Hlavní obsah

Brutální vrah stopařek z Dubí: Miloš Krupička spravedlnosti unikal jen pár dní, pak byl popraven.

Foto: ilustrativní foto, generované pomocí Sora.com

Páteční večer 4. října 1985 se pro osmnáctileté Kristínu Duškovou a Janu Nikodýmovou z Dubí změnil v horor. Nevinná cesta na taneční zábavu, je svedla dohromady s Milošem Krupičkou. Mužem s bohatou kriminální minulostí a zvrácenými úmysly.

Článek

Páteční večer 4. října 1985 sliboval obyčejnou radost. V industriální krajině Dubí, městečka na úpatí Krušných hor, trávily dívky Kristína Dušková a Jana Nikodýmová svoje dny plánováním drobných radostí a užíváním si života.

Obě byly teprve osmnáctileté. Kristína pracovala v keramických závodech, Jana ještě studovala. Taneční večer v nedalekém hotelu Sport byl vítaným únikem ze světa všedních dní. Hotel, vzdálený jen pár kilometrů, byl běžným místem setkávání mládeže.

Dívky se rozhodly, že tam dojdou pěšky. Nakonec se zastavily u restaurace Slávia a zvedly palce v gestu stopování – kratičká, nevinná volba, která navždy změnila jejich osudy.

Šedobílá dacia přijela od Teplic směrem na Cínovec. Za volantem seděl čtyřiatřicetiletý Miloš Krupička, rodák z Mlýnů‑Hrobu, muž, který už měl za sebou sedm trestů a i v minulosti několik útoků stopařky. Té odpoledne odešel dříve z práce s tím, že chce navštívit vinárnu Pomezí.

Sám přiznal, že když u Slávie uviděl dvě mladé ženy, svíral ho „divný svíravý pocit kolem žaludku“ – měl „na ně chuť“ a nedokázal si říct ne.

Kristína a Jana nastoupily do auta v domnění, že je řidič sveze k hotelu Sport. Krupička je však podle svého přiznání záměrně vzal jinam: pokračoval směrem k hranici, až se dostali do hustého lesa za Dubím.

Pro dívky to byl úsek, v němž zmizely všechny orientační body – asfaltka se změnila v blátivou cestu a listí poletovalo kolem jako zmatek v jejich hlavách. Když si uvědomily, že auto minulo hotel, začaly prosit, aby je pustil. Krupička jim vyhrožoval, chytil je za vlasy a křičel, aby mlčely.

Noc v lese se protáhla v něco strašlivého. Podle pozdějších výpovědí Krupička přinutil dívky sklopit opěradla sedadel a sundat si oblečení. Fyzický akt, na který se psychicky připravoval, však selhal – nedokázal se prý vzrušit, a tak zůstal sexuální kontakt nedokonaný.

Dívky v zoufalé snaze přežít nabídly, že se nechají svázat. Krupička jim tedy provázal ruce a ústa i oči oblepil páskou. V potemnělém interiéru vozidla se ocitly ve stavu úplné bezbrannosti, slyšely jen tlukot vlastních srdcí a šustění javorových listů, která pronikala otevřenými dveřmi.

Před svítáním, údajně kolem páté hodiny, vyvedl Krupička Kristínu z auta ven s tím, že si má odskočit do křoví. Jakmile se dívka sehnula, přitiskl jí k obličeji hadr, který přidržel tak dlouho, až se už nehýbala.

Poté utáhl kolem jejího krku rukáv od svetru, aby se ujistil, že není jen v bezvědomí. U Jany, která zůstala ve vozidle, použil drát – omotal jí ho kolem krku a když stále slyšel zvuky dechu, ještě ji škrtil provázkem.

Po brutálním činu naskládal Krupička těla do kufru dacie a přikryl je dekou. Ačkoliv bylo ještě brzy ráno, vrátil se domů, kde lhal matce, že ho policisté na hranici zadrželi kvůli kontrole. Další den prý odešel normálně do práce.

Teprve následující noc odvezl těla na vrch Dlouhá Louka, mírně zastrčené místo v Krušných horách, a ukryl je pod větvemi a listím. Během cesty byl na hraničním přechodu zastaven hlídkou. Její členové po něm chtěli pouze občanský průkaz; nepodívali se do kufru a nevyžádali si ani řidičský průkaz, protože zrovna probíhala kontrola jen na identitu. Krupička se tak díky náhodě vyhnul odhalení. Po odhození těl si dokonce ponechal část věcí obou dívek (hodinky, občanské průkazy a knihu), drobnosti, které měly zůstat tichými svědky jeho zvrácenosti.

