Čelisti se jim rozpadaly zaživa: Dívky olizovaly v továrně radium, firma jejich utrpení popírala

Veřejnost byla uchvácena. Noviny ho nazývaly „tekutým sluncem“ a „lékem na všechny neduhy“. Prodával se v kosmetice, která slibovala věčné mládí, v zubních pastách pro zářivý úsměv, a dokonce i v nápojích, které měly navrátit vitalitu. V tomto světě plném optimismu a víry v neomezené možnosti vědy se objevila pracovní příležitost, která se zdála být snem.

V továrnách společností jako United States Radium Corporation (USRC) v New Jersey a Radium Dial v Illinois se stovky mladých žen, často ještě teenagerek, staly malířkami ciferníků hodinek. Jejich úkolem bylo nanášet světélkující barvu s příměsí radia na číslice a ručičky hodinek, aby svítily ve tmě.

Práce to nebyla obyčejná tovární dřina; byla považována za uměleckou, čistou a prestižní. Dívky, mnohdy z chudých přistěhovaleckých rodin, se díky ní zařadily mezi 5 % nejlépe placených pracujících žen v zemi, což jim poskytlo nebývalou finanční svobodu a společenský status. Tento sen o lepším životě, o americkém úspěchu, se však stal přímou cestou k jejich zkáze. Společnost cynicky zneužila jejich touhy a důvěry, aby je oklamala.

Dívky byly pyšné na svou práci a na magický prach, který je obklopoval. Radium jim ulpívalo na jejich vlasech, kůži i šatech, a ony ve tmě zařily. Tak se jim začalo přezdívat „duchové“ (ghost girls). Využívaly toho jako výhody – nosily do práce své nejlepší šaty, aby v nich večer na tanečních zábavách oslňovaly, a pro zábavu si malovaly radiem zuby a nehty, aby se jejich úsměv blýskal ve tmě.

Aby dosáhly precizních a tenkých linek na miniaturních cifernících, učili je nadřízení specifické technice. Štěteček z jemné velbloudí srsti po několika tazích ztratil svůj ostrý hrot. Dívky byly proto instruovány, aby ho mezi každým namočením do barvy vytvarovaly svými rty.

Tento postup, známý jako „Lip, Dip, Paint“ (ret, ponořit, malovat), se stal smrtící rutinou. Pokaždé, když to udělaly, spolkly malé množství jedu. Když se některé z nich s obavami ptaly, zda je to bezpečné, dostalo se jim uklidňující odpovědi.

Zářivý sen se brzy začal měnit v noční můru. První, kdo pocítil zlověstný radia, byla Mollie Maggia, jedna z pěti sester, které pracovaly v továrně USRC v New Jersey. V roce 1922, ve svých 24 letech, začala trpět zdánlivě banální bolestí zubů. Zubař jí vytrhl jeden zub, pak další a další. Rány se však nikdy nezahojily. Místo toho se proměnily v hnisající, krvácející vředy, které se šířily jejími ústy a naplňovaly je nesnesitelnou bolestí a zápachem.

Její stav se rapidně zhoršoval. Bolesti se rozšířily do končetin a brzy nemohla ani chodit. Vrchol hrůzy přišel jednoho dne v ordinaci zubaře. Když lékař jemně zatlačil na její bolavou čelist, aby ji vyšetřil, celá kost se mu rozpadla pod prsty jako ohořelé dřevo. Nebyl to nádor, který by se dal odstranit; byla to samotná struktura jejího těla, která se hroutila zevnitř. V září 1922 Mollie Maggia zemřela, když jí rozpadající se tkáň prorazila krční tepnu a ona se udusila vlastní krví.

Jako oficiální příčina smrti byl uveden syfilis. Nebyla to náhodná diagnóza, ale úmyslná a krutá taktika firmy, jak zdiskreditovat pověst mladé ženy a odvrátit jakékoli podezření od své továrny. Brzy však začaly podobnými příznaky trpět i další dívky. Anémie, spontánní zlomeniny, zhroucení páteře a především ta strašlivá nemoc, která se stala známou jako „radiová čelist“ (radium jaw) – stav, kdy se čelistní kost doslova rozpadala zaživa.

