Kanadské trauma a výhra nad „zlem“. Zlaté Nagano ožívá ve strhujícím filmu

Viděli jste nejlepší film podle filmové databáze ČSFD, Vykoupení z věznice Shawshank? Většinou asi ano. A co nejlepší dokument? Hádám, že spíš ne.

Tím dokumentem jsou Pásky z Nagana (orig. Nagano Tapes) , natočené v roce 2018 pro Olympijský kanál pod vedením českého režiséra Ondřeje Hudečka a pod křídly hollywoodského producenta Franka Marshalla, který stojí za Indiana Jonesem nebo Jurským světem.

Jako „hollywoodský příběh“ je ve filmu popsaný i slavný český triumf.

Hokejový turnaj v Naganu byl mimořádný v mnoha ohledech – z globálního pohledu hlavně v tom, že se na něm prvně předvedli hráči z NHL, tedy nejlepší hokejisté světa.

Kanaďané a Američané přivezli na turnaj nadupaná mužstva, Češi byli s týmem zhusta namíchaným hráči z evropských lig spíš na okraji zájmu. Na soupisce jsme sice měli hokejové superhvězdy Jaromíra Jágra a Dominika Haška, v kanadském týmu ale bylo jedno zvučné jméno vedle druhého. Nad nimi čněl Wayne Gretzky, zřejmě nejlepší hokejista historie.

Není to jen o hokeji

Film Pásky z Nagana zachycuje slavný turnaj na japonské olympiádě z mnoha perspektiv. Na hrách prvně hráli ti nejlepší z nejlepších, protože NHL pochopila, že sama o sobě je produktem, o který může být celosvětový zájem. V 90. letech také Evropané dobývali NHL, takže rivalita mezi hokejisty ze zámoří a starého kontinentu byla o to větší.

Češi po konci komunismu v roce 1989 a následné změně režimu prožívali rozčarování z divokého kapitalismu, stagnující ekonomiky i neutěšené politické situace. Stále tu byl ale hokej, který národ spojoval a dělal mu radost i v dobách největšího temna.

Filmu Pásky z Nagana se velmi dobře daří zachytit všechny zmíněné kontexty. Dokument navíc nabídne záběry ze zápasů v takové kvalitě, že vypadají jak soudobé rekonstrukce. Běžně reprízované přenosy jsou kvalitou obrazu o mnoho úrovní níž.

Tím spíš si tak užijete zlatý gól Petra Svobody ve finále (1:0) s odvěkými ruskými rivaly a doceníte hlubokou symboliku tohoto vítězství a dojemný závěr s ní spojený.

Do zlatého naganského příběhu vtahují i rozhovory s tehdejšími aktéry. Na čtvrtfinále s Američany (4:1 pro Čechy) všichni vzpomínají jako na zápas, který v podstatě uzmul fantastický Dominik Hašek v brance. „Chtěl bych to vymazat z paměti,“ řekl manažer „neporazitelného“ týmu USA Lou Lamoriello.

Kanaďané pak doteď těžce koušou porážku s ČR v nájezdech (1:2). Zatímco Čechům je tato disciplína vlastní, severoameričtí hokejisté ji mají de facto za neregulérní způsob rozhodování zápasů takového formátu. „Žiju s tím už víc jak 20 let,“ komentoval prohru trpce Theoren Fleury. Zvlášť trpká ale byla prohra hlavně pro 37letého Wayna Gretzkyho, který záhy ukončil hokejovou kariéru a s ním i šanci na olympijské zlato.

Tento článek vzniknul 28 let po zlatém Naganu. Naši hokejisté (bez Jágra i Haška) se v play-off hokejového turnaje ZOH v Itálii opět střetnou s Kanadou, tentokrát už ve čtvrtfinále, a pokusí se o další „hollywoodský příběh“. Zázrak ještě větších rozměrů, než byl ten naganský, kdy byl český hokej v podstatně větším rozpuku.

I tak všem doporučuji, aby si Pásky z Nagana pustili. Dokument nenabízí jen samoúčelné dojímání se nad minulostí. Je to příběh o naději (nejen v lepší zítřky), vítězství vůle i o tom, že dobro nakonec vždy vyhraje nad zlem. A navíc jsou Pásky z Nagana zcela zadarmo dostupné na stránkách Olympijského kanálu – a to se vyplatí.