Článek
Hlavní příčinou nedostatku byl socialistický centrální plán. Vláda rozhodovala o tom, co a kolik se bude vyrábět, namísto aby reagovala na tržní poptávku. To vedlo k absurdním situacím, kdy se produkovaly tuny oceli a těžkých strojů, zatímco v obchodech chyběly i takové samozřejmosti jako toaletní papír nebo hygienické vložky. Zemědělská výroba, která byla kolektivizací a velkými družstvy zefektivněna, byla často neefektivní a část produkce se vyvážela do spřátelených zemí, což dál snižovalo domácí zásoby.
Nedostatek byl systematický, ale jeho projevy se lišily. Některé produkty byly vzácné po celý rok, jiné se objevovaly jen sezónně. Tak kupříkladu kvalitní maso bylo spíše výjimkou. Vepřová panenka nebo hovězí svíčková byly na pultech jen zřídka. Lidé museli brát, co bylo, často se jednalo o méně kvalitní maso plné tuku. O to cennější byly známosti s řezníky, kteří „pod pultem“ nabízeli lepší kousky.
Největším nedostatkovým luxusem bylo tropické ovoce. Banány, mandarinky a pomeranče se objevovaly jen těsně před Vánoci a ještě k tomu většinou jen ve velkých městech. Lidé se pro ně museli vydat na speciální „nákupní výpravy“ a stát v hodinových frontách, často s nejistým výsledkem. Jablka a brambory sice byly, ale byla období, kdy bývala jejich kvalita opravdu špatná.
Káva byla dalším symbolem nedostatku. V běžných obchodech se prodávala pražená cikorka nebo směsi s minimálním obsahem kávy. Lidé, kteří toužili po pravé kávě, se spoléhali na balíčky od příbuzných ze Západu nebo na ilegální překupníky. Chyběly také další produkty. Vzpomínky se často shodují na nedostatku toaletního papíru, pracích prášků, kvalitní čokolády, lepších cigaret, ale také drobných věcí jako byly zapalovače nebo obyčejné žiletky. Lidé si proto vytvářeli velké zásoby všeho, co se jim podařilo sehnat, což situaci s nedostatkem ještě zhoršovalo.
Nedostatek měl na společnost dalekosáhlé důsledky. Z nakupování se stala strategická mise. Lidé si dělali nákupní seznamy toho, co chybí jim i jejich známým. Vznikl neformální systém známostí a výměn, kdy si lidé pomáhali shánět zboží, které potřebovali. I o tom je tehdejší rčení „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu,“ které poukazovalo na to, jak se lidé museli ohýbat s morálkou, aby přežili v režimu, který jim nedokázal poskytovat základní potřeby.
Komunistická vláda jakýkoliv nedostatek systematicky popírala. Když už přiznala, že něco na trhu chybí, sváděla to na „přehnanou poptávku“ nebo „nezkušenost“ v distribuci. Propaganda hlásala, že je všeho dostatek, což lidé brali s hořkým humorem. Jednotlivci, kteří si stěžovali, byli často označeni za provokatéry. Režim se občas snažil řešit situaci řešit dovozem, často se ale jednalo jen o malé množství, které se okamžitě vyprodalo, což jen povídačky, že v obchodech nic není, akorát podpořilo.
Celý systém nedostatku se tak stal tichým, ale silným symbolem neschopnosti a absurdity režimu, který sliboval blahobyt, ale pulty byly prázdné. Když se lidé dostali do zahraničních obchodů, byli jako u vytržení. Přeplněné regály s nepřebernou nabídkou všeho možného v několika druzích prostě neznali. Vláda přeci říkala, že lidé na Západě trpí kapitalismem a socialistický ráj nám závidí.
Časy nedostatku a dostatku se samozřejmě v průběhu vlády komunistů měnily, jednou byly silnější, jindy slabší roky, čehož využívají popírači této reality socialismu. Ti tvrdí, že si žádné fronty nepamatují a vždy bylo všechno. Existuje ale spousty dokumentů, vzpomínek pamětníků i oficiálních hlášení (například i z policejních spisů o výtržnictví a podobně), které jejich snahy o vylepšení režimu v očích současné generace boří. Nedostatek byl jedním z negativních stránek socialistické vlády. Vzpomínky na něj jsou dodnes hluboko zakořeněny v myslích těch, kteří toto období prožili.