Teprve později vědci plně pochopili, co se v tělech dívek děje. Radium je chemicky podobné vápníku. Tělo, oklamáno touto podobností, ho přijímalo jako živinu a ukládalo přímo do kostí. Jakmile se usadilo v kostní tkáni, začalo nerušeně vyzařovat své smrtící alfa částice, které zevnitř ničily buňky, rozkládaly kostní dřeň a doslova v kostech „vrtaly díry“. Radium se stalo tichým pronásledovatelem, který se maskoval za životodárný prvek, aby mohl nerušeně ničit.

Zatímco dívky umíraly v agónii, vedení a vědci společnosti United States Radium Corporation přesně věděli, s jak nebezpečnou látkou pracují. Jejich pokrytectví bylo do očí bijící. V laboratořích, kde se s radiem manipulovalo ve větším množství, používali olověné zástěny, masky a kleště s dlouhými rukojeťmi, aby se chránili před jakýmkoli přímým kontaktem. Tyto ochranné pomůcky a varování však nikdy neposkytly stovkám mladých žen, které seděly jen o pár metrů dál a na pokyn svých nadřízených si vkládaly smrtící jed přímo do úst.

Když se začaly množit případy záhadných onemocnění a úmrtí, společnost nespustila interní vyšetřování, aby ochránila své zaměstnance, ale aby ochránila své zisky. V roce 1924 si USRC najala respektovaného experta z Harvardovy univerzity, Dr. Cecila Drinkera, aby prošetřil zdravotní stav dívek. Drinkerova zpráva byla jednoznačná a zdrcující: potvrdila přímou souvislost mezi prací v továrně a otravou radiem. Důrazně doporučila okamžité zavedení bezpečnostních opatření a ukončení praktiky olizování štětců.

Prezident společnosti, Arthur Roeder, však zprávu odmítl a pohrozil Drinkerovi žalobou, pokud by se pokusil své závěry publikovat. Tím ale neskončil. Roeder a jeho vedení zašli ještě dál. Nechali vypracovat zfalšovanou verzi zprávy, která tvrdila, že dívky jsou v naprostém pořádku a jejich zdravotní stav je vynikající. Tuto lež pak předložili ministerstvu práce v New Jersey.

Tento čin povýšil zločin z vědomé nedbalosti na úmyslný podvod a spiknutí proti vlastním zaměstnancům i státním orgánům. Nebylo to selhání jednotlivce, ale systematická, odshora řízená strategie, která odhalila hluboce zakořeněnou firemní kulturu, kde byl zisk nadřazen lidskému životu a pravdě.

Tragickou ironií osudu se obětí svého vlastního vynálezu stal i Dr. Sabin von Sochocky, chemik, který světélkující barvu Undark vyvinul. Trpěl těžkou otravou radia, která mu zničila ruce, a nakonec v listopadu 1928 zemřel na aplastickou anémii – nemoc způsobenou poškozením kostní dřeně radiací. Jeho smrt byla dalším nepopiratelným důkazem, že nebezpečí radia bylo v nejvyšších kruzích společnosti dobře známo.

Mezi dívkami se zrodil vzdor. V jeho čele stála Grace Fryer, inteligentní a odhodlaná mladá žena, která odmítla tiše trpět. Poté, co opustila továrnu a začala pracovat jako bankovní úřednice, se její zdraví začalo hroutit. Trpěla bolestmi zad, vypadávaly jí zuby a páteř se jí bortila tak, že musela nosit ocelový korzet. Trvalo jí dva roky, než našla právníka, který by se odvážil postavit se mocné korporaci USRC. Nakonec se případu ujal mladý a tehdy ještě neznámý advokát Raymond Berry.

K Grace se brzy připojily další čtyři ženy, jejichž těla byla stejně zdevastována jedem: Edna Hussman, Katherine Schaub a sestry Quinta McDonald a Albina Larice. Média je okamžitě překřtila na „Radium Girls“ a brzy se pro ně vžil ještě mrazivější název: „Living Dead“ (Živoucí mrtvé).

Jejich první vystoupení u soudu v lednu 1928 bylo scénou jako z hororu. Dvě z žen byly tak nemocné, že musely zůstat upoutány na lůžko. Ty, které se dostavily, byly pouhými stíny sebe samých. Byly tak slabé, že žádná z nich nemohla ani zvednout ruku, aby složila přísahu. Grace Fryer, kdysi plná života, nemohla chodit, v zádech ji držel ocelový korzet a v ústech neměla jediný zub.

Strategie USRC byla cynická a krutá: oddalovat soudní řízení co nejdéle v naději, že dívky zemřou dříve, než padne rozsudek. Právníci společnosti žádali o odklady s absurdními odůvodněními, například že jejich klíčoví svědci tráví léto na dovolené v Evropě. Tento bezcitný postup však vyvolal celonárodní vlnu pobouření. Příběh „živoucích mrtvých“ plnil titulní strany novin po celé zemi a veřejné mínění se drtivou silou obrátilo proti společnosti.

Tváří v tvář drtivé negativní publicitě a jasným důkazům – včetně svědectví fyzičky Elizabeth Hughes, která pomocí elektroskopu prokázala toxickou úroveň radiace v dechu dívek  – se společnost v červnu 1928 konečně podvolila. Aby se vyhnula ještě většímu skandálu, přistoupila na mimosoudní vyrovnání. Každá z pěti žen obdržela jednorázovou částku 10 000 dolarů, doživotní roční rentu 600 dolarů a proplacení všech lékařských a právních výdajů.

Bylo to hořké vítězství. Společnost se nikdy právně nepřiznala k odpovědnosti a dívky dohodu přijaly jen proto, že zoufale potřebovaly peníze na péči v posledních měsících a týdnech života. Ani jedna z nich nežila déle než dva roky po uzavření dohody.

Příběh dívek z New Jersey skončil kompromisem, ale jejich boj zažehl oheň, který se již nedal uhasit. Skutečné právní vítězství, které navždy změnilo americké pracovní právo, přišlo až o desetiletí později a o stovky mil daleko, ve státě Illinois. Zdejší malířky, zaměstnané u společnosti Radium Dial, svedly ještě delší a těžší bitvu. V jejich čele stála Catherine Wolfe Donohue, žena, která se odmítla vzdát, i když jí tělo selhávalo.

Společnost Radium Dial se pokusila uniknout odpovědnosti stejnými metodami jako USRC. Lhala, zdržovala a nakonec se pokusila o zbabělý trik: zavřela továrnu v Illinois a přesunula své operace do New Yorku s tvrzením, že původní firma již neexistuje. Ale Catherine a její právník Leonard Grossman se nevzdali. Případ se probojoval celým právním systémem. Catherine, příliš slabá na to, aby mohla cestovat, svědčila ze svého smrtelného lůžka. Její odhodlání se vyplatilo. V roce 1938 soud rozhodl v její prospěch.

Společnost se odvolávala až k Nejvyššímu soudu Spojených států, který však v říjnu 1939 její odvolání odmítl a potvrdil původní rozsudek. Catherine Donohue zemřela dříve, než byl případ definitivně uzavřen, ale její vítězství vytvořilo nezpochybnitelný právní precedens.

Boj Radium girls byl klíčovým impulsem pro vznik legislativy v oblasti bezpečnosti práce. Vedl k zavedení zákonů o nemocech z povolání a byl jedním z hlavních faktorů, které o desítky let později, v roce 1970, vyústily ve vytvoření Úřadu pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (OSHA). Jejich případ byl jedním z prvních v historii USA, kdy byla korporace shledána plně odpovědnou za zdraví a bezpečnost svých zaměstnanců.

Závěr tohoto příběhu se vrací k mrazivému a symbolickému obrazu. Radium má poločas rozpadu 1600 let. Kosti Radium Girls, pohřbené na hřbitovech v New Jersey a Illinois, jsou dodnes radioaktivní. Budou tiše zářit v temnotě po staletí.

Zdroje:

https://uwaterloo.ca/chem13-news-magazine/november-2018/feature/radium-girls-dark-story-americas-shining-women

https://en.wikipedia.org/wiki/Radium_Girls

https://www.chloewintersteen.com/radium-guide

https://www.samsaraparchment.com/the-radium-girls-review/

https://www.supersummary.com/the-radium-girls/summary/

https://blog.sciencemuseumgroup.org.uk/the-radium-girls/

https://blogs.iu.edu/establishingshot/2020/11/16/luminescent-poison-bringing-the-radium-girls-to-life/

https://en.wikipedia.org/wiki/United_States_Radium_Corporation

https://laqehs.com/the-radium-girls-and-how-they-made-a-difference-in-workplace-health-and-safety/