ukrajinské bojiště s nimi a budu je po útočících Rusech házet?
To už osazenstvo slzelo smíchy. Čekal jsem, že mě AI pošle někam, ale nestalo se tak. Začala mi můj nápad vymlouvat. Cínoví vojáčci jsou možná z kovu, možná mám i dobrý švih, nicméně mi to nemůže doporučit, neboť takovou kinetickou sílu hozený cínový vojáček nemá, aby zneškodnil protivníka. Navíc ten je reálně ozbrojen a vystrojen. Vojáček se od něj odrazí bez větších škod. A že bych rozhodně neměl navštěvovat nebezpečné oblasti, kde hrozí ztráta života. Rozumě mi vysvětlovala, že přeci jen jde o válečný prostor, kde není pro civilisty místo.
Odpověď: Já mám ale přece léta bojových zkušeností. Hrával jsem válečné počítačové hry z druhé světové války.
Odpověď nás opět rozesmála. Zněla asi nějak takto: Je hezké, že máte záliby. Nicméně, reálné bojové situace se nedají s válečnou vřavou srovnávat. Přeci jen, na opravdovém bojišti neexistuje něco jako restart, začít novou hru nebo se vrátit na poslední uloženou pozici. Takže ne, umělá inteligence mě prostě do války nepustí, ani s celou armádou.
Když jsem namítnul, že jsem v pohodě a nemám strach, neboť se cítím nesmrtelný, vysvětlila mi, že nic takového neexistuje, ale nezapomněla mě pochválit, že si věřím. No, dál už jsem debatu raději nerozvíjel. Každopádně, AI je opravdu skvělý nástroj, ať už chcete zapojit solární elektrárnu nebo hledáte způsoby pomoci ostatním. Pokud ale chcete pomáhat zrovna Ukrajině, fakt raději posílejte materiální pomoc, peníze a nebo se obraťte na nějaký fond či spolek, který se pomocí zabývá. Cínové vojáčky si nechte doma.