Pondělí 7. října 1985 se pro houbaře, který brázdil stezky v okolí Dlouhé Louky, stalo momentem šoku. Při hledání hub narazil na nehybná ženská těla. Policie rychle rozjela pátrání. Forenzní experti našli na tělech drobné vlákna z deky a částice autolaku, které se (jak se později ukázalo) shodovaly s vnitřní výbavou Krupičkovy dacie.

Ten byl díky své minulosti rychle mezi podezřelými. Nepřímé důkazy na něj začaly rychle ukazovat. Při domovní prohlídce objevili věci, které patřily obětem. Když mu došlo, že ho jasné důkazy usvědčují, přiznal se.

Ve svých výpovědích se Krupička dopouštěl rozporů. Nejprve uvedl, že s oběma dívkami měl pohlavní styk, ale soudní lékaři žádné stopy spermatu nenašli. Později svůj příběh upravoval. I tak byl obviněn nejen z dvojnásobné vraždy, ale i z pokusu o znásilnění.

Příběh z Dubí se rychle stal předmětem pozornosti i v nejvyšších státních institucích. Společenské klima pozdní normalizace bylo sevřené; násilné trestné činy proti ženám budily nejen veřejný hněv, ale také deziluzi nad nečinností státu.

Krupička byl v minulosti trestaný sedmkrát, nyní se ale ocitl v role obžalovaného v dvojnásobné vraždě. Psychiatrická komise v čele s doktory Pavlem Zemkem a Vladimírem Študentem konstatovala, že je nebezpečný recidivista bez šance na nápravu: „jeho charakterové i habituální vady nejsou napravitelné… při každé příležitosti by beze všech ohledů usiloval o uspokojování svých primitivních pudů“. Krupička působil klidně, neprojevoval lítost.

Soud mu v roce 1987 udělil trest smrti. Jeden z posledních rozsudků tohoto druhu v Československu byl vykonán 17. prosince 1987 v pražské pankrácké věznici. Popravčí mu navlékl oprátku na krk; chvíli poté se tiše zavřely dveře za jeho životem.

Ironií osudu je, že devět let před hrůzou v Dubí spatřil světlo světa film „Smrt stopařek“. Televizní snímek, natočený podle případu sériového vraha Miroslava Somory, který na začátku 70. let zavraždil dvě mladé stopařky, varoval tehdejší veřejnost před rizikem stopování.

Některé scény jsou temně podobné s osudem Kristíny a Jany: auto zastaví na okraji lesa, dívky nevinně nastoupí, těší se na krásný večer, místo toho se setkají se zvrhlíkem, který ukončí jejich mladé životy. V době vzniky filmu ho dívky nejspíš neviděly. Byly tehdy ještě děti a možná netušily, že se varování stane jejich tragickým osudem o necelou dekádu později.

Z dobových záznamů je patrné, že případ měl maximální prioritu. Veřejnost totiž sledovala, jak rychle probíhá vyšetřování a jak forenzní metody dokážou spojit pachatele se zločinem. V deníkových vzpomínkách vyšetřovatelů zůstalo, že zločin byl vyřešen během několika dnů, což bylo neobvyklé; i komunistická média mu věnovala pozornost.

Zdroje:

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi-zapomenute-zlociny/523616/vrah-ukryl-tela-divek-na-skladce-u-valasskych-klobouk-dopadli-ho-druhy-den-pripad-inspiroval-film-smrt-stoparek.html

https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/milos-krupicka-vrazda-stoparek-trest-smrti.A171124_154221_krimi_iri

https://www.ahaonline.cz/clanek/krimi-pribehy/86043/uchylny-ridic-hodiny-znasilnoval-dve-mladicke-stoparky.html

https://talk.youradio.cz/porady/mall-tv-podcast/brutalni-vrazda-dvou-stoparek-z-vypovedi-a-doznani-vraha-krupicky-mrazi

https://hnonline.sk/history/nove-dejiny/1786324-cesky-vrah-stoparok-dievcata-zviazal-a-potom-uskrtil

https://www.youtube.com/watch?v=mv_kcB9B49I

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz