Článek
Přístup k výchově dětí se postupně mění a to, co by se dříve řešilo pár fackami, je dnes diagnóza. Tento společenský vývoj je často kritizován mnohými lidmi, kteří se o téma vývojových poruch dětí nikdy úplně nezajímali. Proto jim přijde, že jde pouze o další projev zhýčkanosti a takzvané „woke“ kultury, a podle nich by dětem nejvíce prospěla rákoska tvrdého učitele Igora Hnízda.
Jenže to, že něčemu nerozumíme a dříve se to neřešilo, neznamená, že tyto problémy neexistují nebo je možné je dále přehlížet. Ve skutečnosti, čím dříve se takový problém u dítěte identifikuje, tím lépe je možné ho zvládnout. I zde, jako skoro u všeho, je totiž možné z nedostatků udělat přednosti.
Dříve bylo naprosto běžné, že živější děti byly brány zkrátka za ty zlobivé. Projevovaly se extrovertněji a často neudržely pozornost. Mnoho učitelů to řešilo vykázáním takového žáka ze třídy nebo napsáním poznámky. Trestat hyperaktivní dítě však nikdy nic nevyřešilo a často to vedlo k dalším negativním následkům.
Rozhodně to není tak, že by zlobivé a nevychované děti neexistovaly. Pokud však dítě nabité větším množstvím energie bylo označováno za dalšího obyčejného sígra a tak s ním bylo i komunikováno ze strany rodičů a učitelů, nebylo žádným překvapením, když se nakonec sígrem opravdu stalo.
Co vlastně znamená ADHD?
ADHD je zkratka anglického „attention deficit hyperactivity disorder“, což se do češtiny překládá jako porucha pozornosti s hyperaktivitou. Dítě tímto trpící má horší schopnost se soustředit a často se u něj projevují návaly energie, které se snaží ze sebe dostat. Obzvláště u malých dětí, které nedokážou vyhodnotit, co je společensky únosné, se stává, že jejich chování se vymyká normálu.
Psychologové ani vědci zatím nebyli schopni určit, co je spouštěčem této poruchy. Jedná se však o nerovnováhu metabolismu dopaminu, serotoninu, popř. noradrenalinu, což způsobuje ony nežádoucí projevy. Spekuluje se, že na vině může být genetika nebo komplikace při porodu.
Stejně jako například poruchy autistického spektra je i ADHD spíše spektrum než něco, co se projevuje u všech stejně. Obvykle se skládá ze tří hlavních problémů, projevujících se v různé intenzitě. Mezi tyto faktory můžeme zařadit nepozornost, hyperaktivitu a impulzivitu.
Nepozornost může být v určité míře, kdy si dítě nemusí všímat detailů, nebo to může být až extrémní, kdy vás dítě začne poslouchat, ale na konci věty již neví, co mu říkáte. Také výuka nebo jiné aktivity je mohou přestat bavit po krátké době. Obecně pokud se musí na něco soustředit, stojí je to více námahy a úsilí.
U hyperaktivních dětí bychom mohli klidně říct, že působí, jako by je poháněl nějaký motor. Je pro ně velmi obtížné vydržet sedět v klidu. Když už je přimějeme zůstat na místě, většinu energie nasměrují do rukou a nohou, které nenechávají v klidu. Takový neklid může často působit jako rušivý element pro ostatní děti ve třídě.
Impulzivita se projevuje tím, že dítě není schopné počkat, než na něj přijde řada. Často vykřikuje a snaží se okamžitě projevit své myšlenky, což se u něj velmi těžce zastavuje. I toto chování je velmi rušivé a mnohdy značně stěžuje práci učitelů a snahu o studium ostatních žáků.
Odsoudit dítě, které se takto projevuje, jako nevychované, zlobivé nebo zlé, je velmi jednoduché. Jenže takto zkratkovitě někoho označit za špatného není něco, co by tuto situaci mohlo vyřešit. Naopak pokud někomu s poruchou ADHD budeme donekonečna opakovat, že je zlobivé, smíří se s tím a nic se nezmění.
ADHD může být výhodou
I přesto, že rodiče za toto chování nemohou, by neměli na řešení rezignovat se slovy, že jejich dítě zkrátka takové je. Domluvy nebo fyzické tresty však nepomohou ve většině případů, kdy se opravdu jedná o ADHD. Dítě se může snažit polepšit, ale stojí ho to mnoho energie a potlačování nežádoucích projevů.
Je důležité být pro své dítě oporou a dát mu najevo, když se chová správně. Naopak je nutné vysvětlovat nevhodné chování. Jde o to, že malé děti nedokážou rozlišit, co je společensky únosné a co je za hranou. Čím je dítě starší, tím lépe dokáže svou nadměrnou energii usměrňovat a rozlišovat, jaké chování je správné.
Ideální je, když rodiče naleznou vhodné vybití nadměrné energie. Jednou z možností je například sport. Je to pro dítě možnost realizace a zároveň upuštění přebytečné energie. Takové děti mají potenciál být ve sportu dobré, a navíc jim řád daného sportu pomáhá chápat důležitost pravidel. Kromě sportu je možné je vést ke kreativním činnostem, jako je například hudba nebo výtvarné umění.
Základem je však trpělivost a porozumění tomuto problému ze strany rodičů i vyučujících. Donekonečna opakující se tresty a kárání, ať jsou jakkoli kreativní, nikdy nic u takových dětí nevyřeší. Je dobře, že se tento problém dostává do obecného povědomí. Adekvátní přístup k těmto dětem umožní lepší vzdělávání nejen jim, ale i jejich spolužákům.
Zdroje:
