Ve službách Třetí říše: Známé globální značky a jejich temná minulost

Příběh Fanty, Volkswagenu, módního gigantu Boss nebo filmů Kodak je historicky spjat s nacistickým Německem. Tyto globální korporace a značky, jejichž produkty denně používáme, se v letech 1933 až 1945 staly pilíři (nebo minimálně pomocníky) válečného hospodářství, často za použití nucené a otrocké práce lidí, kteří úpěli v nacistických žalářích a koncentračních táborech. Jak se největší světové firmy vyrovnaly s touto historií a jaké dědictví nesou dodnes?

Chemický gigant a Zyklon B: I. G. Farben (Bayer, BASF, Agfa)

I. G. Farben byl v době Třetí říše jeden z největších chemických koncernů na světě a absolutně klíčový hráč pro německé válečné hospodářství a zbrojní výrobu. Vyráběl strategické suroviny, jako je syntetický kaučuk nebo syntetické palivo (vyráběné z uhlí), čímž zajišťoval německou soběstačnost. Jeho nejhrůznější role však spočívala ještě v něčem mnohem horším. Byla to právě tato společnost, která bohatla na dodávkách Zyklonu B, plynu zneužitého k masovému vyvražďování v plynových komorách, který měla patentovaný. I. G. Farben zašel tak daleko, že si v rámci komplexu osvětimských táborů zřídil dokonce svou vlastní továrnu BUNA Monowitz (Auschwitz III), kde drasticky využíval otrockou práci židovských vězňů, které si „pronajímal“ od SS. Dokonce si na nich testoval i své výrobky.

Po válce byl I. G. Farben v roce 1952 rozdělen na menší nástupnické společnosti, z nichž dnes známe především firmy Bayer, BASF a Agfa (z nich mimo jiné i vzešel). Tyto firmy se viny dlouho zříkaly s tím, že nenesou zodpovědnost za předchozí kolos. Nakonec ale přeci jen na přelomu tisíciletí významně přispěly do Německého odškodňovacího fondu pro oběti nucené práce a financovaly rozsáhlý historický výzkum. Co se týče I. G. Farben jako takové, s tou byl v rámci Norimberských procesů veden samostatný soud, před kterým stanulo 24 manažerů koncernu, z nichž 13 bylo odsouzeno za válečné zločiny a zotročování lidí.

Automobilky jako chrliči válečných strojů: Volkswagen, Mercedes a BMW

Automobilka Volkswagen byla založena v roce 1937 na přímý rozkaz Adolfa Hitlera a její továrna ve Wolfsburgu byla představována světu jako vzorový nacistický podnik. Z lidových aut do každé domácnosti se během války plně přeorientovala na výrobu vojenských vozidel, jako byl například Kübelwagen nebo Schwimmwagen a byla masivně závislá na nucené práci až 20 000 vězňů. Společnosti Daimler-Benz (Mercedes-Benz) a BMW se též staly pilíři válečné mašinérie. V jejich továrnách se vyráběly tanky, nákladní vozy a v BMW i tolik důležité letecké motory pro Luftwaffe. I tyto firmy patřily mezi největší uživatele otrocké práce v zemi, podle výzkumů jich jen Merecedes v roce 1944 zaměstnával na 40 tisíc.

BMW, VW i Mercedes-Benz byly po válce zachráněny, ale se svou minulostí se vyrovnávaly velmi pomalu. Až koncem 90. let, pod tlakem veřejnosti a žalob, formálně uznaly svou roli ve válečné mašinérii nacistického Německa a významně přispěly do odškodňovacích fondů. Vedení těchto firem nebylo souzeno za válečné zločiny. Pomyslným trestem jsou tak miliardy vyplacené v rámci odškodnění. Dnes jsou ikonami luxusu a automobilové techniky, o jejichž roli ve službách Třetí říše se příliš nemluví.

Americké vazby: Ford, GM/Opel a IBM

Americké automobilky Ford Motor Company a General Motors se sice snažily veřejně od Říše distancovat, jejich německé pobočky Ford-Werke a Opel ale byly pod její plnou kontrolou a vyráběly klíčová vojenská vozidla (např. nákladní vozy Opel Blitz) pro Wehrmacht (Ford pro nacistickou armádu vyrobil celkem 78 000 nákladních a 14 000 pásových vozidel). Obě automobilky masivně využívaly nucenou a otrockou práci válečných zajatců a vězňů z východní Evropy, což bylo po válce podrobeno zkoumání a kritice. K potrestání ovšem nedošlo, americkým mateřským firmám se stačilo od německých poboček distancovat (od příjmů samozřejmě nikoliv). A tak se v souvislosti s USA a náklonností k nacismu do teď skloňuje spíše postava Henryho Forda, než celé společnosti Ford. Až později obě automobilky přiznaly roli svých poboček a přispěly do odškodňovacích fondů.

S Němci spolupracovala i technologická společnost IBM. Činila tak přes německého držitele licence DEHOMAG, kde IBM vlastnila 90 procent akcií a přes kterého dodávala nacistům děrovací Hollerithovy stroje. Německo se stalo druhým největším zákazníkem IBM mimo americký trh. Jejich technologie umožnily režimu efektivní a rychlou evidenci, sčítání a organizaci v rámci pronásledování Židů. Sčítání majetku a organizace transportů se díky nim děla až s nebývalou přesností. Ač nepřímo, IBM tak velmi usnadnila realizaci holokaustu. Vedení IBM se za svou spoluvinu oficiálně neomluvilo, otázka holokaustu pro něj nebyla předmětná a trvalo na tom, že jako společnost nemůže za to, jak klienti její výrobky využívají. Firma také čelila žalobám, ty ale byly staženy nebo zamítnuty. Do odškodňovacího fondu nepřispěla, to udělala až německá divize v novém tisíciletí, ale nezapomněla upozornit, že se nejedná o přiznání viny.

Finance a arizace: Deutsche Bank, Dresdner Bank a Allianz

Deutsche Bank, vůbec největší německá banka, byla aktivním nástrojem nacistického státu. Podílela se na „arizaci“ minimálně 363 židovských podniků a pomáhala s financováním výstavby Osvětimi a dalších válečných projektů. Dresdner Bank, která byla v té době druhou největší, byla označována jako „Hitlerova banka“ a byla neobyčejně aktivní při přebírání finančních domů a majetků v okupovaných zemích (včetně bank československých) a také při konfiskaci židovských aktiv. Dresdner Bank úzce spolupracovala s SS. Allianz, největší německá pojišťovna, byla též finančním nástrojem režimu. Pojišťovala nemovitosti a vybavení koncentračních táborů a aktivně se podílela na převodu konfiskovaného židovského majetku na nacistický stát.

Obě banky byly po válce rozděleny, později znovu sjednoceny a privatizovány. Deutsche Bank po letech mlčení uznala svou vinu na arizaci a financovala rozsáhlý historický výzkum. Dresdner Bank (později pohlcena Commerzbank) se též omluvila a přispěla do fondů. Její bývalý předseda Karl Rasche byl v Norimberku odsouzen k sedmi letům vězení za zotročování lidí. I Allianz se zařadila po dlouhém mlčení mezi klíčové přispěvatele odškodňovacích fondů a historického výzkumu.

Sport, móda a uniformy: bratři Dasslerovi (Adidas, Puma) a Hugo Boss

Historie značek Adidas a Puma vznikla sice až po válce, obě společnosti ale vzešly z jedné společné firmy - Gebrüder Dassler Schuhfabrik bratrů Adolfa ("Adiho", proto později Adidas) a Rudolfa Dasslerových. Oba byli členy nacistické strany od roku 1933. Během války se jejich fabrika musela ze sportovní obuvi přeorientovat na tu vojenskou, později se dokonce podílela i na výrobě součástí protitankových zbraní Panzerschreck. Byli zde nasazeni i francouzští zajatci. Hned po válce se bratři rozhádali, rozdělili a svět tak získal dvě nové, dnes už kultovní firmy.

Značka Hugo Boss měla ve 30. letech namále. Její bankrot odvrátily zakázky na výrobu uniforem pro SS, SA, Wehrmacht a Hitlerjugend. Z firmy na odpis se záhy stala úspěšná společnost, která se neštítila využívat nucenou práci vězňů. Ze všech zmestnancu jich bylo téměř 40 procent. Stejně jako většina jiných firem, ani Hugo Boss se ke svému působení za války velmi douho nevyjadřovala. Dnes je symbolem luxusu. V červnu 2000 se Boss připojil k iniciativě Německé průmyslové nadace pro odškodnění nuceně nasazených osob, formálně uznal svou vinu, omluvil se a přispěl do fondu.

Technika, textil i fotografie: Siemens, C&A a Kodak

Společnost Siemens, z pozice elektroinženýrskeho giganta, dodávala různé elektrotechnické systémy, přičemž patřila mezi největšími uživatele nucené práce. I ona otevírala své pobočky v blízkosti samotných koncentračních táborů. Oděvní řetězec C&A se zase zapojil do arizace židovského majetku v Nizozemsku, kde mu bylo umožněno převzít židovské obchody. Rodina zakladatelů nacisty finančně podporovala, aktivně dodržovala rasové zákony ve svých německých pobočkách, kde využívala nucenou práci vězňů, za války si zřídila továrnu dokonce i v polském ghettu v Lodži. Americký Kodak dodával film a fotografické materiály pro armádu a nacistickou propagandu, přičemž jeho dceřiné společnosti vyráběly součásti pro vojenské vybavení (např. spouštěče) a ve své stuttgartské továrně (a nejen tam) též využívaly nucenou práci zajatců.

