Článek
Bylo chladné březnové ráno roku 1939. Muž v tmavém obleku nehybně stál za skleněným zábradlím prvního patra a shlížel dolů na hemžení lidí. Skleněné dveře pod ním se právě poprvé otevřely – a dovnitř proudily stovky zvědavých zákazníků. V tu samou chvíli ulicemi Prahy venku pochodovali cizí vojáci.
Čtyři dny po začátku okupace se v srdci města rozsvítil nový chrám, který jako by vzdoroval temnotě venku. Ozubená kola prvního eskalátoru v Praze se tiše rozběhla a drobná stařenka na něj s rozechvěním opatrně položila nohu. Po pohyblivých schodech vystoupala do patra stejně jako desítky dalších lidí za ní – s úžasem v očích a s pocitem, že vstupují do jiného světa.
Novotou vonící obchodní dům Bílá labuť otevřel své brány 19. března 1939. Na svou dobu šlo o zjevení – největší a nejmodernější obchodní dům v celém Československu i ve střední Evropě. Ze skleněného průčelí o rozměrech plátna pro katedrálu proudilo do ulice Na Poříčí ostré světlo a lákalo kolemjdoucí dovnitř.
Fasáda budovy byla vlastně jediným obrovským oknem o velikosti 30 × 18 metrů, poskládaným ze 180 tabulí speciálního izolačního skla Thermolux. Za ním se rozprostíralo pět pater elegantně uspořádaného zboží a vůně luxusu.
Uniformovaní prodavači v rukavičkách trpělivě vítali příval návštěvníků. Ochotná obsluha ve stejnokrojích, úhledně vyskládané zboží v několika patrech, kde mohou zákazníci korzovat – přesně takovou podívanou Praha dosud nepoznala.
Stavbu Bílé labutě financoval a vedl ambiciózní podnikatel Jaroslav Brouk, který už ve 30. letech snil o „americkém“ stylu nakupování v českých zemích. Původně zde stával starý hostinec U Bílé labutě – s dřevěnou soškou labutě na průčelí a pivovarem v zádech.
1938
Jaroslav Brouk, spolumajitel proslulé firmy Brouk a Babka, dům koupil a nechal hostinec srovnat se zemí. Na jeho místě během pouhých dvou let vyrostl skleněný palác podle plánů architektů Josefa Kittricha a Josefa Hrubého. Měl to být obchodní dům, který obstojí i ve světové konkurenci – prvorepublikový parník blahobytu, zakotvený v centru Prahy.
Architekti totiž pracovali s konceptem zářícího zaoceánského parníku. Jako pomyslná lodní příď na střeše zářilo osmimetrové neonové logo bílé labutě s korunkou, které se pomalu otáčelo a bylo vidět do daleka. Tato svítící labuť – v době otevření symbol moderního optimismu – je dodnes nejstarším funkčním neonovým poutačem v zemi.
Už při slavnostním otevření v roce 1939 nazval jeden novinář Bílou labuť „chrámem práce, zboží a lidí“. Pro mnohé tehdejší návštěvníky musela skutečně působit jako chrám – oslnivý, prostorný a plný netušených vymožeností. Z vysokého stropu v přízemí visely moderní neonové reklamy, které barevně blikaly.
V každém patře byly pohodlné oddechové zóny s křesílky, kde si mohli unavení zákazníci na chvíli sednout. Maminky mohly dokonce odložit své děti do hlídaného dětského koutku, kde se o ně postaraly vychovatelky. K dispozici byla také úschovna zavazadel a dětských kočárků – detaily, které naznačují, jak moc daleko předběhla Bílá labuť svou dobu.
V šestém patře byly kanceláře administrativy, ale ještě výš – nad hlavní budovou – vyrostla třípatrová střešní terasa. Na lehátkách pod slunečníky tam zaměstnanci trávili polední pauzy a vystavovali tváře slunci. Z veřejné vyhlídkové terasy byl výhled na celou Prahu. V parném létě ovíval návštěvníky uvnitř budovy chladný vzduch díky klimatizaci, tehdy naprosto výjimečné.
Vytápění v zimě naopak zajišťoval moderní systém vedený ve stropě. A na každém patře byly dokonce zabudovány odpadní shozy, jimiž se smetí sypalo přímo do suterénu – zákazníci tedy nikde nebloudili kolem košů či nepořádku.
Největší senzací technického rázu však byla zmiňovaná pohyblivá schodiště a hlavně unikátní potrubní pošta. Každé prodejní oddělení spojovala s hlavní pokladnou síť pneumatických trubek. Když zákazník platil, pokladní vložila bankovky a účtenku do kovového pouzdra a to vsunula do otvoru v pultu.
Svištící podtlaková pošta pak během pár sekund doručila pouzdro do centrální účtárny v pátém patře, kde se obratem vrátilo zpět s výdáním. Než prodavačka stačila zákazníkovi zboží zabalit, peníze byly vyúčtovány a zákazník dostal nazpět správný obnos.
Tento vynález – pneumatické pokladny se 32 stanicemi – byl v Evropě jedním z mála v provozu a zamezil tvoření dlouhých front. Nákup v Bílé labuti tak probíhal rychle a komfortně – a to vše v éře, kdy jiné obchody teprve podobné pokladny zvažovaly.
Bílá labuť nabízela ucelený sortiment, jaký tehdy neměl obdoby. Ve 14 000 m² prodejní plochy tu člověk pořídil doslova vše od hlavy až k patě. V přízemí se prodávalo jemné zboží: sklo, porcelán, parfémy, rukavičky, kravaty, prádlo.
První patro patřilo textilu – látkám, záclonám, kobercům. Druhé nabídlo módní dámské i pánské oděvy, klobouky, rukavice. Ve třetím byly domácí potřeby – od nádobí po drobné elektro. Ve čtvrtém rozlehlém patře zářily výklady s nábytkem a bytovými doplňky.
A v pátém patře provozoval vyhlášený lahůdkář Zdeněk Kvasnička restauraci s teplou kuchyní, kde si nákupující mohli pochutnat na obědě či kávě. Obchodní dům myslel i na kulturu: pravidelně hostil výstavy výtvarného umění a módní přehlídky. Nebylo divu, že se sem chodilo nejen nakupovat, ale i za zážitkem a na výlet do velkoměsta.
Zpočátku sem proudily davy. Až 35 000 lidí denně prošlo otáčivými dveřmi Bílé labutě v dobách její největší slávy. Před Vánoci se počet návštěvníků klidně zdvojnásobil – tehdy nastávaly v obchodě takové tlačenice, že personál musel čas od času vstupy uzavřít a vyčkat, dokud se sál trochu nevyprázdní.
Psal se rok 1939: země přišla o samostatnost a všude okolo se vznášela nejistota a strach. Avšak uvnitř Bílé labutě, pod zářícími lustry a neonovou labutí na střeše, lidé aspoň na chvíli zapomínali na mrazivou realitu okupace.
Bílá labuť otevřela „brány konzumu“ v nejtemnější možnou chvíli. Její majitel Jaroslav Brouk přesto věřil, že moderní komfort nakupování má smysl i v těžkých časech. Obchodní dům fungoval dál po celou dobu druhé světové války – navzdory rostoucímu nedostatku zboží a přítomnosti okupační moci.
Od svého založení zůstal otevřen nepřetržitě, nezavřel ani v dobách, kdy na město dopadaly bomby a v ulicích se barikádovalo. Pulty řídly, výlohy potemněly, ale Bílá labuť přečkala heydrichiádu i poslední válečné měsíce bez fatální úhony. Jako by už tehdy dokazovala svou výjimečnou odolnost.
Po válce se na okamžik nadechla ke svobodě – jenže netrvalo dlouho a přišel únor 1948. Nový komunistický režim převzal kontrolu nad vším, včetně obchodních domů. Jaroslav Brouk, vizionářský podnikatel, který Bílou labuť vybudoval, byl označen za kapitalistu a třídního nepřítele.
Potkal ho tragický osud, jenž stihl mnohé jeho současníky: po znárodnění veškerého majetku byl deportován do jáchymovských uranových dolů na „převýchovu“. Z někdejšího váženého pána domu se stal vězeň a nucený dělník. Krátce pracoval jako řidič sanitky a roku 1953 – zlomený a nemocný – zemřel ve věku 69 let.
Jeho jméno bylo vymazáno, ale dílo, které po sobě zanechal, žilo dál. Bílá labuť se v 50. letech stala státním obchodním domem a pokračovala v provozu, jako by se pro ni nic nezměnilo.
V období socialismu patřila Bílá labuť k výkladním skříním tehdejšího obchodu. Až do poloviny 70. let zůstávala nejvyhledávanějším obchodním domem v zemi. Přes nedostatky plánovaného hospodářství byla často přednostně zásobována, aby v centru Prahy nezejí prázdnotou. Lidé sem stále chodili ve velkém – naučili se, že tady mívají trochu širší sortiment než jinde.
Ovšem ani zdejší regály se nevyhnuly smutné realitě socialistického konzumu: luxusního zboží poskrovnu, základní zboží na příděl a spousty věcí, o které nikdo nestál.
Přesto se obchodní dům těšil určité prestiži. Prodavačky zde měly pověst těch nejzručnějších a nejvstřícnějších. A Pražané, pokud sháněli něco speciálního, mířili právě sem – do slavného obchodu na Poříčí.
V roce 1975 se nad Prahou vztyčily nové rivalky: otevřely se obrovské obchodní domy Kotva a Máj. Byly větší, modernější a brzy přetáhly část zákazníků k sobě. Bílá labuť přišla o výlučné postavení a její sláva začala pomalu blednout. Přesto si udržela nepřetržitý provoz a důstojně dosloužila až do konce 80. let.
Sametová revoluce roku 1989 však odstartovala novou éru, s níž přišla dravá konkurence západního stylu. V 90. letech se objevily první supermarkety a nákupní centra – a Bílá labuť, bývalá královna mezi obchoďáky, najednou působila jako stará dáma z jiné epochy. Soukromá společnost Transakta, která získala dům v privatizaci roku 1991, se snažila adaptovat: vestavěla do přízemí nové eskalátory, pronajala přízemní prostory bankám, knihkupectví či elektronice.
Část původní prodejní plochy se změnila v samostatné butiky. Přibyl supermarket v suterénu, fitness centrum ve čtvrtém patře a rychlé občerstvení nahoře. Ale zákazníci přesto ubývali. Trend vertikálního nakupování v mnoha patrech byl ta tam – lidé dali přednost přehledným nákupním galeriím, kde projdou vše na jednom rozlehlém podlaží. Ve vyšších patrech Bílé labutě začaly zívat prázdné výlohy a v labyrintu někdejšího paláce se ozývaly už jen kroky pár zbloudilých návštěvníků.
Definitivním hřebíčkem do rakve pak byl rok 2007, kdy se jen pár set metrů od Bílé labutě otevřelo obří nákupní centrum Palladium. Moderní, zářivé a plné světových značek přilákalo davy – a pro unavenou Bílou labuť to byla rána, ze které se už nevzpamatovala.
Z někdejší výkladní skříně zbyl odlesk minulosti: poloprázdné patro s levnou drogerií, pár výprodejových obchodů a nostalgická vzpomínka.
Dnes je Bílá labuť technicky zastaralá a už dávno nepřitahuje davy zákazníků – spíš zvědavé pamětníky či milovníky historie, kteří si přijíždějí prohlédnout legendární funkcionalistický interiér. Přesto nestojí opuštěná. Budova je chráněnou kulturní památkou a její majitelé se rozhodli dopřát jí nový život.
V posledních letech probíhá rozsáhlá rekonstrukce za více než půl miliardy korun, která má obchodní dům proměnit v moderní nákupní galerii ve stylu slavných pařížských pasáží.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADl%C3%A1_labu%C5%A5
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-bila-labut-slavi-85-let-dnes-uz-je-obchodni-dum-jen-odleskem-minule-slavy-94432
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-bila-labut-a-ty-dalsi-jak-se-dari-slavnym-obchodakum-40429859
https://www.blesk.cz/clanek/regiony-plzen/606209/obchodni-domy-brouk-a-babka-jejich-zakladatel-byl-vizionar-ktery-pochazel-z-visky-na-plzensku.html
https://www.kudyznudy.cz/aktuality/poznejte-pet-legendarnich-obchodnich-domu
https://www.ctidoma.cz/clanek/historie/komuniste-se-vytasili-se-svetovymi-obchodaky-kapitaliste-pak-nechali-bilou-labut-chatrat-74663
https://www.lidovky.cz/relax/design/obchodni-domy-socialismu-byly-perlou-architektury-ukazuje-vystava.A150128_154110_ln-bydleni_toh
https://www.stoplusjednicka.cz/s-konzumem-na-vecne-casy-jak-vypadaly-obchody-za-socialismu-co-v-nich-bylo-k-dostani
