Článek
Novinařina je profese, v které je třeba velmi dobře ovládat jazyk. V novinařině pracujete pod časovým tlakem – chcete informaci přinést co nejrychleji, ideálně dříve než konkurence.
Když to zkombinuji, důraz na rychlost při tvorbě textů přispívá ke zjednodušením a v horším případě k chybám. A mnohdy také k frázím a klišé – více než kteříkoliv jiní novináři nás takovými jazykovými prohřešky zásobují ti sportovní.
Někdy je na vině onen tlak, zpravidla časový, jindy pohodlnost. Ať už je ale původ těchto chyb jakýkoliv, výsledkem jsou texty a komentáře přeplněné opakujícími se a nakonec až vysmívanými slovními spojeními.
Jak vzniká jazyková vyprázdněnost
Jak k tomu ale dochází a jak se originálně znějící slovní spojení stane vysmívaným?
Určitá situace v čase minulém si svým charakterem řekla o určité pojmenování. Přihlížel jí kreativní člověk, který ji namísto strohého popisu originálně glosoval.
Jeho komentář vešel ve známost a mnozí ho s nadšením převzali. Namísto toho, aby ho obohatili neotřelou aktualizací, mechanicky ho bez jakéhokoliv vlastního příspěvku začali opakovat.
Takto, moji milí, vznikají klišé a vyprázdněné fráze.
Časté příklady
Ukažme si některá velmi častá prázdná slovní spojení typická pro sportovní novinařinu. Určitě přijdete na další – budu rád, když se o ně podělíte v diskuzi.
„Na stříbrném podnose“
Padne gól a pisatel se rozplývá nad přihrávkou, která mu předcházela. Byla totiž tak dobrá, že zakončující hráč v podstatě jen nastavil hokejku – tedy přihrávka jako „na stříbrném podnose.“
„Husarský kousek“
Kdo to byli husaři? A co byly husarské kousky? A proč o husarských kouscích mluví sportovní komentátoři? Mnoho otázek, málo odpovědí.
Husaři byli původně uherské jízdní vojsko z 15. století. Husarské kousky pak byly odvážné až riskantní činy, jimiž se proslavily zmíněné vojenské jednotky.
Ale na rovinu – u koho ještě tato obskurní historická paralela rezonuje? Stálo by za to ji aktualizovat. Nemohly by třeba husary nahradit drony? No… Aktualizace raději nechám na povolanějších.
„Prostřelil vše, co mu stálo v cestě“
Ano, rozumíme. Před střílejícím hráčem bylo hodně překonaných překážek. Dostat puk přes tolik těl obalených chrániči není jen tak.
Nebylo by ale možné říkat něco jiného než stále omílat nadužívanou frázi o prostřelování všeho v cestě? Prosím, prosím.
„Svatyně“
O co jde? No přece o branku. Nejstřeženější místo na ledě. Proto se brance začalo říkat „svatyně“ a brankář se stal jejím strážcem.
Kdysi krásné a neobvykle znějící pojmenování se stalo synonymem, s kterým se bohapustě plýtvá a krása této metafory dávno vzala za své.
„Pohrát si jako kočka s myší“
Nechci urážet vaši inteligenci a raději neříkám nic – doplníte si sami.
„Přepište dějiny“
Dějiny se dnes přepisují v kdejakém textu a komentáři věnovaném kdejaké situaci.
Prvně „se dějiny přepisovaly“ při českém vítězství na hokejovém turnaji v Naganu v roce 1998 v televizním komentáři Roberta Záruby. Česko tehdy senzačně předčilo velké hokejové mocnosti a ovládlo ostře sledovaný turnaj, na němž se poprvé v historii představila světová špička.
Šlo o v euforii vyřčenou frázi, která padla v určitém kontextu našeho překvapivého triumfu nad hokejovými titány. Nyní už je jen vyprázdněnou floskulí a fungovat navždy bude jen a pouze v Zárubově finálovém komentáři.
Ruku na srdce – pozice sportovních komentátorů a novinářů není snadná.
Jejich rolí je co nejrychleji přinášet informace a reagovat na aktuální sportovní dění. To se zákonitě odvíjí ve velmi podobných vzorcích a přináší podobné situace, což jazykové kreativitě svazuje prostor. V tomto omezeném prostoru tlak zesilují také nervózní šéfové a na stadionu rozpustilí fanoušci, jimž přijde jako docela dobrý nápad vás polít pivem (opravdový příběh!).
O to větší obdiv mám k mistrům oboru, co dokáží opakující se sportovní zápletky originálně pojmenovávat a umocňovat zážitky všech čtenářů i diváků. Více takových borců.
Češtině i sportu zdar a hokeji zvlášť.
