Velká Pardubická: Kontroverzní závod a připomínka hraběnky, která se postavila Němcům

Velká Pardubická, konaná každou druhou říjnovou neděli, je se svou délkou 6900 metrů a 31 překážkami opravdu světovým závodem, kde se historie setkává s adrenalinem a kontroverzí. Kromě velkých vítězství a tragických pádů přináší i velké příběhy. Jedním z nejdojemnějších a přesahujících rovinu závodu, je příběh klisny Normy a žokejky Laty, který není jen o sportovním úspěchu, ale především o vítězství nad předsudky, národnostními spory a mužskou dominancí.

Psal se rok 1937. Byla to doba silného národnostního napětí mezi Čechy a sudetskými Němci. V den Velké Pardubické dokonce došlo k takzvanému Teplickému incidentu, kdy K.H. Frank bezdůvodně vyprovokoval potyčku s československými četníky. Incident byl sudetoněmeckou propagandou ihned použit jako ukázka toho, jak republika utlačuje německé politiky. Napětí se přenášelo i do dostihového světa. Navíc, němečtí koně v tomto světě dominovali. A letos tomu nemělo být jinak. Favoritem byl německý polokrevník Herold s jezdcem Lengnikem, který vyhrál dva poslední ročníky. Očekávalo se, že první příčka je jednoznačně jeho. Jenže na startu byl někdo, kdo to tak nechtěl nechat být.

Šlo o Latu Brandisovou. Marie Immaculata Brandisová, jak znělo celé její jméno, pocházela ze starého šlechtického rodu s vazbami na Rakousko-Uhersko. Vždy se ale hrdě hlásila k české zemi a jejímu jazyku. Žila v Čechách a její začátky nebyly vůbec jednoduché. Její rodina přišla po měnové reformě z počátků založení republiky o majetky, které ani předtím nebyly nikterak veliké. Zůstal jim jen jediný, a ještě k tomu slepý kůň. Přesto jezdila a trénovala. Do Velké Pardubické se poprvé přihlásila v roce 1927, což vyvolalo nevoli mezi muži. Podle nich žena do závodu nepatřila. Dokonce proti jejímu startu podali oficiální protest, který se řešil až v Anglii. Nakonec jí byl start povolen, a tak se stala vůbec první ženou, která v Pardubicích jela.

O deset let později byla na startu též. V sedle klisny Normy, o které (i kvůli jejím pádům) mnozí pochybovali. Norma na startu vůbec neměla být. Měla být zařazena do chovu. Lata si ji ale přála, a nakonec si její start i „vydupala“. A nemohla udělat lépe. I přes silnou kritiku, že žena ani klisna nemá na trati Velké Pardubické co dělat a posměškům, že nedokáže udržet koně pod kontrolou po celou dobu závodu a že nezvládne Taxis, předvedlo duo doslova mistrovskou jízdu. Norma skákala přesně a s přehledem. Na slavném Taxisově příkopu se chytře vyhnula tlačenici, což bylo klíčové a samotnou překážku zvládla bravurně. I navzdory únavě ke konci dlouhého závodu dorazila do cíle s náskokem sedmi koňských délek před svými soupeři. Lata Brandisová se tak stala jedinou ženou žokejkou, která v historii dostihu vyhrála.

Vítězství Normy a Laty bylo senzací, která okamžitě překročila hranice sportu. Nešlo jen o obyčejné sportovní vítězství. Jednak dokázala, že ženy mají místo i v nejtěžší jezdecké disciplíně a její vítězství, nepřekonáno po celá desetiletí, inspirovalo celé generace dalších žen. A za druhé - podívejme se na kontext doby. Je měsíc po smrti prvního prezidenta T.G. Masaryka a v zemi začíná propukat tzv. Mnichovská krize. Vítězství české jezdkyně v červenobílém dresu v sedle české klisny českého majitele se stalo symbolem českého národního sebevědomí. Brandisová, ačkoliv hraběnka s německým původem, byla oslavována jako vlastenka. Čtyřicetitisícový dav se ještě dlouho po dostihu odmítal rozejít a Brandisovou oslavoval jako„naši slečnu“. Nešlo jen o výhru ženy, ale i o vítězství nad němectvím.

Že je „správnou Češkou“ se ukázalo i v následujících temnějších dobách. Lata se přihlásila k české národnosti a na rodinný majetek byla uvalena nucená správa. Na protest odmítala mluvit německy. S koncem války pak pomáhala zachraňovat raněné povstalce.

Velká Pardubická se znovu jela v roce 1946. Lata nemohla chybět, bohužel se na trati zranila. Následující rok se situace opakovala. V roce 1948 jet nemohla, komunisté zestátnili prostory, kde trénovala. Rok na to měla osudovou nehodu, která ukončila její kariéru natrvalo. Týden byla v kómatu, šířily se spekulace, že se kvůli komunistům pokusila o sebevraždu. Po uzdravení už nikdy nezávodila. V roce 1953 ji komunisté i s jejími sestrami vyhnali ze zestátněného zámečku v Řitce a tím přišla rodina o vše. Lata Brandisová zemřela na zápal plic v roce 1981.

Dalším velkým příběhem Velké Pardubické je legenda, kterou jistě netřeba představovat. Slavného Železníka zná snad každý. Železník byl jediným koněm, který dokázal zvítězit čtyřikrát za sebou, a navíc s jediným jezdcem, legendárním Josefem Váňou starším. A to i přesto, že v jednom ze svých legendárních závodů spadl, byl zraněn, a dokonce ztratil podkovu.

I přes kontroverze a občasné tragédie si Velká Pardubická udržuje svou velikost a přitažlivost. Zůstává nefalšovaným soubojem s vlastními limity. Balancuje mezi ochranou živé tradice a etickou odpovědností za zvířata. Je svátkem milovníků koňského sportu a užít si jej můžete už tuto neděli.