Článek
Skloněná nad záhonem a stále čekající na malou ještěrku si zpívám potichu písničku, že sousedovic Toníček nemá žádný koníček, a v tom slyším za sebou šustění suchých zbytků plevelu. Napadlo mě, že ještěrka je na svém místě, ale raději jsem se ohlédla, a zpod pýru vylézá pěkně vypasená ropucha, zařadila bych ji pod zkratku VHK, což znamená „velká hnědá krasavice“. Posadila se a koulí oči na mne, coby na nepřítele. V mysli se mi odvíjí řada pohádek, kdy se po polibku z takové nehezké žáby vyklubala princezna či princ. Záleželo na tom, kdo se vypravil do světa zakletou osobu hledat. Kdybych byla zakletá v kůži s bradavicemi já, brala bych prince, promiňte, v mém případě někoho vhodného k mému věku, tedy asi krále v důchodu. Jo, to by bylo fajn být v pohádce, kde vše dopadne dobře a všichni přítomní žijí šťasně až navěky. To víte, věk je věk a sklonit se, abych mohla vzít žabáka do ruky, to je složitý pohyb. Žabí tvor zůstal nepolíben a já rychle opustila fóliovník zklamaná, že se mi ještěrka nevrátila. Zastavila jsem až u blízké nepěkné hrušky, kterou bych chtěla v budoucnu ošetřovat tak, aby její plody byly zdravé a bez pupínků a dalších estetických závad a hlavně daly se jíst. „Foukej, foukej větříčku, shoď mi jednu hruštičku…,“ vzpomněla jsem si na dětské říkadlo a v tom bác. Opravdu mi spadla k noze nevzhledná hruška. Mám si ji sebrat a kousnout? Co když mně naroste paroží nebo dlouhý nos nebo budu vypadat jako VHK. Nemá cenu riskovat a raději zůstanu věrná své staré podobě. Spadené hrušky a jablka jsem odnesla do kompostu. Už se zde vytvořila pěkně vysoká hromada z doby, kdy jsme upravovali pozemek. Když si vzpomenu, kolik jsem do něj hodila cibulek, kořenů, kořínků a oddenků. Jestli na jaře ty kořínky, cibulky, oddenky rozkvetou, tak spíš přemítám o založení botanické zahrady.
ZAVAŘUJI, KOMPOTUJI, MARMELÁDUJI
Jahody, maliny, rybíz - moc chutné ovoce. Když se do něj zakousnete, cítíte jahodovou i malinovou vůni čichem, chutí, ba i zrakem, a když vám červená šťáva teče po bradě na bílé tričko, neřeknete si, že jste domácí zvířátko, ale milovníci tohoto ovoce. Plody v ústech křupnou mezi zuby a vy cítíte tu nirvánu a nic vás nezadrží vkládat do úst další a další kousky ovoce, až to kilo ve vás zmizí. Ovšem při pojídání jahod či malin z naší zahrady by vám nirvána moc dlouho nevydržela. Naše jahody byly prababičky se svraštělou a vyschlou kůží, bez sex appealu, a aby tekla či alespoň ukápla voňavá šťáva na triko, to už vůbec nehrozilo. Ale co s takovými plody? Přece nenechám ty prababičky kosům či jiným ptákům? Jsou naším prvním ovocem na zahradě. Zavařovat umím a sklenice ve sklepě máme. Jahodovou plantáž po bývalé paní majitelce jsme začali pořádně zalévat, aby se jahody důkladně napily. Každý večer nastal před odchodem z pozemku sběr jahod i jahůdek do košíku i košíčku. Přenesením do kuchyně začalo omývání, očištění, přebírání, rozmačkání, zasypání cukrem, rozvaření, nalévání do sklenic, zavíčkování…. A byla z toho jahodovo - malinová marmeláda. Ráno dostala sklenice svoji vizitku a byla odnesena do sklepa. A protože jahody byly opravdu rozrostlé na více než polovině pozemku, měli jsme s mužem každý večer i pamlsek, a to jahody s jogurtem.
Léto se překulilo do druhé poloviny a já jsem podle práce ostatních zahrádkářů pochopila, že je doba na přesazování jahod. Ty naše musely být omlazeny, jejich plocha zmenšena. Oddenky měly krásné velké. Začala jsem se duševně připravovat na tuto práci. Něco málo jsem nastudovala podle rad z internetu a připravena encyklopedickými znalostmi a vybavena motykou, motyčkou, nožem a různými nádobami s vodou jsem zakotvila uprostřed jahodové plantáže. Po rozhlédnutí a zadupání-to na odehnání možných plazů- jsem zaklekla nad zelenou listovou hmotu jahod a začala vyřezávat, vykopávat, pak i vytrhávat z dlouhých oddenků tu pravou tzv. rostlinku matčinu. Při tom vyhledávání a ustřižení matčiny rostliny jsem v bujném porostu listů nacházela různé, vodou zpola naplněné PET láhve, které sloužily jako těžítka na zatížení černé fólie, která měla zabránit prorůstání plevelu, ale po letech už svou funkci neplnila. Na cestičce mezi záhonky jsem vytvořila i hromadu různě velkých kusů černošedých dlaždic, které zde dříve byly umístěny. Při svém environmentálním cítění (jinak řečeno - škoda je vyhodit) jsem je mohla dát znovu do oběhu a sestavit z nich chodníček k umyvadlu. Teď ale musím myšlenky soustředit na výběr jahod vhodných na zasázení. Potom začala druhá etapa omlazování jahod. To je přemístění do nově vytvořeného záhonu. Po vzoru bývalé majitelky jsem si zakoupila černou zahradní fólii a společnými silami jsme ji s manželem rozložili na připravenou plochu pro budoucí jahody. Jako nezkušená zahradnice jsem si myslela, že jahody vyrostou, odkvetou i budou plodit bez našeho dalšího snažení. Vážený čtenáři, můj pracovní postup a návod jak přesazovat jahody bude následovat .
