Článek
Navzdory tomu, že druhak zaznívá frekventovaně a lidé ho rádi používají, spisovná čeština ho ráda nemá. K oblíbenosti slova přispívá omyl, že jednak začíná číselnou řadu.
Jednak je příslovcem, které v současné češtině nejčastěji plní roli spojovacího výrazu. Velmi blízko má ke slovům dílem nebo zčásti. Slovo jednak je odvozené z číslovky, ne však z číslovky řadové jako druhak (druhý), ale základní (jednak – jeden).
- Znepokojená matka: Co ty tvoje ostudné známky z češtiny?
- Nepozorný hoch: Jednak mě čeština nebaví, druhak paní učitelka divně zapáchá.
- ZM: Ano, to jsem pochopila, že tě čeština moc nezaujala. Ale příště se vyjadřuj tak, abys ctil odkaz obrozenců.
- NH: A jak tedy, matinko?
- ZM: Jednak mě čeština nebaví, jednak paní učitelka divně zapáchá.
Namísto jednak a jednak spisovná čeština připouští i jednak a také/rovněž atp.
Užití spojení jednak – druhak (resp. druhák) je možné zachytit už v díle Jan Wericha a Jiřího Voskovce, kde však funguje v humorné rovině. Analogicky pak můžeme připomenout jazykovou hru a vtipy cimrmanologů nebo slavný lingvistický mýtus drevokocúr, kterého kvůli šprýmu herce Vladimíra Menšíka má řada Čechů za slovenské slovo pro veverku.
Takže až příště někdo s profesorskou samozřejmostí použije druhak, můžete se jen potutelně usmívat.
