NDR: Vánoce let dávno minulých

Určitě se najdou lidé, kteří se mnou nebudou souhlasit a budou „hejtit“, když říkám, že se nyní máme dobře. Ale já si za úvodem článku stojím. Takový Čechoslovák nebo eNDéeRák by si v supermarketu sedl na zadek, kdyby viděl ty plné regály a ten výběr. To už se vůbec nebavím o možnostech internetových nákupů a toho, že ani nemusíme chodit ven. Z pohodlí domova během pár minut objednáme téměř cokoliv a ještě nám to někdo přiveze. V televizi máme tolik kanálů a možností, na co se dívat, že už kolikrát jen znuděně přecvakáváme programy se slovy „Vždyť tam nic nedávaj“. A v těch rozdílech mezi lety dávno minulými a současností by se dalo pokračovat ještě dlouho. Samozřejmě - každá doba má své pro a proti a já neříkám, že dříve bylo naprosto vše horší. Jistě nebylo. Jen to bylo - prostě jiné. A když už máme těsně před svátky - jak jiné byly takové Vánoce?

Vánoce jako takové byly vlastně stejné. Jen to vše okolo nich a jednotlivé střípky, ze kterých se složí celý obrázek Vánoc, byly ovlivněné dobou. Neskákala na nás reklama z každého rohu a svátky nebyly tak moc komerční jako teď. Možná jen právě proto, že toho tolik nebylo a těch možností tolik nebylo. Tak třeba balící vánoční papír. Dnes je všude milión vzorů, barev a materiálů - dříve spíše člověk při rozbalování dárků slyšel klasickou větu: A ten papír netrhej! Takže se člověk snažil rozbalit dárek co nejopatrněji, aby se papír zase mohl dlaní pořádně vyžehlit, složit a schovat na další rok. Sice to bylo tak trošku z nouze - na druhou stránku, není to vlastně ukázkový příklad šetření a udržitelnosti? Ekologickým aktivistům dneška by zajisté zaplesalo srdce radostí.

Ony vůbec dekorace byly takovou směsí tradice a pragmatismu. Mnoho věcí se schovávalo na roky další a další. Třeba takové ty střapaté blyštivé řetězy na stromek od Lametty. Ty milovali lidé jak ve Východním Německu, tak i u nás v Československu. A bylo úplně jedno, že kolikrát opadávaly. Dokud se na nich ještě něco blyštilo, byly nesmrtelné. V žádné východoněmecké domácnosti nesměl chybět dekorační oblouk na svíčky, vánoční pyramida z Krušnohoří a samozřejmě figurka Louskáčka. A nesmím zapomenout na světelný řetěz NARVA, který též zdobil stromečky i v československých rodinách. Kdo by si nepamatoval ten zelený kabel s plastovými svíčkami, že? Mimochodem - znovu zažívá renesanci a tak není problém si jej koupit. A dát jej na stromeček. Zde občas nastal problém, pokud na člověka zbyl nějaký, který nebyl zas tak úplně v topu. Ale lidé si poradili. Mnoho domácností zdokonalovalo své stromky tím, že sehnali větve a prostě jimi tu svou jedli nebo borovičku doplnili. Člověk si vždy poradí, když chce.

Štědrovečerní hostina v NDR většinou nebývala nikterak okázalá. Klasikou byl bramborový salát s klobásou. Vánoční kachna nebo husa, která je jinak považována za typické sváteční vánoční jídlo, se sháněla i několik měsíců předem a Němci ji tak vytahovali z mrazáků až na dva následující svátky. A nejen ta. Problém bylo v nekterých dobách sehnat i pomerančovou a citronovou kůru a další suroviny, které jsou k takovým hostinám nebo třeba k pečení tradičních německých štol potřeba. Takže užít si opravdu sváteční stůl plný všech těch pochoutek nebyl jen kulinářským, ale častokrát i plánovacím a logistickým zážitkem.

Mezi klasiku východoněmeckých vánoc také patřila gramofonová deska Weihnachten in Familie od Franka Schöbela. Ta se stala dokonce nejúspěšnější vánoční deskou v NDR vůbec a melodie z ní poslouchají lidé během adventu dodnes. A stejný osud potkal další stálici svátků. Pohádku Tři oříšky pro Popelku, která se kromě Československa natáčela právě i ve Východním Německu - na zámku Moritzburg nedaleko Drážďan. Dodnes se v televizích hraje a melodie z ní, přezpívaná Ellou Endlich, patří k vánočním klasikám. Bez těchto věcí by Vánoce nebyly Vánocemi.

Do svátků samozřejmě zasahovala i politika. Vánočním andělíčkům se třeba neříkalo andělé, ale dostali vlastní jméno poplatné době - geflügelte Jahresendfiguren, což by se dalo přeložit jako „okřídlené figurky konce roku“. Šílený jazykový socialistický konstrukt. Vrcholem vánoc byl pro mnohé okamžik, kdy jim od příbuzných ze Západního Německa přišly balíčky. Každý se těšil na kávu, čokoládu nebo banány a jiné dobroty ze Západu. Východní Němci pak zase na oplátku posílali své poklady - například již zmíněné vlastnoručně vyrobené oblouky na svíčky, nebo třeba typickou drážďanskou štolu.

Vánoce jsou pořád stejné, psal jsem. Zároveň ale i trošku jiné, než jaké známe teď. Ty za socíku nebyly tolik pompézní, nebyly tolik bohaté a nebyly o předhánění, kdo koupí dražší dárek a podobně. Ale byly svým způsobem kouzelné a jistě krásné, jako jsou ty dnešní pro nás. Radost v dětských očích při pohledu na zářící stromeček s dárky je totiž nad vším tím politikařením a jinými nesmysly okolo nás. Alespoň v tu jednu chvíli v roce.