Článek
Alfred Nikodém přišel na svět v Praze roku 1864 jako osmé z devíti dětí. Vyučil se účetním po vzoru svého otce, nakonec se ale stal zlatníkem – obchodoval se šperky a hodinkami ve vlastním obchodě na Starém Městě.
Ve zlatnictví dosáhl úspěchu, nikdy v něm však neuhasl duch sportovce. Byl členem Sokola a už před první světovou válkou vynikal v tělovýchovných disciplínách: běhal, jezdil na koni, miloval dlouhé pěší túry. Měl zkrátka sport v těle i v duši.
Začátkem 20. let vstoupil Nikodém také do služeb dobrovolné hlídky, která v zimě dohlížela na zamrzlou Vltavu. Když led na řece zesílil, vyráželi Pražané bruslit. Alfred s několika dalšími muži stál opodál, připraven skočit do vody, pokud by se někdo probořil.
A skutečně – jednoho dne led nevydržel tíhu a pod bruslařem se probořil. Nikodém neváhal, ponořil se do ledové vody a tonoucího vytáhl na břeh. Ve chvíli, kdy ostatním běhal po zádech mráz hrůzou, on cítil zvláštní nával energie. Uvědomil si, že jeho tělo ten extrémní chlad dokáže snést. Rozhodl se, že ve studené vodě začne plavat i ve volném čase – nejen pro záchranu druhých, ale i pro osobní otužení a výzvu. Zanedlouho už plánoval, že svůj nezvyklý koníček ukáže veřejnosti.
Z bláznovství k tradici
První veřejné vánoční plavání ve Vltavě, které Alfred Nikodém na sklonku roku 1923 zorganizoval, vzbudilo úžas i posměch zároveň. Pohled na „blázna“ nořícího se do ledové řeky uprostřed zimy byl pro mnohé Pražany naprosto nepochopitelný.
Jenže zvědavost rychle zvítězila: lidé se přišli podívat znovu a našli se další odvážlivci, kteří se k Nikodémovi chtěli přidat. Zvyk se ujal. O pět let později, o Vánocích 1928, už pod jeho vedením plavalo ve Vltavě 63 otužilců. Z jediného výstředního nápadu vyrostla oblíbená kratochvíle, o níž psaly noviny. Nikodémova vánoční koupel se stala novou pražskou senzací.
Na Alfreda Nikodéma začali mnozí pohlížet s respektem – a on dál posouval hranice. Aby k ledové řece přilákal ještě víc diváků, neváhal zkusit i bizarní kousky. V září 1932 předvedl publiku plavbu v uniformě s puškou na zádech, jindy zase uplaval pět set metrů s nohama zavázanýma v pytli.
Byla to zábavná podívaná, ale zároveň důkaz ohromné vůle. Roku 1934, to mu bylo sedmdesát let, se Nikodém zúčastnil závodu Napříč Brnem – v řece Svratce uplaval trať dlouhou 2,6 kilometru za necelých 39 minut. Takovou výdrž by mu mohli závidět i o generace mladší plavci.
Jeho jméno se skloňovalo po celé zemi. Nikodém byl ve své době celebritou. K významným narozeninám mu chodily gratulace od ministerských předsedů a slavných osobností první republiky. Když se v roce 1930 otvíral nový plavecký bazén pod Barrandovem, populární herec Vlasta Burian si neodpustil žertovnou výzvu a vyzval „ledového krále“ Nikodéma k závodu na 100 metrů.
Praha byla nadšená. Z otužilce, považovaného zpočátku za podivína, se stal miláček publika. Jeho odvaha a odolnost symbolizovaly prvorepublikový optimismus a víru v sílu lidského těla.
Zimy za války
Pak ale přišla druhá světová válka a s ní doba temna – i pro otužilce. Němečtí okupanti pohlíželi na podobné akce s nedůvěrou a postupně je zakázal. Vltava utichla. Každoroční ledové setkání se nekonalo - místo rozesmátých diváků stála na nábřeží německá stráž.
Nikodém sledoval, jak se jeho milovaná tradice vytrácí pod tíhou strachu. Byly to mrazivé roky i v přeneseném smyslu – zimy plné zoufalství, kdy studená voda v řece už nepřinášela radost, ale jen připomínala paralyzující chlad válečné doby.
Přesto se našli tací, kteří se nevzdali. Na Štědrý den 1944, v nejtužší zimě války, proběhlo v Praze tajné setkání několika otužilců. U Trojského mostu se tehdy skupinka odvážných přátel sešla před svítáním a přes zákazy skočila do ledové Vltavy.
Vzduch měl minus čtrnáct stupňů, řeka zamrzala, ale jim to bylo jedno – aspoň na chvíli si chtěli připomenout ztracenou svobodu. Alfred Nikodém už sám do vody nešel. Bylo mu osmdesát a zdraví mu nedovolilo riskovat.
V prosinci 1945 už znovu vlála československá vlajka a mohl po letech okupace opět beze strachu skočit do své milované řeky. Bylo mu 81 let, když se u pražské Občanské plovárny konalo první poválečné vystoupení otužilců.
Nikodém ten den plaval veřejně naposledy. Vděčnýma očima sledoval kolem sebe mladší plavce, kteří mezitím dorostli – mezi nimi i Oldřicha Lišku, svého nástupce. Právě Liškovi rok nato předal vedení klubu otužilců a sám se stáhl do ústraní.
Alfred Nikodém zemřel v říjnu 1949 ve věku 85 let. Zanechal za sebou ledovou stopu, která se dodnes odehrává na hladině Vltavy každé Vánoce.
Každý rok 26. prosince se u Národního divadla scházejí stovky nadšenců na Memoriálu Alfreda Nikodéma – nejstarší otužilecké akci v Česku.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfred_Nikod%C3%A9m
https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/sportovni/alfred-nikodem-zakladatel-tradicniho-vanocniho-pla
https://www.plavani.info/2016/12/23/k-historii-memorialu-alfreda-nikodema/
https://www.irozhlas.cz/sport/zimni-sporty/otuzovani-cesko-celebrity-fenomen-studena-voda-jak-se-otuzovat-zasady-ledovani_2012200755_mim
https://praguemorning.cz/alfred-nikodem-memorial-prague/
