Nikdo ho nevolil, přesto pro ČR udělal víc než kdejaký politik. Teď trenér hokejistů končí

„Jakube, už to můžeš říct,“ pronesl komentátor Robert Záruba k svému kolegovi od mikrofonu a bývalému hokejistovi Jakubu Voráčkovi. Ten pak deset vteřin před koncem utkání vyslovil slova, která dlouho předtím nezazněla: „Jsme mistři světa!“

Češi čekali na zlato z mistrovství světa v hokeji 14 dlouhých let a konečně na něj dosáhli, když ve finále domácího šampionátu porazili Švýcary 2:0. Alespoň na chvíli se v zemi opět zastavil čas a její obyvatelé se spojili v oslavách sladkého vítězství. Bez ohledu na vzájemné rozdíly a světonázory.

Na této společné radosti, na kterou Česká republika čekala tak dlouho, se velkou měrou podílel právě končící trenér Radim Rulík.

Čeští hokejisté pod Rulíkem předváděli takticky svázaný, ale zároveň efektivní systém – kdo ho nedodržoval, ten u trenéra nepochodil. Mezi Rulíkem a týmem byla cítit vzájemná důvěra.

Zkušený kouč reprezentaci převzal v roce 2023. Nahradil odvolaného Fina Kariho Jalonena, který hokejovému nároďáku šéfoval dva roky.

Rulík vůbec neměl lehkou pozici, veřejnost totiž Finův konec nesla špatně – i z důvodu, že Jalonen při svém prvním MS ukončil desetileté čekání na medaili ziskem bronzu. Další turnaj se mu ale nepovedl, načež ho hokejový svaz odvolal.

Jalonenův český nástupce nepřišel jako zelenáč. Rulík sbíral zkušenosti i v KHL, vyhrál extraligu s Litvínovem, jako asistent pomohl s trenérem Vladimírem Růžičkou k zisku zlata na MS ve Vídni 2005, kdy Češi ve finále přehráli silnou Kanadu (3:0). Velmi cenné bylo také stříbro z juniorského MS v roce 2023, „dvacítka“ tehdy pod Rulíkovým vedením ukončila 18leté čeká na medaili.

Rulíkův nástup k reprezentaci byl spojovaný s opatrnou nadějí v úspěch. Tato očekávání tehdy kouč dalece překonal zlatou Prahou.

Původní nominace přitom budila přinejmenším údiv – Rulík vynechal hráče z NHL Tomáše Noska s Jakubem Vránou, navíc vzal řadu hráčů bez zkušenosti z MS. Mužstvu později pomohlo posílení hvězdným triem z NHL (David Pastrňák, Pavel Zacha, Martin Nečas) v průběhu turnaje, už na Rulíkově původní nominaci ale bylo znát, že trenér má plán, z kterého neustoupí. A ten plán vyšel.

O rok později to na MS ve Švédsku a Dánsku zdaleka tak slavné nebylo (konec ve čtvrtfinále s domácími Švédy – 2:5).

Na ZOH 2026 Rulík vsadil na zlatou partu z Prahy, která ale v průběhu turnaje výkony ani výsledky nepřesvědčila. Dojem napravil až heroický výkon ve čtvrtfinále proti Kanadě, kdy Češi padli až po prodloužení (3:4p)

Rulíkův olympijský výběr z velké části tvořili evropští hráči, navíc tým měl i poměrně vysoký věkový průměr. Kritici, jmenovitě třeba trenér a bývalý hokejista Radek Duda, namítali, že by bývalo bylo lepší vzít mladé hráče obouchané mezi zámořskými mantinely, byť by jim scházela zkušenost. Nebo pár tváří, které oslnily na posledním juniorském šampionátu.

Jak by to dopadlo s méně zkušeným, ale energičtějším týmem, by nám pověděla jen křišťálová koule, s výběrem, který na ZOH reprezentoval, byl ale úspěch daleko.

Jednou z mála věcí, která naši v mnoha ohledech rozklíženou zemi dokáže spojit, je hokej – a co teprve úspěch reprezentace. Na ZOH sice Radim Rulík nenadchnul, na MS v Praze však po letech dokázal spojit rozhádaný národ ve společném veselí. A učinil tak pro něj mnohem více než leckterý politik.

Současný šéf ještě bude dirigovat českou hokejovou reprezentaci na nadcházejícím MS ve Švýcarsku, pak ale šmitec.

Kdy zase uslyšíme komentátory pronášet tu krásnou větu „jsme mistři světa“? A kdo nároďák převezme? To se uvidí. Nikdo z vážně probíraných kandidátů ale nemá takový životopis, jako měl při převzetí týmu Rulík. Nástupce to tedy snadné mít nebude. A vůbec bych se nedivil, kdyby se za pár let veřejnost opět dožadovala Rulíkova návratu. Nebylo by to na této pozici nic nového.

Tak na shledanou, trenére. A díky!