Článek
Na úvod je třeba varování – pokud ovládáte němčinu, asi se toho moc nedozvíte. Ale třeba taky ano! Ověříte si to jen přečtením článku…
Většinu původem německých slov slov už dnes za cizí vůbec nepovažujeme. Stačí otevřít ledničku nebo sednout do hospody a už „mluvíte německy“, aniž byste si to mnohdy uvědomovali.
Zdomácnělý knödel a další
Tak třeba „náš“ knedlík. Tato česká klasika má původ v německém knödel. Podobně štrúdl – žádné ryze české cukrářské dědictví, ale adaptovaný strudel, což v němčině znamená vír či závit (to sedí!).
Nebo kšandy – dříve oblíbenější alternativa pásku vychází z německého schande (popruh). Po nasazení kšand vám nespadnou kalhoty (ty se k nám zatoulaly z italštiny) a konečně můžete jít pracovat do dílny, kde najdete nářadí neboli vercajk (werkzeug). Ale běda jestli nemáte ten správný šroub (schraube).
Z němčiny pochází také synonymum pro razítko, tedy štempl (stempel).
A když štempl dostanete, jdete to oslavit do hospody. A proč ne rovnou tuplákem – dvojité pivo (doppel – dvojitý, doppelglas – „dvojitá sklenice). Hospoda je ale plná a na stůl štamgastů (stammgast) stále nemáte nárok, proto musíte pivo vypít na stojáka.
Pokud to s těmi tupláky přepísknete, je lepší jet domů taxíkem. V dávných dobách byste však volali kočár (kutsche).
Proč je v češtině tolik němčiny?
Po staletí jsme žili ve společném státě, mluvili dvojjazyčně, učili se v němčině, chodili do německých krámů, fabrik atd. Mnohá slova jsme odposlouchali a přizpůsobili si je podle českého ucha.
A že se nám němčina zalíbila! Kromě už zmíněných slov patří do těch přejatých z němčiny také špajz, šlichta, šichta šprajc či šup – a nepočítaně dalších.
„To chce klid,“ řekl by i přes svůj komplikovaný vztah k německé řeči voják Josef Švejk. Splývání jazyků je přirozené a čeština němčinou nijak ohrožená není.
Čeština je naopak silná tím, že umí slova vstřebat, ohnout, přebarvit a přetavit do vlastního tvaru. Když používáme výrazy jako kočár, knedlík, kšandy aj., většinou už ani netušíme, že tato slova kdysi přišla od sousedů. Co je dnes české, bývalo před časem cizí. A může to fungovat i naopak.
Tak češtině zdar a němčině díky za obohacení!