Siemens se po desetiletích mlčení stal jedním z klíčových přispěvatelů do odškodňovacích fondů, finančně podpořil i další projekty. I když žádní představitelé nebyli za válečné zločiny odsouzeni, jeho poválečné vyrovnání bylo klíčové pro transparentnost v moderním byznysu. Dnes patří k předním globálním hráčům ve svém oboru. C&A svou roli v Nizozemsku dlouho popíralo. Až v roce 2007 uznalo zapojení rodiny zakladatelů do konfiskací a omluvilo se za využívání otroků režimu. Kodak se po odhalení role svých poboček zapojil do odškodňovacího programu.

Limonády a potraviny: Coca-Cola/Fanta a Nestlé/Maggi

Když americká Coca-Cola ztratila kvůli embargu možnost dodávat německým pobočkám sirup pro svůj hlavní nápoj, Němci si poradili. Max Keith spolu s Wolfgangem Scheetelingem uvedli na trh nový nápoj z dostupných surovin. Dostal jméno Fanta a od oranžové limonády dnešního střihu měl ještě daleko. Původní Fanta se kvůli válečnému nedostatku vyráběla z toho, co zrovna bylo možné použít a tak mívala během války různé příchutě, nejčastěji šlo o syrovátku s jablečnou dření. Nicméně i přes tyto nedostatky se stala Fanta jedním z nejoblíbenějších nápojů Třetí říše. Po válce byla krátce stažena, Italové ji pak „znovuobjevili“ a dali jí typickou pomerančovou příchuť, díky které je dnes druhou největší značkou Coca-Coly.

Švýcarská společnost Nestlé za války pokračovala v obchodech s Třetí říší a získávala lukrativní zakázky na dodávky pro armádu. Nejznámější byla fabrika v Kappelnu, kde se vyráběla od roku 1943 instantní káva Nescafé (říšské civilní obyvatelstvo ji ale neochutnalo, zpočátku se vyráběla pouze pro Wehrmacht a především pro piloty a posádky letadel jako pomocník při dlouhých službách). V této továrně byl „otrokem režimu“ každý třetí pracující. V Německu vyrábělo i Maggi. Společnost sice ještě působila samostatně, v letech 1938 a 1940 získala dokonce za pobočky v Berlíně a Singenu titul „Národně socialistický vzorový podnik“, ale stejně jako Nestlé zaměstnávala vězně a dvě třetiny produkce šly přímo či nepřímo Wehrmachtu. Dva roky po válce se obě firmy spojily. Nestlé se po letech mlčení omluvilo a přispělo do odškodňovacího fondu s cílem vyrovnat se se svou rolí v letech 1939–1945.

Dalo by se pokračovat dále. Oetker, Bosch, Krupp, Lufthansa a mnoho dalších firem využívalo toho, co režim nabízel, tedy - extra levnou pracovní sílu, a odměňovalo se tím, co umělo - svými výrobky a službami pro Velkoněmeckou říši…

Určitě nelze vinu firem snižovat, využívání otrocké práce a podpora válečného snažení tehdejšího Německa je odsouzeníhodné. Na druhou stránku je třeba se pokusit nedívat na historické souvislosti dnešním pohledem, ale zkusit pochopit dobový kontext a v jakém postavení ta která firma byla. Dodávky Zyklonu B nelze omlouvat ze žádného pohledu, zaplavení trhu Fantou ale rozhodně vyčítat nelze. Pravdou také je, že ač se mnohým firmách nechtělo dlouho ke své historii moc vyjadřovat, nakonec to byly právě ony, kdo nasypal do odškodňovacích fondů miliardy. Otázku, zda se lze ze svých vin vykoupit, si musí každý odpovědět sám. Ale aby se nic takového neopakovalo - to si můžeme přát všichni.

pro potřeby článku bylo čerpáno z následujících zdrojů: Zwangsarbeit in der Zeit des Nationalsozialismus – Wikipedia

Schweiz: Hitlers stille Helfer - DER SPIEGEL, LeMO Zeitstrahl - NS-Regime - Innenpolitik - Leistungskampf der deutschen Betriebe, Weltberühmtes Getränk hat seinen Ursprung in NRW – jeder kennt es, C&A stellt sich der Nazi-Vergangenheit | linksunten Archiv, Fast 428 Millionen Euro Schulden: Fotografie-Konzern droht nach 133 Jahren das Aus - CHIP, DOKUMENT.PDF, Firmengeschichte - DER SPIEGEL, GELSENZENTRUM Gelsenkirchen - Deutsche Bank und Dresdner Bank - Gewinne aus Raub, Enteignungen und Zwangsarbeit 1933-1945, Allianz in Nazi-Terror verstrickt | taz.de, Henry Ford – Wikipedia, Firmengeschichte während der NS-Zeit: Abgründe im Archiv | DIE ZEIT, LeMO Zeitstrahl - NS-Regime - Industrie und Wirtschaft - Volkswagen, IBM und der Holocaust – Wikipedia, I.G. Farben – Wikipedia