Článek
V neděli 21. ledna 1945 se na ostrově Ramree, u pobřeží tehdejší Barmy, vylodily indické a britské jednotky v rámci operace Matador. Ostrov, který od roku 1942 okupovali Japonci, měl pro Spojence strategický význam – plánovali zde vybudovat leteckou základnu, která by podporovala postup do vnitrozemí. Obsazení Ramree bylo důležité pro spuštění operace Dracula, která měla v květnu 1945 osvobodit Rangún. Japonci v té době už zažívali první vážné rány. Po sérii porážek a ztrát a smrti admirála Jamamoto, tvůrce japonské námořní strategie, bylo japonské námořnictvo zlomeno. Armáda sice stále držela své pozice v Asii, bez silné námořní podpory ale byla její situace kritická.
Na Ramree stálo proti britsko-indickým jednotkám asi 900 vojáků 121. pěšího pluku, podporovaných dělostřelectvem a ženijními jednotkami. Britové s využitím mohutné palebné podpory bitevní lodi HMS Queen Elisabeth a vzdušných sil z doprovodné letadlové lodě HMS Ameer a dalších letounů, vylodili své jednotky bez větších problémů. Boje začaly až týden poté, když se střetli s obránci u města Yanbauk Chaung a postupovali dále na Ramree.
Když byli Japonci zatlačeni a obklíčeni, měli tři možnosti: vzdát se, zůstat a zemřít, nebo se pokusit o riskantní ústup přes 16 kilometrů mangrovových bažin, které byly pro člověka opravdovým peklem. Bahno, hustá vegetace, jedovatí hadi, tropické nemoci a obrovské hejna komárů patřily ovšem k menším z problémů. Největší hrozbou byl mořský krokodýl (Crocodylus porosus), největší plaz na světě, který v těchto bažinách loví.
Útok mořského krokodýla je jedním z nejrychlejších, nejtišších a nejefektivnějších útoků v celé říši zvířat. Je to dokonalý přírodní stroj na zabíjení – a to nejen díky své síle, ale především kvůli svému naprostému mistrovství v překvapení, trpělivosti a brutální účinnosti. Krokodýl tráví dlouhé hodiny pod hladinou. Vykukují jen oči a nozdry. Je tak dokonale maskovaný a splývá s okolím. Jeho klíčovou zbraní je trpělivost. Neútočí okamžitě. Vyčkává na správný moment.
Jakmile se kořist přiblíží k okraji vody, aby se napila, přešla brod nebo vstoupila do bažiny, krokodýl se nepozorovaně přiblíží až na dosah několika metrů. V tu chvíli je rozhodnuto. Tunové monstrum s délkou klidně i sedmi metrů explozivně vystartuje z vody rychlostí až 40 km/h. Výpad trvá méně než vteřinu. Vystřelí vpřed jako živý projektil a zakousne se do čehokoli, co je na dosah. Jeho čelist při skusu vyvine tlak přes 3700 PSI (přes 250 kg/cm²), což je nejsilnější skus v celé zvířecí říši. Pro srovnání - skus lva má „pouhých“ 1700 PSI, tedy - více nez dvakrát méně. Jakmile se jeho zuby zaklapnou, není úniku.
Pokud je kořist větší nebo se brání, krokodýl okamžitě nasazuje svou ikonickou techniku zvanou „death roll“. Jde o prudkou rotaci těla kolem vlastní osy. Během této dokonalé piruety dochází k roztrhání svalstva a šlach, oddělení končetin, vyvrácení páteře a často i k tonutí oběti. Ta nemá šanci – krokodýl ji stáhne ke dnu, dusí a trhá, dokud se tělo nepřestane hýbat. Pokud není okamžitě sežrána, krokodýl mrtvou kořist zatáhne pod vodu a ukryje ji, aby ji sežral později. Často roztrhá tělo na části a pozře ho postupně.
Mořský krokodýl je extrémně teritoriální – chrání si své území a na vetřelce útočí bez varování. Loví ve dne i v noci – jeho zrak i čich jsou přizpůsobeny tmě. Je chladnokrevný, a tedy energeticky úsporný – dokáže čekat bez jídla týdny a pak udeřit s plnou silou. Může žít ve sladké i slané vodě, a proto se vyskytuje od řek až po mořská pobřeží. Každý rok tito krokodýli zabijí desítky lidí. Známý je případ z roku 2021, kdy byla v Indonésii před zraky svých přátel napadena a sežrána osmiletá dívka. V roce 2015 došlo v jihovýchodní Asii, na pobřeží Indie a v Oceánii, tedy v oblastech, kde jsou krokodýli mořští nejvíce rozšířeni, k celkem 180 útokům a 79 z nich bylo smrtelných. A přesně tahle „potvora“ měla mít tu noc z 19. na 20. února 1945 pré.
Vojáci při ústupu skrze bažiny vstoupili do teritoria těchto predátorů. Brodili se po pás ve vodě, byli vyčerpaní, zranění, bez možnosti obrany. Krokodýlům tak čelili v tom nejhorším stavu. Doslova jako dezorientované, pomalé a osamocené cíle v jejich vlastním lovišti. Jako by vás někdo po delším půstu postavil před bohatě zásobený švédský stůl.
Když japonské jednotky začaly přecházet bažiny, změnil se ústup v šílené peklo. Britské lodě pozorovaly z pobřeží jejich zoufalý pochod. Výkřiky, výstřely a světlice dokazovaly, že se v bažinách něco děje. Až pozdější výpovědi dokreslily celou scénu ve své hrůznosti. Noční scénu plnou strachu, krve a stovek vojáků, které údajně padly za oběť krokodýlům, jejichž hladové čelisti se staly noční můrou pro ty, co naivně hledali v bažinách záchranu před smrtí na bojišti.
Byla to nejstrašlivější noc, kterou naše posádka zažila. Ojedinělé výstřely v temné bažině, přerušované křikem zraněných drcených čelistmi velkých plazů a znepokojivými, nezřetelnými zvuky krokodýlů, vytvářely pekelnou kakofonii, jakou svět neviděl. Za úsvitu na místo přiletěli supi, aby uklidili, co po sobě krokodýli zanechali.
Přesné počty obětí jsou dodnes předmětem debat. Velká část vojáků podle současných historiků zemřela spíše na vyčerpání, dehydrataci a zranění – bažiny byly smrtícím prostředím i bez predátorů. Navíc, podle biologů nemohlo být v oblasti tolik krokodýlů, aby zvládli za jedinou noc zabít několik set lidí. Přesto je jasné, že si během této noci přišli místní vrcholoví predátoři na své. Z původních devíti set se asi polovina dokázala dostat až k japonským liniím na druhém konci ostrova. Ti, kteří se ztratili nebo se pokusili vrátit a nenašli svou smrt v bažinách, pak skončili zajatí britskými jednotkami. Těch bylo zhruba dvacet. A právě tito Japonci pak podali svědectví o hrůzách v bažině.
Ramree se stalo místem, kde se setkaly válečná krutost a neúprosná síla přírody. Vojáci, zvyklí bojovat s lidským nepřítelem, se najednou ocitli tváří v tvář predátorovi, kterého nezastaví, když na něj zamíříte zbraní. Na základě výpovědí byl krokodýlí útok na Ramree zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako největší krokodýlí masakr na lidech v historii lidstva. I přesto, že vědci jsou k popisu celé události spíše skeptičtí. Ani to ale nezabránilo, aby se osud stovek japonských vojáků stal legendou. Masakr na Ramree je příběhem, který děsí a fascinuje zároveň.
